Nevědomí

Audiovizuálny námrd aký sa v hollywoodskej produkcii objaví raz za pár rokov. Mimoriadne nedocenený film, ktorý nie je vôbec tak hlúpy ako sa tu zase raz snaží naznačiť naša elita. Samozrejme, že sme všetky zložky už niekde videli a v jednotlivostiach môžme vymenovať kde, ide tu ale o to ako chutí výsledný koktail, no a mne teda Kosinskeho výtvarné a dizajnové cítenie a bez preháňania geniálny OST dua Gonzalez (M83) + Trapanese a v princípe tragický (!) horkosladký záver sadli ako málo čo za poslednú dobu. 10/10 Fuck you, Sally, best electronic music is french. (28.09.2017)

Skutr Tomáš (čti "skurvený trpaslík") zachraňuje zbytky pytlivizace a já musím upřímně konstatovat, že už filmům přestal ubližovat jako dříve a klidně bych si teď jeho sádrový odlitek mrskl i na skalku nebo tak. To ta ukrajinská šlápota, co vypadá dobře akorát na satelitních snímcích a hraje tak, že raději měla prorazit v tenise a orgasticky hekat u backhandů, je jiný šálek samohonky, a docela tyhle jinak dokonalé vizuální orgie svým "herectvím" od přirození úspěšně pizdí. Dále následuje jako u ostatních sáhodlouhý, hnědopišský seznam artových nedostatků, yntelechtuálních výtek a esoterických nesrovnalostí, které v Solarisu a Vesmírné odysee rozhodně nebyly, ne ne.: ............ Čistých pět. (13.05.2013)

Náladotvorná otázky vzbuzující intimní první polovina s výjevy z denní rutiny postapo údržbáře je v ostrém kvalitativním kontrastu s druhou laciné akci poplatnou (hloupě) vysvětlující polovinou. Ta pohříchu ani neví, kdy to celé důstojně ukončit a do té doby sympatickému Cruiseovi klade do cesty emoční scény, ve kterých tradičně selhává čili ho rázem přehrává i to duo GLaDOS/Bob. Druhá půlka je prostě klasický produkt; což se o té první ani při nejhorší vůli říci nedá. Každopádně vizuálně, designově, zvukově i hudebně na výši jako máloco jiného v poslední době. (15.04.2013)

Těch šedesát procent je ode mě možná trošku macešské, možná je to tím, že od určité doby je mi scientologicky nepříjemný Tom Cruise. Oblivion je v zásadě dobré sci-fi, s moc pěknými efekty, decentním scénářem a kvalitními hereckými výkony - kam počítám i ten Cruisův. Jen mě osobně nepřišel ničím výjimečný, konec byl na můj rozmazlený vkus trochu moc přeslazený a... neviděl jsem to v kině. Takže tak. Dokážu si představit, že správně naladěný bych z multiplexu odcházel moc spokojený - a vy dost možná budete taky. 60% (12.11.2013)

Hlavním důvodem, proč Nevědomí vyšumí z povědomí rychleji než TRON není fakt, že Kosinski vykrádá své kolegy (Stanton, Jones, Lawrence, Trumbull, Kubrick, Wachowští), a dává tím vyniknout, o kolik horším je vypravěčem, ale že vykrádá sám sebe. Zopakování stejného přístupu, navíc ve světě bez možnosti „editovat levely“, která byla pro designéra a fanouška videoher požehnáním, výrazně oslabuje původní wow efekt. Ten byl však stále dost silný, aby mne opájení se audiovizuální dokonalostí bavilo celé dvě hodiny. Kosinského nerdovský přístup k postavám děla z člověka srovnatelně hodnotného nositele významů jako je robot, krajina nebo kus nábytku (přičemž na stejné úrovni se nacházejí také svým výrazně omezeným využíváním zdravého rozumu). Působivější než slova a emoce jsou geometrické kompozice záběrů, jejichž samotný obsah se stává méně podstatným než sdělení povrchu. Všechno a všichni slouží k doladění celkového designu. Tomu jsou podřízeny motivace hrdinů i směřování zápletky. Jako výsměch klasickému „vstupování“ do příběhu skrze identifikaci s postavami lze chápat poslední scénu, která prozrazuje, že jsme své emoce pravděpodobně distribuovali ne zcela správným směrem. Kosinski dokáže unikátním způsobem propojit pohyb s hudbou, kterou na obraz „nanáší“ po jednotlivých vrstvách, a výsledkem je stejně jako v TRONovi mainstreamová variace audiovizuálních symfonií. Zápletka je tady jaksi navíc, ač bez ní (a bez méně a více nechápavý výraz střídajícího Cruise) by 120 milionový projekt jako tento asi nebyl realizován. Kvůli postavám bez života, námětu bez originality a jednání bez logiky bych ale nepodceňoval celý film, který v druhém plánu nabízí inspirativní výpověď o současné společenské realitě efektivních pracovních týmů, jimž se lidé oddávají natolik, že v nich rozpouštějí svou identitu a ztrácejí schopnost autentické existence. Dějově vyprázdněná (a proto lepší) první polovina, s parodií dokonalého partnerského vztahu a se zachycením pracovní činností, která má čistě udržovací charakter bez konkrétního cíle a šance na skutečnou (a pro systém potenciálně nebezpečnou) změnu stavu, toho o dnešku vypovídá víc než mnohé artfilmy s ošklivějším designem. A rozhodně jde o film stvořený pro IMAX! 80% (15.04.2013)