Nevinnost

Zásadní tvůrčí duo, které nám v minulosti několikrát dokázalo, že umí, se zde bezmocně plácá v tématu, paradoxně přetékající skvělým drámo potenciálem. Velmi drsný úvod do světa jednoho osamělého kriminalisty, v podání bravurního Hynka Čermáka, který strčil do kapsy všechny ostatní, se začne pomalu proměňovat v neskutečně tuctové rodinné drama, za jehož přehnanou provázanost by se nemusela stydět snad ani koprodukce Turecko - Venezuela. Vše se nakonec dokonale zadrhne a začne se točit pozpátku, proč vlastně neříci, úplně nanovo, i když podstata zůstává stejná. Vše dobré zabíjejí kýčovitě jednoduché monology, které se po delším poslouchání stávaly skoro nesnesitelnými, ještě horší dialogy, přehnaně určující pravidla hry na hodné a zlé, celkově opravdu nedotažený scénář (situace, která se na začátku filmu zdála naprosto nepředstavitelná, se na konci odehraje bez jakékoli reakce těch, kteří si jí nedovedli ani představit, což film prakticky zmrzačilo) a hlavně těžce monotónní projevy všech postav. Vetchý___v podstatě nehovořící, všemi vyhledávaný nad-samec, který vše, co se kolem něj děje, přijímá s naprosto stejným výrazem, bez diskuze za hřích stojící, roztoužená Olinka, které ještě včera stékalo mléko po bradě a dnes je již sama ochotná si z bradičky stírat úplně něco jiného a její těžký poker face, dále pak podivně sjetá Aňa a nakonec groteskně, ve finále ale bohužel trapně laděná postava senilního důchodce v podání Luďka Munzara. Jediné, co mi kromě občasných světlých momentů dělalo opravdu radost, byl velice povedený soundtrack a veškerá hudba ve filmu, která mi o něm řekla daleko víc než samotná tvůrčí dvojice. Od té jsem se dozvěděl něco jiného - na velikosti SAKRA záleží a Anna Linhartová je odsouzena se v některém dalším filmu svléknout. Jan Hřebejk a Petr Jarchovský chtěli, opravdu chtěli vyprávět tento příběh, ale, v mých očích, zřejmě nevěděli jak. (16.03.2015)

Pro mne asi nejlepší Hřebejk, technicky se mi film líbil neskutečně, obraz a hudba se doplňovaly tak jak sem už dlouho neviděl, v domácím filmu obzvlášť. Samotný děj mě pak uhranul, ponejvíc v kriminální fázi, na nic si totiž nehraje, všechno je v ní líčeno krásně přirozeně, snad jediná postava mi v ní nepřipadla umělá. Skvělá hudba, kamera, herci, scénář, režie, co víc chtít? (a k tomu ještě skvělej plakát, obzvlášť po skončení filmu se mi líbí ještě mnohem víc). PS: Verbal je dement, měl by vědět, že Jedličkárna je pro lidi s fyzickým postižením (04.11.2012)

Co je morálně špinavější, pohlavní zneužití dítěte, nebo křivé obvinění z tohoto činu? Nejhorší je život ve lži, ovšem…kdo v ní nežije? Hřebejkovy dva filmy v jednom rozhodně nejsou bezchybné, ale umí se svým vzájemným působením na čas vloupat do hlavy. Čert vem poněkud mamelucký výkon čerta s hodností vraníka, pochybnosti vyvolávající policejní postupy i některé cool znějící repliky, které by člověk v normálním dialogu nevypustil z pusy, když si Gut-Jarchovský se mnou tak dobře zacvičil.. (18.10.2016)

Sice nerad porovnávám, ale tady se mi nabízí srovnání se severským filmem Hon. V podstatě se jedná o podobnou tématiku, a to o zneužívání dětí. Tady se do toho Hřebejk pustil docela na husto a první polovina filmu neměla chybu. Vetchý, Linhartová a Čermák předváděli naprosto luxusní herecké výkony. Jenže jakmile se tato část filmu až nečekaně rychle zavřela, objevila se na scéně Geislerová s její nejujetější postavou za celou tu dobu, co jsem jí v televizi viděl, a celý ten film najednou dostal úplně jiný rozměr. Tím ale nechci říct, že by to bylo špatné, jen si myslím, že tyto dvě myšlenky by si klidně vysloužily filmy dva. A ne jeden. (10.01.2016)

Oni to chcú tiež. Zvádzajúci muži aj nevinné dievčatá. Nezáleží, či ide samcov bujaro mladých, či vekovo usadlých pánov okolo päťdesiatky. A ani na tom, či dievčence majú dvanásť alebo 18. Či vlastne...tu je istá, spoločnosťou nadekrétovaná bariéra. Má podobu hrozby spáchania trestného činu, ak súložíte s osobami mladšími ako päťnásťročnými. Inteligentní páni dokážu byť zároveň vzornými manželmi i milujúcimi otcami a súčasne neodolateľné zvrhlými prasiačikmi, udržujúcimi variabilné pohlavné vzťahy s mladými sexicami (nech už to znamená čokoľvek). Podstata schopnosti viesť takýto double life je ukrytá v schopnosti maskovania a súčasne klamania bez mihnutia brvou. No niekedy i takýchto vychcánkov dobehne karma. Pretože zneužívali nevinnosť, niekedy ešte chránenú zákonom, pretože morálne zlyhali vo vzťahu k zákonitej partnerke, niekedy i k deťom a rodičom. Nevinnosť to výstižne zobrazuje. Zároveň ukazuje, že tento model správania je tu neustále a často prítomný, napriek hrozbe potrestania, napriek morálnym popáleninám. Hřebejk s Jarchovským sa nezľakli a ukázali to naplno. V príbehu, kde ani jedna postava nebola navyše. Ani obézny chlapec - mongoloid. Vetchého utlmený herecký výkon plne zodpovedá charakteru jeho postavy. Muža, žijúceho si svoj šťastný život, berúci si z neho tie najšťavnatejšie plody v podobe atraktívnych dievčat, pričom si ich vychutnáva ako predmety dennej spotreby - hrušku, víno alebo jablko. Citové a morálne potreby jablka majú bežne ľudia v paži. Rovnako má Vetchého postava na háku problémy svojich partneriek. Život berie v pohode a bez stresu. Bez ročných výkyvov, stabilne a výrazovo bez väčšej zmeny. Vyzerá to, že po skončení filmu a pár rokoch v ňom bude rovnako bezproblémovo pokračovať. (15.10.2020)