Prci, prci, prcičky: Školní sraz

Je jasné, že by člověk neměl od něčeho s takovým českým distribučním názvem očekávat cokoliv intelektuálně stimulujícího. Veškerý pokus o satiru korporátní Ameriky, případně poukázání na mediokracii doby, které vládnou sociální sítě, internetové stránky se sdíleným videem a "reality" pořady, je totiž stejně nedomrlý jako všechny postavy. Naivně jsem ale doufal, že sraz po letech, vyplněných nekvalitními D2D spin-offy, bude mít smysl. Ukázalo se ale, že není o čem vyprávět a postavy se nijak nevyvinuly. Typ narace s několika protagonisty, jejichž cíle jsou neustále stejné napříč všemi díly série (= zasunout), zde naráží na potřebu sezvat kompletní původní osazenstvo, z nichž ne všechny postavy mají skutečný potenciál pro to, aby jim byla věnována vlastní dějová linie. Vyvolávání vzpomínek na to, jaké to bylo před lety a jak se věci (ne)změnily, je pro tenhle poslední (doufám!) díl hlavním sjednocujícím principem. Styl evokuje konkrétní postupy z předchozích částí trilogie, především ale prvního dílu. Stejně jako v jedničce se začíná logem studia, ke kterému zní nediegetická hudba, jež poté přejde do diegetické, jak kamera z nadhledu jede po svršcích a spodcích oblečení, aby v celku ukázala Jima na posteli, případně se v závěrečném záběru odjíždí do nadjezdu. Staré doby evokuje i užitá hudba, která má čistě aluzivní povahu, protože v pravý moment zazní skladba, která byla s některými postavami spojena v prvním díle. Lpění na minulosti je tak největší slabinou snímku, protože to, co bylo před lety vtipné z toho důvodu, že jsme se mohli smát pubertálním postavám, je zde pouze trapné, když se do velmi podobných situací dostávají už (skoro?)třicátníci. Na místo zhodnocení minulosti a posunutí se dál, jako to dokázali se "svými" postavami John Sayles či Kevin Smith ve svých návratech po x-letech, se oslavuje neschopnost dospět a "zůstat čurákem" (nejsofistikovanější metafora přátelství, jakou čtyřka amerického koláče nabízí). Sorry parto, jsem správná generace, na kterou se cílí, ale mentálně jsem neustrnul v pubertě, a tak mě vaše eskapády míjí. (11.04.2012)

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsme s kámošema seděli v kině a živě si připomínali vzpomínky z předchozí trilogie, kterou tak milujeme. I po letech to byla skvělá komedie s mnoha cool hláškami a prostě kompletní reunion. Jediné, co mě na tom všem mrzí je to, že se nescházejí každý rok, jako to slibovali v závěrečné scéně...jistě by ještě měli Jim a spol co nabídnout...10/10 (15.04.2020)

Devítiletá pauza mezi třetím a čtvrtým dílem (všechny ostatní existující spin-offy neberu jako "Prcičky", ale jako originální sérii pošlapávající de*ilitu) prospěla této teenagerské sérii jako nic před ní. Realita, nostalgie, vtip. Zaslouženě nejlépe hodnocený díl "Prciček" a zároveň jeden z nejzdařilejších komediálních comebacků (a důstojných zakončení) ever.:-) (13.12.2014)

Nakonec i sám velký Stifmaister si vyslechl: „Už nikdy to nebude jako dřív.“ Já děkuji režisérům, že nechali hrdiny Prciček důstojně zestárnout a vstoupit do středního věku. Dnešním třicátníkům nabídli velmi autentický pohled na jejich vlastní životy a generaci teenagerů, kteří se možná vzhlédli v prvním díle, ukázali, jací z nich budou za pár let potrhlí strejcové. Člověk občas potřebuje vystoupit ze zajetých kolejí. Opíjet se s kamarády středoškolskou nostalgií není od věci. Zvlášť když je na co vzpomínat. 65% (15.08.2012)

Stará známá parta je zase jednou kompletní a až na pár hlušších chvilek je s ní ohromná zábava. Školní sraz - jak se dalo předpokládat - dost hraje na nostalgickou notu, což není vůbec na škodu, protože tak činí efektivně, hezky po "smithovsku" a chvílemi prodává životní moudra téměř stejně zručně jako samotný mistr Kevin Smith. Zatraceně příjemná podívaná nejen pro zasvěcené (ti budou mít z filmu dvojnásobný požitek). Jen škoda toho trapného terminátorského vtipu, který jakoby vypadl z nějaké geekovské parodie. (16.05.2012)