Úlovek

Nerad používám tyto přívlastky u filmu, ale u téhle série musím. Špinavá, tvrdá, bezohledná, cynická. No jako Freddie. Nekompromisní úsečný seriál zachycuje 10 let ústřední čtveřice v prostředí drsného Londýna na přelomu 80. a 90. let. No zkrátka takové ryze italské téma mafie dle britského receptu. A ono to vážně funguje. Tvůrcům jako by bylo naprosto jedno, jak The Take na diváka zapůsobí; bez okolků si natočili krutej život dvou bratranců a zvysoka kašlou na to, že by to někoho mohlo i pohoršit. Paradoxem zůstává, že zde člověk nenarazí na nějaké brutální nebo naturalistický scény, při kterých by se mu mohlo udělat nevolno. Z čeho mu bude špatně, je buď celkový dojem ubohosti života nebo rychlého zakončení. Zvrat ve třetí epizodě je v různých modifikacích vídaný v mnoha seriálech, kde diváka sebere. Důvod? Dokáží si vybudovat úrodnou půdu z desítek předchozích epizod a když překvapení přijde, traktor co tu půdu orá diváka semele a nechá ho otřeseného v blátě za sebou. Ono byť se protagonisti snaží sebevíc, za tři epizody si k nim člověk zkrátka nestihne vypěstovat dostatečný vztah, aby ho jejich utrpení nějak sebralo. Jediné, co bych tedy mohl vytknout je stopáž, ale to je jediná "vada" na kráse. Krása, která je přímo ušitá pro ty, kdo si musí pokaždé měnit spodky po Ritchiem nebo Welshovi (z nejrůznějších důvodů). Nejde nevypíchnout Hardyho, kterej je zkrátka učiněnej magor. V přesně takovéto roli mi chyběl. Psychopatickej gauner, co se kurví po sídlištích, sem tam exne whisky nebo někomu upraví ciferník. Blázen v dobrým slova smyslu. Po čtyřech nabitých epizodách tak zůstává velmi silný dojem s mírným zklamáním z useknuté koncovky. No, ale aspoň se člověk snáze dokope dát opakovačku. Nejlepší soundtrack z filmu: Club foot. 90 % (03.06.2014)

Tom Hardy je psychopat a východní Londýn džungle. Užívat si s tímhle chlapem a v tomhle prostředí rodinnou idylku prostě nejde. Kor když se blízké příbuzenstvo živí výhradně levárnama, které z kriminálu řídí Brian Cox. The Take sice nemá ten klasický vzhled britských kriminálek z posledních let, ale o to je lepší a syrovější. Postavy jsou nejednoznačné a dalo by se i říct, že tu není žádná veskrze kladná, pokud tedy nepočítám Jimmyho manželku. Ale jinak se jedná o sbírku psychopatů a kriminálníků, ve které je monstrem i dítě školou povinné. Kromě scénáře a režie je obrovskou devízou seriálu i herecké obsazení. Už dlouho jsem neviděl sérii, ve které by všichni do jednoho zahráli na výbornou. Vedle Toma Hardyho jsou to zejména obě hlavní dámy Kierston Wareing a Charlotte Riley. Jedním slovem paráda. 90% (19.05.2014)

Je příliš očividné, jak je tato minisérie vystavěna na herckém šílenství Toma Hardyho. Přitom ten nepředvádí nic nového, naopak zde hraje pouze Bronsna lite. Stále to však nesnižuje nic s výtečného zážitku, když se jeho Freddy (tohle není žádný eufemismus) rozhodně řádit. Jelikož The Take stojí na charakterech, nevěnuje se příliš svému mafiánskému pozadí, resp. nevěnuje se mu téměř vůbec a to je škoda. Zbývá jen tak trochu netradiční rodinné drama o vývoji vztahů mezi čtveřicí Freddy+bratranec a jejich ženušky. Zdaleka nejlépe napsaná a spolu s Freddym nejlépe zahraná je jeho partnerka Jackie. Jimmy v 90% případů skutečně nemá koule, a tak je velice nudný. V The Take cítím lehce kolísavou kvalitu, občas dokáže nabídnout opravdu silnou, nekompromisní scénu, popř. obstojný náhled na psychologii charakterů, ale jindy zůstává povrchní žvatlandou, která trpí na nepropracovanou gangsterskou rovinu. 6/10 (19.11.2013)

Hardy je v 90' kulisách dost přesvědčivý hrůzozmrd, navíc práce na téhle britš pártyhárd, je vskutku zatleskání hodná. Drury se s tím nesere, ale násilý v jeho podání je jen dokreslení koloritu, téhle opravdové rodinky. Tak to je a je to tak. Jen škoda, že u nás netočí takovýhle 90' fantazie, podměty z minulosti na to máme. Hi Five, Mulet boys. (31.03.2015)

Zjev Toma Hardyho mě iritoval jen do jeho první akce, potom už jsem byl se seriálem se značnými časovými rozestupy na podobné vlně. Přes působivé a mrazivé brnkání na zločineckou notu hlavní roli úspěšně odehrály rodinné vazby a místa, kde se člověk musí neustále ohlížet přes rameno a nemá moc způsobů, jak se z nekonečného a pohlcujícího prostředí vymanit. (04.09.2016)