Prci, prci, prcičky: Školní sraz

Devítiletá pauza mezi třetím a čtvrtým dílem (všechny ostatní existující spin-offy neberu jako "Prcičky", ale jako originální sérii pošlapávající de*ilitu) prospěla této teenagerské sérii jako nic před ní. Realita, nostalgie, vtip. Zaslouženě nejlépe hodnocený díl "Prciček" a zároveň jeden z nejzdařilejších komediálních comebacků (a důstojných zakončení) ever.:-) (13.12.2014)

Přijde mi, že je těch dílů už trochu moc. Všechny se snaží býti podobně vtipné a všechno se jednou oposlouchá a okouká, stejně jako naši hlavní hrdinové, kteří na hraně sentimentality vzpomínají, jak to bylo za jejich mladých let. Dramaturgicky to není špatné, spoustu scén je vyladěných (praxe tvůrců a hlavně herců v daném žánru), bohužel se to nevyhne klasickým berličkám pokračování (vzplanutí po letech atd.). Takže jako krátká odbočka proč ne, jako plnohodnotné pokračování je to vyčpělé a není kde brát nápady. Nazval bych to "vydudané" téma. (27.02.2013)

Nakonec i sám velký Stifmaister si vyslechl: „Už nikdy to nebude jako dřív.“ Já děkuji režisérům, že nechali hrdiny Prciček důstojně zestárnout a vstoupit do středního věku. Dnešním třicátníkům nabídli velmi autentický pohled na jejich vlastní životy a generaci teenagerů, kteří se možná vzhlédli v prvním díle, ukázali, jací z nich budou za pár let potrhlí strejcové. Člověk občas potřebuje vystoupit ze zajetých kolejí. Opíjet se s kamarády středoškolskou nostalgií není od věci. Zvlášť když je na co vzpomínat. 65% (15.08.2012)

// Stará parta se po letech vrací nejen na školní sraz ale i na plátna kin a do našich domovů a já díky nim mohl zavpomínat na ty časy, kdy jsem s kamarády tyhle filmy sledoval poprvé. A byla to teď stejná, né-li větší sranda jako dřív. Zkrátka jsou to ty staré dobré prcičky a i přes občas trapnější humor se to veze v rozumných (v rámci série) kolejích až do úspěšného konce, kde to na tu poslední čtvrtou hvězdu tahá Stiffler s jistou "mámou" :) parádní come back. (24.07.2012)

Hrozně pohodovej film. Nostalgicky to na mě sice zas až tak nefungovalo (logicky, původní trilogii jsem viděl poprvé před necelým týdnem :-D), ale komediálně - trefa do černýho. Stifler je pořád stejný pako, Jim se pořád dostává do trapných situací, Jimův táta mluví o věcech, o kterých se nemluví, a Stiflerova máma ... no, však uvidíte. Sem tam jsou v Reunionu i vážnější a smutnější chvíle, plynoucí z toho, že hrdinové už přecijen nejsou puberťáci, ale brzy vždy následuje další výbuch smíchu. Zatím rozhodně nejpříjemnější letošní film, při kterém se dá v kině na moment zapomenout, že v Česku vládne blbá nálada. Něco takovýho by to chtělo tak dvakrát do tejdne. (14.04.2012)