Znovu a jinak

CharlizeTheron tady byla super, což o to. JasonReitman mě ale tímhle filmem dost zklamal. Legrace to moc nebyla, spíš to bylo vážnější. Když si uvědomím, o čem ten příběh vlastně byl, tak si nevybavuju nějaký silnější komediální moment. Spíš krutou realitu a život jedné zhrzené holky, která se vrátila do reality. Charlize se prostě vrací po hodně letech domů a myslí si, že se z ní všichni poserou. Neposerou a ještě jí naloží docela slušný kotle. Otevřený konec ale naznačil, že není všem dnům konec a i přes průsery a osobní prohry se musí jít dál. (15.08.2013)

Reitman zvolil opačný směr než jeho vzor Alexander Payne, zkoušející v Dětech mojich, kolik smířlivosti vůči postavám diváci snesou, a po bezpečném lítání v oblacích se vrátil zpátky na zem. „Životní pravdy“ sice nadále balí se stejnou úhledností, ale rozhodně nehladí po srsti, nezamlčuje, že život je občas hnusný, že k němu kromě věcí příjemných a milých patří i lhaní, frustrace, cynismus, prsní vycpávky a vytahané pyžamo Hello Kitty. V něm autorka knih pro mládež (na jejichž mentální úrovni sama zamrzla) Mavis Garyová vyráží dobýt zpátky to, co považuje za své vlastnictví. Její křížová výprava má ve skutečnosti blíže k úniku. Před budoucnost, která ji děsí, před přítomností, z níž se navzdory vší snaze zřejmě „nevychlastá“. Cíl je jasný, leč na hrdinku americké tragikomedie značně atypický: chce rozvrátit manželství bývalého přítele, jediného muže, s snímž – jak se sama přesvědčuje – byla šťastná. Amorální jednání, vedoucí k despektu ostatních, Mavis pomáhá překonat tvůrčí blok, čím dochází k oddělení pracovní a osobní linie, jejichž vyřešení jindy bývá pevně provázané. Mavis je egocentrická, nezodpovědná, bezcitná, konzumem infikovaná a neváží si, čeho dosáhla. Její chabě maskované nedostatky obnažuje dobrotivost okolních postav, které sice nic moc nevlastní, ale alespoň navenek vypadají spokojeně. Přese všechnu svou mrchovitost si Mavis zaslouží určité sympatie. Jednak nemáme, koho jiného bychom jimi obdarovali, a pak – její chování je autentické. Skutečnost, že dělá něco špatného a zdaleka ne ve všem má pravdu, z ní činí nejsnazší objekt k identifikaci, což mi ze strany režiséra a scenáristky přijde jako akt roztomilé podvratnosti. Podobně jako voice-overové užití kýčovitého stylu literatury pro teenagery. Otázku, kde končí stylizace a začíná autorčina reflexe vlastního nitra, nechávají tvůrci moudře otevřenou, díky čemu se jednoznačnému výkladu vzpírá také závěr. Film v lecčem dospělejší a pravdivější než Juno musel svou kousavost vykoupit potlačením líbivosti a tedy snížením divácké atraktivity a komerčního potenciálu. Přesto doufám, že tímto spolupráce Reitmana a Codyové neskončí a jsem zvědav, kam dál bude směřovat. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton, BigDeal, Tayen, noriaki (29.05.2016)

The Bitch is Back! Braková sonda do duše teenagera žijícího v dospělém těle. Krutá deziluze bez morálního ponaučení? Nečekané, byť ne tak úplně dobře napsané zato skvěle zahrané. Podobně jako Somewhere je i Young Adult filmem o něčem v ničem – snímkem, který měl být Reitmanovou první vlaštovkou před tím, než se vydal řešit problémy dospělých. Ale i tak je tahle hříčka o (ne)dospívání v každém věku podivně působivá, i když se jedná o sžíravě kritickou, hořkou a spíše smutnou sondou do života kdysi "populární" dívky, než o jakkoliv komické či dojemné poplácáním po ramenou. Podlý šach-mat. PS: Charlize Theron je můj druhý nejoblíbenější filmový asociál. Hello Kitty! (01.03.2012)

Bordelářka Mavis si chce poklidit v životě, a když už se do toho dala, proč nepřetáhnout prachovkou i nějaké ty další - ne nepodobná hrdinkám svých neúspěšných teen románků, vtrhne do navždy ztracených středoškolských časů silou úklidové čety, aby přes bývalou lásku hledala dospělost a štěstí, netuší, že se čas v rodném městečku nezastavil na sladkých šestnácti, a tak se přes všechnu falešnou slávu i dokonalé maskování místo královny střední vrací možná ten největší outsider... Příjemné zadostiučinění pro bývalé školní zatracence, přes které však díky kráse a výkonu Charlize Theron může prodoutnávat dosud nevyhaslá jiskra obdivu. (25.09.2013)

A zase další kousek z herectví Charlize Theron, jaký jsem ještě neviděl. Mavisin výstup na oslavě je mrazivý až do morku kostí - je to nenávist vůči hlavní (záporné?) postavě, co se to nejen při oné scéně hromadí v žilách, anebo lítost? Chlast, trpké přežívání, a nebetyčná naivita (nebo blbost) v dalším výtečném snímku Jasona Reitmana. (28.04.2012)