Konkurenti

Tenhle film byl o ničem. Možná je to proto, že jsem si po přečtení obsahu udělal zkreslenou představu o tom, co se bude na plátně dít a dostal jsem něco úplně odlišného. Možná je to proto, že mi prostředí realitních kanceláří nic neříká a tak nějak jsem ty jejich tipy a smlouvy nepobíral. Nebýt SKVĚLÝCH herců a slova "fuck" asi bych šel s hodnocením ještě podstatně níž. Ale jsou to právě herci a jejich vzájemné fuckování, kdo tento film drží na hranici koukatelnosti - zejména, vynikající AL Pacino (škoda, že v první půlce skoro nebyl, ale ta druhá půlka byla jeho), skvělý Ed Harris (ten se zase v druhé půlce filmu moc neohřál) a malá role Aleca Baldwina. (27.07.2009)

Crazy komedie, žádné drama, Kev (Lester) za to nemůže. :-) Že šlo o zfilmování divadelní hry, pak je O.K. chybějící vizualizace a podobné filmové shity. Tihle pánové si v pohodě vystačí i v garáži. Chvílema jsem se cítila jak u Tarantinů (dialogy Mosse a Georga), navíc 9 z 10 slov bylo fuck. Vůbec to dějově nerušilo, spíš naopak. Kdo by nechtěl aspoň jednou zažít takové srovnání šéfa, jak to mistrovsky a k potrhání udělal Roma, to by byla úleva! Ale všichni ti mistři slova, manipulátoři a tlučhubové byli výborní, nejvíc prostoru měl jistě právem rozený vypravěč Sekáč. Rick Roma když vlítnul na plac, stálo to za to.(původní znění) Konec takový nanicovatý, Kiss my ass. (03.03.2011)

Parádní záležitost. Na disku mi to leželo už dlouho, protože jsem nějak neměl chuť na dvě hodiny povídání. Teď jsem se k tomu dostal a nesputil jsem z toho oči celé ty dvě hodiny. Všichni herci (Al Pacino!) jsou úžasní, asi taky díky skvěle napsaným dialogům, které působí velmi opravdově. Taková Pacinova řeč k Spaceymu, kde každé druhé slovo je fuck nebo shit, byla uzemňující a řezal jsem se u ní o stošest. Na konci jsem docela litoval, že to bylo tak krátké. -"You stupid fucking cunt. You, Williamson, I'm talking to you, shithead. You just cost me $6,000. Six thousand dollars, and one Cadillac. That's right. What are you going to do about it? What are you going to do about it, asshole? You're fucking shit." (23.01.2009)

Miluju tento typ filmů, ale trochu ve mně vzbuzovalo nedůvěru jméno režiséra, protože ten jinak točí pěkný sračky. K tomuhle jeho dílu ovšem nemám výhrady. Ale pokud seženete takovou hereckou sestavu, tak snad ani nejde natočit špatnej film. Jinak já nemám moc rád nikoho z bratrstva Baldwinů, ale tady Alec Baldwin, přestože se na obrazovce objeví asi na 5 minut, mi snad utkvěl v paměti nejvíc ze všech herců. 90% (23.08.2020)

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. David Mamet si všiml dramatického potenciálu profese marketéra, které jsem se sám svého času věnoval (šlo o jiné zboží, ale stejný princip) a tato zkušenost mi trochu znesnadňuje snahu dívat se na film jako na metaforu něčeho většího za zdmi call centra, kde se převážně odehrává. Umění přesvědčit klienta o něčem, co nepotřebuje, že bez toho nemůže žít, je převážně konverzační a takový je logicky i film. Často opakované pochybnosti, nakolik mohla či nemohla režie zdynamizovat Mametovu hru, velkoryse nechám stranou, protože ta hra je zkrátka dobrá. Každý z konkurentů má vlastní metodu přesvědčování. Někdo vsadí na stylizaci "řeknu vám to narovinu", někdo na roli spikleneckého přítele rodiny; někdy se vyplatí uplatnit nesmlouvavou autoritu a jindy citové vydírání, to už podle nátury prodejce i vytipovaného klienta. Al Pacino a Jack Lemmon tohle vystihli, jako by jakživi nedělali nic jiného, a z obsazení proto trochu vyčnívají. Pouze je totiž vidíme i "v terénu". Alan Arkin, Ed Harris a Kevin Spacey řeší převážně interní trable , přičemž na sobě navzájem uplatňují profesní přesvědčovací návyky. Vzásadě filmu zazlívám jen dvě věci - 1.) kdyby vynechal alespoň polovinu fuckování ve všech pádech, byl by o pěkný kus kratší a stravitelnější, 2.) čekal jsem nějakou fatálnější pointu. 80% (15.02.2011)