K zázraku

Nevím přesně čím to je (hudba, kamera, recitace?), ale i když to hodně lidí nebaví a nudí, mě ta Malickova poetika vždycky dostane. Člověk to prostě tak hezky v klidu pozoruje a rozjímá u toho. Navíc si myslím, že s podobnými vztahovými problémy se člověk může i dobře ztotožnit. Moc filmů se na této úrovni zkrátka netočí a o to víc je důležité si jich vážit. Přísloví k filmu: Odi et amo = Nenávidím a miluji.. (21.04.2013)

Náhodný sled obrazů? Kdepak. Režisérova redukce nepodstatných detailů (mezi něž z jeho hlediska zjevně patří i dialogy a jednoznačný příběh) činí z jeho snímků výbornou potravu k rozjímání. Tentokrát vystupuje do poředí téma věrnosti ve vztahu, z něhož se prvotní kouzlo vytratilo (ať již je to vztah ona-on, nebo kněz-Hospodin). Na postavě hrané Benem Affleckem jsem si uvědomil, jaké zlo - mnohem horší než konkrétní jednorázová ženina nevěra - je neschopnost se zavázat, odevzdat, říci ano bez podmínek. Je to nemoc doby, která v západním světě postihuje většinu vztahů. Možná, že jsme tou chorobou natolik postižení, že už na svůj stav nejsme ani schopni náhledu, a proto Malickovi nerozumíme. Pokud se naše civilizace nezhroutí, věřím, že "To the Wonder" bude jednou považováno za prorocké, ve své době nepochopení dílo o začátku 21. století, o "epoše opatrného milování", kdy se lidé dávají, dokud je to fajn, a vždy si nechávají také zadní vrátka... (01.05.2013)

Terrence Malick obnažuje své nitro a vtáhne svou představivost na plátno. O životě, lásce, pohledu na svět, krásy těla, úsměvu, smutku, samoty, blaženosti a utrpení. O vztahu, zrodu a smrti. Symfonie obrazů, momentů ze života a evolučních záběrů. Bohužel bez příběhu a ostrého námětu. Spíše fotografická galerie, než film. (19.10.2020)

Malickův složitý a poetický přístup k vyprávění příběhů, pomocí obrazů a vnitřních monologů, mám opravdu rád a obdivoval jsem ho u jeho raných i novodobých děl. Poté co se svým předposledním snímkem "Strom života" absolutně oprostil od klasického vyprávění a vše vsadil na audiovizuální stránku, jsem každý jeho nový snímek, očekával s ohromným nadšením. "To the wonder" už od prvních ukázek sliboval prakticky totožný zážitek, jako "Strom života" jen s tím rozdílem, že se tentokrát Malick uchýlil k vyprávění jednoduššího a pro širší publikum přijatelnějšího příběhu lásky. Vizuální stránka filmu je opět nevýslovná a obrazy, které film divákovi předkládá, jsou nepopsatelné, stejně jako minimalistické, ale pro vyprávění příběhu důležité výkony všech představitelů. Přesto z výsledné podoby nejsem tak nadšený, jako tomu bylo minule. Film totiž (alespoň v mých očích) trpí na jednoduchost příběhu, který jakoby stál na místě a točil se v kruhu. Opakující se interiéry, exteriéry i samotné chování postav, stejně jako minimální vývoj charakterů nebo děje, způsobují to, že je film sice neobyčejný a v mnoha směrech působivý, ale -přestože to u Malicka použiji nerad- častokrát i nepříjemně jednotvárný, až nudný. I když se o to film snaží a název napovídá, zázrak se bohužel nekonal. (28.04.2013)

Sklerotikove ohliadnutie sa za milostným životom, v ktorom sa útržky spomienok a pocitov niekto snaží zmysluplne usporiadať v duchaplnú fabulu. Dlhá to filmová cesta od rozplynutia sa nad krásným úvodom, cez atmosferické levitovanie uprostred bizónieho stáda, až k postupne silnejúcej skúške diváckej trpezlivosti. Kurylenko aj McAdams kúzelné, hudba pekná. (16.09.2013)