K zázraku

Tiež mám miernu averziu oprostiť sa od takéhoto až prehnane fantazijného rozmaznávania, kde sa ignorujú akékoľvek zaužívané stereotypy, ktoré doľahnú na každého a bez výnimky. Ale príbeh je štruktúrovaný poetickou rozkošou, zameraný na vášeň a pocity, s čím sú previazané všetky neduhy ignorácie okolitého a reálneho sveta. Týmto pádom sa ďaleko umnejšie nahliada divákovi k selektívnejšiemu vnímaniu života na tie úplne najzákladnejšie podstaty potrieb jednotlivca. Je dobré, že Affleck moc nenahovorí, obrazové vnímanie a paralely s prírodným svetom vegetácie a kontinuity sú dôležitejšie pre samotný kontrast pre prírodu málohovoriace ľudské stroje, ktoré si môžu navzájom veľa dať, ale aj ublížiť. Výborné Malickovo remeslo to vytiahlo vyššie, než som napokon očakával. (17.09.2015)

Malick natočil vlastně téměř totožný film jako předchozí Strom života, s tím rozdílem, že v To the Wonder chybí skvělá scéna stvoření. Jinak pouze sled náladových obrázků doprovázený nejkýčovitějšími proklamacemi o lásce a Bohu. Kdyby to fungovalo, nebudu mít nic proti - vysoce umělecké filmy s vyprázdněnou narací a minimem dialogů mám moc rád. Musím v nich ale doslova cítit ten jedinečný autorský vklad a dokonalou promyšlenost. V souvislosti s Malickem se sice mluví o "intuitivní filmařině", ovšem tento argument z podstaty věci nemůžu brát jako relevantní (to by byl potom intuitivní filmař každý špatný filmař, čímž neříkám že Malick jím je). Kdyby se 3/4 jakýchkoliv náhodně vybraných scén a záběrů vystřihly a byly nahrazeny opět náhodně vybranými, například vystřiženými v postprodukci a byly opět zcela bez souvislosti pospojovány, byl by to opět ten samý film. Takhle jsem se pořád nemohl zbavit přesvědčení, že Lubezki si hraje s kamerou, Affleck a Kurylenko kolem sebe poskakují a do toho slyšíme variace slovních spojení "shall love" a "searching Krist" společně s hromadou klasické hudby. Kde je režisér? Searching director. Navíc mě doslova vytáčela neupřímnost filmu - 80% záběrů bylo natočených v podvečerním čase jenom proto, aby bylo slunce v rovině s kamerou a dělalo do ní hezké obrazové efekty. Skutečnost nikde. Tohle pro mě není umění, milý Terrenci. (18.07.2013)

Musíme Malickovi přiznat, že vším tím prochází jakási nedefinovatelná Přítomnost. A tato Přítomnost, z níž, ať se nám to líbí nebo ne, neustále vyzařuje Láska, jen trpělivě čeká, až se k ní člověk obrátí. Třeba se pletu, ale mám pocit, že tohle chce Malick říct. A jeho hudební vkus je úžasnej, stejně jako má velmi vybranej vkus na herečky :-)). Ještě mě něco napadlo - přijde mi, že klíč k Malickovým filmům je vzdáleně v hudbě Arvo Pärta, je to taky taková nesnadno uchopitelná, nesnadno definovatelná spiritualita, nekonkrétní, jemná..., která možná nechce něco sdělovat, ale spíše jen navozovat stav hledání a otevření vůči duchovním světům. (21.02.2014)

Malickův složitý a poetický přístup k vyprávění příběhů, pomocí obrazů a vnitřních monologů, mám opravdu rád a obdivoval jsem ho u jeho raných i novodobých děl. Poté co se svým předposledním snímkem "Strom života" absolutně oprostil od klasického vyprávění a vše vsadil na audiovizuální stránku, jsem každý jeho nový snímek, očekával s ohromným nadšením. "To the wonder" už od prvních ukázek sliboval prakticky totožný zážitek, jako "Strom života" jen s tím rozdílem, že se tentokrát Malick uchýlil k vyprávění jednoduššího a pro širší publikum přijatelnějšího příběhu lásky. Vizuální stránka filmu je opět nevýslovná a obrazy, které film divákovi předkládá, jsou nepopsatelné, stejně jako minimalistické, ale pro vyprávění příběhu důležité výkony všech představitelů. Přesto z výsledné podoby nejsem tak nadšený, jako tomu bylo minule. Film totiž (alespoň v mých očích) trpí na jednoduchost příběhu, který jakoby stál na místě a točil se v kruhu. Opakující se interiéry, exteriéry i samotné chování postav, stejně jako minimální vývoj charakterů nebo děje, způsobují to, že je film sice neobyčejný a v mnoha směrech působivý, ale -přestože to u Malicka použiji nerad- častokrát i nepříjemně jednotvárný, až nudný. I když se o to film snaží a název napovídá, zázrak se bohužel nekonal. (28.04.2013)

Náhodný sled obrazů? Kdepak. Režisérova redukce nepodstatných detailů (mezi něž z jeho hlediska zjevně patří i dialogy a jednoznačný příběh) činí z jeho snímků výbornou potravu k rozjímání. Tentokrát vystupuje do poředí téma věrnosti ve vztahu, z něhož se prvotní kouzlo vytratilo (ať již je to vztah ona-on, nebo kněz-Hospodin). Na postavě hrané Benem Affleckem jsem si uvědomil, jaké zlo - mnohem horší než konkrétní jednorázová ženina nevěra - je neschopnost se zavázat, odevzdat, říci ano bez podmínek. Je to nemoc doby, která v západním světě postihuje většinu vztahů. Možná, že jsme tou chorobou natolik postižení, že už na svůj stav nejsme ani schopni náhledu, a proto Malickovi nerozumíme. Pokud se naše civilizace nezhroutí, věřím, že "To the Wonder" bude jednou považováno za prorocké, ve své době nepochopení dílo o začátku 21. století, o "epoše opatrného milování", kdy se lidé dávají, dokud je to fajn, a vždy si nechávají také zadní vrátka... (01.05.2013)