Vrah zůstal po škole

"Té holce to tak trvá než vypadne z baráku.":D :D :D Tuhle scénu jsem si pustil snad desetkrát, takový záchvat smíchu jsem opravdu dlouho neměl:))) Dalším věcem jsem se ale už moc nesmál, z části kvůli rychlému sledu celého filmu (takže jsem to ani nestihl pochytit), z větší části kvůli svému kulturnímu barbarství (takže jsem ty humorně míněné dialogy nebo scény nepochopil). Detention je totální zhulenecká ptákovina, bylo tam megahustě narážek na jiné filmy, kulturu a společenské dění. Mě to moc neoslovilo, ale tvůrci se při tvorbě tohoto filmu očividně dobře bavili:) (20.08.2014)

běžný "mozek člověka s ADHD" incident, ultimátní všefilm, směs všemožných klišé a schémat, a podstatně lepší (respektive trošičku míň huličský) scary movie... a navíc kameraman, kterýho absolutně uznávám, protože svůj talent použil už jen na videoklipy Taylor Swift, DJ Khaleda a Eminema  + dvě epizody kriminálního Mindhuntera. bengr. (05.08.2022)

Tohle není obyčejný slasher, ale velmi inteligentní film jako trash pouze maskovaný aneb jak by řekl Franta Fuka, this shit is meta as fuck. Detention si jednoznačně zasluhuje několik slov: ____ V prvé řadě je ten film velmi drzý, protože je přeplněný referencemi na 90tý léta (80ky jsou passé, nastupuje oprašování devadesátek), současně je ale nesmírně rychlý, výsledkem čehož nemá žádného potenciálního diváka. Lidi řekněme nad 30 let sice zachytá narážky na 90ky, ale stěží udrží s filmem tempo, lidé pod 30 let naproti tomu tempo s filmem sice udrží, ale nejspíš minou většinu těch narážek. Detention tím jde cíleně proti tzv. four-quadrant požadavku velícímu oslovit co největší škálu diváků a divaček. Jak je to možné? Jednoduše, Joseph Kahn zatáhl film ze svýho. ____ Za druhý se u mě tímhle filmem Joseph Kahn definitivně etabloval jako velmi osobitý režisér, tzv. auteur. Joseph Kahn je vůbec zajímavý chlapík. Kdysi třeba na svém blogu hájil v dlouhatánské analýze honičku z TDK proti jistému kritikovi, který si ji dovolil nařknout z nepřehlednosti. Jestliže se u Kahnova předchozího kontroverzního počinu Torque dalo ještě debatovat o tom, jestli je to míněný vážně, nebo jako přepálená a ironická verze Rychle a zběsile, tady o tý ironičnosti nemůže být pochyb. V jednom momentu tu máme dokonce čtyřnásobný nolanovský ponor – sledujeme hrdiny z Detention filmu, kteří sledují hrdiny z Cinderhella filmu, kteří sledují hrdiny z Slashing Beauty filmu, kteří sledují devadesátkový porno. Faktem je, že popkulturní reference nejsou dnes ničím neobvyklým, neobvyklý je naopak film bez nich, a už Rocky Horror Picture Show byl vlastně jen sledem těchto referencí navěšených na dadaistickou zápletku takovým brutálním způsobem, že se stávají signifikantnějšími než samotná zápletka. Nicméně Detention je v tomhle směru doslova utržený ze řetězu. Jinými slovy nepotřebujete drogy, abyste si Detention užili; potřebujete Detention, abyste si užili drogy. ____ Asi nejzajímavější je ale na filmu to neskutečný nasazení a závratné množství informací, které pumpuje po celou stopáž do diváka. V tomto ohledu je možná pravda na straně zastánců dabingu, protože stíhat při takové náloži informací číst ještě titulky znamená velký problém. Detention podobně jako Atlas mraků v podstatě nastoluje nový trend filmů, které je třeba zhlédnout minimálně dvakrát, a to nikoliv kvůli dalšímu prožití, ale kvůli plnému pochopení. Na první zhlédnutí je obsáhnout nelze. Tyhle filmy ale zcela korespondují se současným fenoménem informační revoluce, který nastal zejména díky internetu a kdy už není znakem inteligence kumulace informací, ale jejich selekce. Tedy vybrat s přehršle informací tu správnou. Nebo vybrat v záplavě jiných ten správný film. Více než kdy jindy totiž platí, že nestačí získat peníze a vytvořit film. To je asi tak třetina všeho. Dvě třetiny úsilí tkví v prodávání filmu a schopnosti dostat ho k lidem. Detention tím podává vysvětlení i k vlastnímu distribučnímu selhání. (03.02.2013)

Spíš čistá teen komedie, než horor, tak trochu parodie na Vřískot a jemu podobné vyvražďovačky a víc než trochu hrozný salát. Pěknej rozjezd, vydržet atmosféra prvních dvaceti minut, neváhám dát čtyři hvězdy, ale ona se z toho náhle vyklube teenagerovská matlanice, kdy na mě zavála atmosféra Awkwardu, jenže bez Jenny a jejího sarkastického humoru, samotnej závěr to už je matlanice totální. Zdejší humor mi připadal blízký tomu, kterej znám ze Skřekotu, ale tam mi sedl daleko víc, možná proto, že jsem ten film sjížděla v době, kdy jsem ještě sama byla teen. 40% (24.06.2013)

Ježišku, tohle je takový kus hipsterské krásy, že bych hned klidně zaprodala svou duši a přiznala, že mě baví filmy pro mládež. Po prvních několika smíchách (smíších - hehe, podle wikipedie jsou oba tvary správně) jsem se hrozně bála, že to nevydrží být celou dobu tak inovativně vtipné a mimoplanetární, ale vydrželo! To je v dnešní době ekvivalent druhých Vánoc. V krátké době další film, který používá kapitoly nadmíru výtečně a také jsem konečně našla film, kde Josh Hutcherson uvěřitelně ztvárňuje svoji roli, a to je to teprve šestý film z jeho filmografie, na který se dívám. Trochu se obávám, že tohohle neonově barevného cukrouše už nic z jeho dílny nepřekoná. Kromě všeho toho obdivu mě pálila jedna otázka - nejsem si jistá, co je vlastně cílové publikum takového filmu, protože jak moc lidem připadá tenhle druh humoru vtipný? A kolik lidí třeba pozná, že se jedná o humor (satiru, komentář) a ne o autentickou prostoduchou týnejdžerskou vyvražďovačku? Samé otázky. Na opravdické hipstery, kteří by o sobě nikdy nepřiznali, že jsou hipsteři, je to příliš zábavné a uvolněné, a takových hipsterů, jako jsem já, kteří to o sobě říkají, aniž by věděli, co to znamená, podle mého zase není tolik, aby vytvořili respektovanou diváckou skupinu. (20.08.2015)