Znovu a jinak

Jason Reitman "umí". Nie je to rana medzi oči ako jeho predchádzajúci film, ale zas raz ma dostal. Všatko stojí a padá na božskej Charlize Theron, ktorá dodáva svojej postave uveriteľnosť, psychologickú hĺbku, no predovšetkým svojou autenticitou vlastne ťahá celý film. A nesmiem zabudnúť na vynikajúci scenár- žeby si Diablo Cody spravila takú malú sebareflexiu?:) (27.01.2013)

Bordelářka Mavis si chce poklidit v životě, a když už se do toho dala, proč nepřetáhnout prachovkou i nějaké ty další - ne nepodobná hrdinkám svých neúspěšných teen románků, vtrhne do navždy ztracených středoškolských časů silou úklidové čety, aby přes bývalou lásku hledala dospělost a štěstí, netuší, že se čas v rodném městečku nezastavil na sladkých šestnácti, a tak se přes všechnu falešnou slávu i dokonalé maskování místo královny střední vrací možná ten největší outsider... Příjemné zadostiučinění pro bývalé školní zatracence, přes které však díky kráse a výkonu Charlize Theron může prodoutnávat dosud nevyhaslá jiskra obdivu. (25.09.2013)

Reitman zvolil opačný směr než jeho vzor Alexander Payne, zkoušející v Dětech mojich, kolik smířlivosti vůči postavám diváci snesou, a po bezpečném lítání v oblacích se vrátil zpátky na zem. „Životní pravdy“ sice nadále balí se stejnou úhledností, ale rozhodně nehladí po srsti, nezamlčuje, že život je občas hnusný, že k němu kromě věcí příjemných a milých patří i lhaní, frustrace, cynismus, prsní vycpávky a vytahané pyžamo Hello Kitty. V něm autorka knih pro mládež (na jejichž mentální úrovni sama zamrzla) Mavis Garyová vyráží dobýt zpátky to, co považuje za své vlastnictví. Její křížová výprava má ve skutečnosti blíže k úniku. Před budoucnost, která ji děsí, před přítomností, z níž se navzdory vší snaze zřejmě „nevychlastá“. Cíl je jasný, leč na hrdinku americké tragikomedie značně atypický: chce rozvrátit manželství bývalého přítele, jediného muže, s snímž – jak se sama přesvědčuje – byla šťastná. Amorální jednání, vedoucí k despektu ostatních, Mavis pomáhá překonat tvůrčí blok, čím dochází k oddělení pracovní a osobní linie, jejichž vyřešení jindy bývá pevně provázané. Mavis je egocentrická, nezodpovědná, bezcitná, konzumem infikovaná a neváží si, čeho dosáhla. Její chabě maskované nedostatky obnažuje dobrotivost okolních postav, které sice nic moc nevlastní, ale alespoň navenek vypadají spokojeně. Přese všechnu svou mrchovitost si Mavis zaslouží určité sympatie. Jednak nemáme, koho jiného bychom jimi obdarovali, a pak – její chování je autentické. Skutečnost, že dělá něco špatného a zdaleka ne ve všem má pravdu, z ní činí nejsnazší objekt k identifikaci, což mi ze strany režiséra a scenáristky přijde jako akt roztomilé podvratnosti. Podobně jako voice-overové užití kýčovitého stylu literatury pro teenagery. Otázku, kde končí stylizace a začíná autorčina reflexe vlastního nitra, nechávají tvůrci moudře otevřenou, díky čemu se jednoznačnému výkladu vzpírá také závěr. Film v lecčem dospělejší a pravdivější než Juno musel svou kousavost vykoupit potlačením líbivosti a tedy snížením divácké atraktivity a komerčního potenciálu. Přesto doufám, že tímto spolupráce Reitmana a Codyové neskončí a jsem zvědav, kam dál bude směřovat. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton, BigDeal, Tayen, noriaki (29.05.2016)

No jo, komu by se nelíbilo, kdyby po něm jela Charlize Theron jak po uzeném? V posledním Reitmanově filmu je to ovšem asi největší problém - po celou dobu mě neopouštěl pocit, že se na tento fakt film až příliš spoléhá a nijak výrazně jej neobohacuje ani nerozvíjí. Výjimkou je výtečná scéna v závěru - ranní dialog Mavis se sestrou jejího kamaráda. Tady se jde poprvé a naposled konečně trochu do hloubky, což je docela škoda. Formálně je to kvalitní, pár hezkých zrychlených momentů, ale nemá to zdaleka ten drajv a hutnost jako Lítám v tom. Young Adult tedy dopadlo přesně tak jak jsem čekal - Reitmanova oddychovka po majstrštyku Up In The Air s několika malými odchylkami oproti běžným americkým dramediím. Ale potěšila mě alespoň rejžova soudnost co se týče stopáže, věděl, že nemá smysl tento scénář natahovat na dvě hodiny, jak je v posledních letech neblahým zvykem. Řekl a ukázal co chtěl a nazdar bazar, nač to protahovat. (poznámka: řeči o tom, jak je opojné/nepříjemné, že hlavní postava není "user friendly" jsou poněkud liché. Proboha, tak nemá ráda děcka, chlastá a je sebevědomá. To je toho!) (21.06.2013)

Mírné zklamání z trošku neobratného závěru a celkově z doposud nejslabšího Reitmanova filmu se dostavilo, ovšem to zdaleka není vše. Jako první do očí udeří charismatická a šarmantní postava Charlize Theronové - tento film je o ní a ona ho v podstatě dokáže utáhnout sama. Snoubí se v ní dětská naivita, adolescentní rebelství, navenek snobská přetvářka, uvnitř dobré vesnické srdce. Je to člověk, který dýchá skrz obrazovku a její životní patálie jsou vykresleny vskutku lidsky a "uvěřitelně". Reitman měl pro jednou štěstí, že i na vratkém, zdaleka ne tak bohatém scénáři, jako minule, dokázal díky hlavnímu charakteru vystavět film, který je jakoby všední, ale přesto dokáže oslovit. 7/10 (26.07.2012)