Prci, prci, prcičky: Školní sraz

,,PÁNOVÉ DOUFÁM, ŽE MÁTE OCHRANU. TENHLE VÍKEND SE VŠEMA VYJEBEM!....“ /// Nostalgickej návrat do starejch časů. No, že by to se mnou cloumalo.... Všichni vypadaj trochu jinak – hlavně holky. A Stiflerova máma ... no jasně. Vzpomínky na to, kdo koho (nebylo by lepší napsat kterou?) vyprstil, u kterejch bych možná tak před 30ti lety řval smíchy (můj 12ti letej se smíchy málem udusil – a pak že to prej není pro děti....). Ale trocha dobrodružství neuškodí v žádným věku (zvlášť když má fakt pěknej...). Hodně se to podobá Machrům, jen tady se voprašujou starý čuráci a přidávaj prvky Rom-Kom (co je? To je cigánsky?). A těch sentimentálních keců! U toho fakt onanujete? Hmm, já půjdu radši někam zasunout.... (de někdo se mnou? Ty ne vole, dyť sem psal, že je ti 12!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju Stiflerovi romantický mejdla. 2.) Mám strach ze školních srazů. 3. Už si nevzpomínám, kdo že to tenkrát s tím koláčem.... 4.) Thx za titule ,,Hogwarts“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE * NAPĚTÍ ne (02.07.2012)

Chválit je dobré, ale přechvalovat není na místě.. Přesto čtyři hvězdy nechám. Může za to z velké míry nostalgie a i třeba fakt, jak moc se nepovedla další láska mého dospívání (pokračování Cravenova Vřískotu). Nostalgie nicméně neznamená nuda. Čtyřka umně prodává sama sebe. Úroveň humoru pokračuje tam, kde skončila (na můj vkus už slabší) trojka, dvojice režisérů z pochopitelných důvodů ignoruje parazity, které se na trilogii chtěli jenom napakovat (nabídli navíc jen Jimova otce a několik silikonových děvek). Těmhle třicátníkům už vyjma Stiflera dávno nejde o zasunutí, pohled na ňadra nějaké osmnáctky ale neurazí nikoho z přítomných. Nikdo ani příliš nebude protestovat při trapasech, které se hrdinům opakovaně dějí. Stará parta tak má už sice trochu jiné priority, ale pořád jim to šlape. Stifler je kancelářský podržtaška, Oz je sportovní televizní hvězda, Jim si užívá rodinného života, Kevin zrovna tak (jen s trochu podpantoflákovským nádechem) a Finch (hlas má jak Clive Owen) je světoběžník a rozumbrada par excellence. Vzpomínají na konkrétní situace, nejlepší gagy vypadávají z toho, co známe a z toho, jaké vztahy, křivdy a neduhy mezi hrdiny roky panují. Je ale nutno podotknout, že vládne hlavně Stifler. Seann William Scott moc dobře ví, že „lepší“ roli mít už nikdy nebude a jeho kreace a hlášky jsou trefou do černého. Přesto film na některých místech zbytečně ubírá na tempu (krátit se mělo určitě), něco už je moc na sílu a hlavně snaha nacpat a dohrát všechny dějové linky a i krátkými camei na nikoho nezapomenout, je už trochu navíc. Přesto tvůrci nejsou žádní fachmani, co si přečtou zadání a jdou rýsovat přesně podle předchozích třech úspěšných dílech.. což je docela pozitivní šok!! (19.07.2012)

Je jasné, že by člověk neměl od něčeho s takovým českým distribučním názvem očekávat cokoliv intelektuálně stimulujícího. Veškerý pokus o satiru korporátní Ameriky, případně poukázání na mediokracii doby, které vládnou sociální sítě, internetové stránky se sdíleným videem a "reality" pořady, je totiž stejně nedomrlý jako všechny postavy. Naivně jsem ale doufal, že sraz po letech, vyplněných nekvalitními D2D spin-offy, bude mít smysl. Ukázalo se ale, že není o čem vyprávět a postavy se nijak nevyvinuly. Typ narace s několika protagonisty, jejichž cíle jsou neustále stejné napříč všemi díly série (= zasunout), zde naráží na potřebu sezvat kompletní původní osazenstvo, z nichž ne všechny postavy mají skutečný potenciál pro to, aby jim byla věnována vlastní dějová linie. Vyvolávání vzpomínek na to, jaké to bylo před lety a jak se věci (ne)změnily, je pro tenhle poslední (doufám!) díl hlavním sjednocujícím principem. Styl evokuje konkrétní postupy z předchozích částí trilogie, především ale prvního dílu. Stejně jako v jedničce se začíná logem studia, ke kterému zní nediegetická hudba, jež poté přejde do diegetické, jak kamera z nadhledu jede po svršcích a spodcích oblečení, aby v celku ukázala Jima na posteli, případně se v závěrečném záběru odjíždí do nadjezdu. Staré doby evokuje i užitá hudba, která má čistě aluzivní povahu, protože v pravý moment zazní skladba, která byla s některými postavami spojena v prvním díle. Lpění na minulosti je tak největší slabinou snímku, protože to, co bylo před lety vtipné z toho důvodu, že jsme se mohli smát pubertálním postavám, je zde pouze trapné, když se do velmi podobných situací dostávají už (skoro?)třicátníci. Na místo zhodnocení minulosti a posunutí se dál, jako to dokázali se "svými" postavami John Sayles či Kevin Smith ve svých návratech po x-letech, se oslavuje neschopnost dospět a "zůstat čurákem" (nejsofistikovanější metafora přátelství, jakou čtyřka amerického koláče nabízí). Sorry parto, jsem správná generace, na kterou se cílí, ale mentálně jsem neustrnul v pubertě, a tak mě vaše eskapády míjí. (11.04.2012)

Stará známá parta je zase jednou kompletní a až na pár hlušších chvilek je s ní ohromná zábava. Školní sraz - jak se dalo předpokládat - dost hraje na nostalgickou notu, což není vůbec na škodu, protože tak činí efektivně, hezky po "smithovsku" a chvílemi prodává životní moudra téměř stejně zručně jako samotný mistr Kevin Smith. Zatraceně příjemná podívaná nejen pro zasvěcené (ti budou mít z filmu dvojnásobný požitek). Jen škoda toho trapného terminátorského vtipu, který jakoby vypadl z nějaké geekovské parodie. (16.05.2012)

Nakonec i sám velký Stifmaister si vyslechl: „Už nikdy to nebude jako dřív.“ Já děkuji režisérům, že nechali hrdiny Prciček důstojně zestárnout a vstoupit do středního věku. Dnešním třicátníkům nabídli velmi autentický pohled na jejich vlastní životy a generaci teenagerů, kteří se možná vzhlédli v prvním díle, ukázali, jací z nich budou za pár let potrhlí strejcové. Člověk občas potřebuje vystoupit ze zajetých kolejí. Opíjet se s kamarády středoškolskou nostalgií není od věci. Zvlášť když je na co vzpomínat. 65% (15.08.2012)