Kód Enigmy

„POTŘEBUJETE MĚ VÍC, NEŽ JÁ POTŘEBUJU VÁS. RÁD ŘEŠÍM RÉBUSY, VELITELI, A ENIGMA JE TEN NEJTĚŽŠÍ RÉBUS NA SVĚTĚ.…“ /// Po fajnovejch Lovcích hlav přichází Morten Tyldum s životopisem, ve kterým matematickej génius pomáhá vyhrát válku. Pár válečnejch sekvencí, aby bylo jasný, že úkol je to důležitej, flashbacky z mládí a samozřejmě trochu vo tom konci. Nejvíc se však věnujeme prolamování kódu, protože na tom je založenej životní příběh exentrickýho matematika. Scénář se mi líbí, páč vybírá jen jeho životní perly. Patří mezi ně řešení dilemat, osobních i společenských. Tady neplatí otřepané: "Kdo zachrání jeden život, ten zachrání celý svět. Tady jde o víc. Benedict Cumberbatch je frajer. Připomíná mi, Russella Crowea v Čistý duši. Je na něm vidět, že Alan Turing není špión a neumí hrát tyhle hry. Je to génius, kterej má tajemství, což ho trápí stejně jako neschopnost přizpůsobit se. Já viděl zajímavej životopis o zajímavým člověkovi, kterej by však bez prolamování kódu neměl valnej smysl a na jehož konci se nepějou oslavný ódy, nýbrž na člověka padá smutek. Inu takovej je osud hrdinů. Řek bych, že ani ten konec není zvlášť kýčovitej. Prostě život. Takže klidně těch 5* unesu. Tohle mi totiž řekne mnohem víc než Birdman. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Alan Turing: Enigma“, kterou v roce 1992 napsal Andrew Hodges, číst nebudu. 2.) Chci se seznámit s Enigmou. 3.) Thx za titule ,,cml77“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (26.01.2015)

Solidní životopisné drama na zajímavé historické téma. Líbilo se mi to a bavil jsem se dobře, ale je fakt, že tomu chybí výraznější momenty, které by z toho udělaly zapamatovatelnější věc. Takhle se jedná pouze o solidně natočený a zahraný film, díky němuž jsou divákovi přiblíženy události z válečné Británie týkající se rozluštění kódu německého šifrovacího stroje Enigma. 80% (02.03.2015)

,,Někdy jsou to lidé, které nikdo nezná, kteří dokážou věci, které si ostatní nedokážou ani představit. '' Ano, jsou to stovky, možná tisíce osudů vyjímečných lidí, o jejichž přínosu k vyhrání války nikdo ani neví a kteří za svojí práci dokonce ani neberou žádnou zaslouženou rentu, zkrátka jen a jen proto aby tajemství jejich válečného života bylo uchováno. To co znají, nebo lépe řečeno dnes už povětšinou znali mělo takovou zpravodajskou hodnotu, která vysoce převyšovala cenu jejich života a někdy i tisíců dalších. Zemřeli bez zásluh, bez medailí, bez velkých poct a přitom jejich přínos válečnému úsilí často nahradil několik armádních divizí... To byl osud i Alan Mathisona Turinga, génia , který rozluštil kód Enigmy. Závěrečné odsouzení Turinga v padesátých létech je jen smutnou tečkou potvrzující toto pravidlo...Naštěstí i pro všechny ty tajné služby a vlády (dokonce i v ultratajném Rusku) už lecos z Druhé světové přestává být tajné a tak se můžeme těšit třeba i na další bonbónky co archívy doposud ukrývají v obálkách s nápisem Top Seret a Cоверше́нно секретно . Ačkoliv by se mohlo zdát, že film nebude díky šifrám a matematikům pro každého, hned od první minuty se slibně rozjíždí. Ve filmu mi mírně vadilo prolínání tří dějových linií, které sice byly pro film a informovanost diváka důležité, ale byly k sobě sesazovány dosti těžkopádně a mně osobně to rušilo. Aby film byl lehce akční, máme tu i nepravděpodobnou zápletku s rozluštěním čísla konvoje včetně názvů britských plavidel s bratrem jednoho z šifrantů na palubě... Scénka sice vysvětlila, že by byla blbost chytrým Němcům prakticky vyzradit, proč a na základě čeho se jim nezdařil útok na konvoj, ale bylo to znázorněno moc jednoduše... Jinak bych filmu neměl moc co vytknout, snad jen že mohl být kraspet kratší. Ten konec se už mírně táhl. Je velmi dobře, že film vznikl. Alan Turing si ho právem zaslouží a o jeho zatraceně velkém příspěvku k vyhrání války se alespoň s velkým zpožděním dozví široká veřejnost. Bohužel, jemu je to už k ničemu a raději si ani nedomýšlím s jakou hořkostí v srdci nejspíš umíral. Dávám 4 rotory řazené na jedné ose. * * * * (01.03.2015)

Vidět to třeba takový Max Newman nebo Thomas Flowers, skuteční konstruktéři strojových dekodérů německých šifer (Turing byl jen algoritmický teoretik a pouhé kolečko v soukolí), určitě by se hned vzájemně začali píchat do PRdelí, aby jim jejich zásluhy nebyly šedesát let po válce upírány v homokalkulativních dramatech, tvářících se jako historicky akurátní, a zcela připisovány někomu jinému jenom proto, že byl buzerant. Já vím, já vím, bukanýři jsou dnes strašně kůl a úplně normální, vůbec to není úchylka, nýbrž stejně jako například pedofilie naprostá přirozenost, a pevně věřím, že už nejsme daleko od historického milníku, kdy Vatikán přizná, že prvními lidmi na světě byli Adam a Evžen. Evidentně se začíná měnit také píár válečného dějepisu, patrně proto, že vedoucí pozice ve filmových studiích přebírají po normálních židech teplí židé, a namísto všelijakých Šindlerů a Wintonů se teď budou z klobouku tahat hrdinní řiťopichové. Již se velice těším třeba na Faggitův seznam, tklivý příběh neohroženého majitele továrny na lubrikační gely, co během okupace zachránil před transportem dva vagóny gogotanečníků a odvezl je do Mumulandu. Jinak je to samozřejmě kus poctivě kýčovité homofilmařiny, hrající krásnými teplými barvami, u které se skvěle mandluje boa a depiluje anus, a excelentní Benedikt Okurkáč konečně dostal na velké plátno svůj podivně zdeformovaný obličej a seksy hlas, jímž by mohl z fleku otevírat škeble, aniž by na sobě musel mít šupiny a plival oheň. Normálně bych asi udělil tři do růžova vyhřáté hvězďyčččky, ale to by nesměli do hlavní ženské role procpat ten odpudivý krysí xicht, ze kterého mi jen při pouhém pohledu naskakuje genitální opar. (11.01.2015)

Válka nebyla vyhrána jen na bitevním poli, ale i zpoza stolu. Imitation Game zase jednou dokazuje, že nejlepší příběhy píše život sám a z druhé světové války mohou režiséři čerpat snad donekonečna, aniž by tématem takové filmy připomínaly ohranou desku. Benedict byl ve své roli muže, který přišel s první myšlenkou na počítače a v podstatě zkrátil válku (odhadem) o dva roky, aniž by si za to mohl nárokovat nějaké zásluhy, přesvědčivý. Dokonce natolik, že se mu podařilo zmírnit averzi, kterou jsem k němu doposud chovala. Ke Keiře nemám příliš co říct; dobové filmy vylepšené o její přítomnost jsou balzámem na duši. A upřímně, bez ní bych o Imitation Game ani nezavadila pohledem. Co se příběhu týče, připadá mi, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli se zaměřit více na prolomení šifer nebo podivnou povahu a sexuální orientaci onoho matematika. V mnoha chvílích mi to připadalo hodně nedotažené, bohužel. Nejsilnější zbraní filmu jsou jednoznačně momenty Benedicta a Keiry, jejich neobvyklé přátelství mě bavilo a mělo jiskru. Možná proto, že oba jsou ve skutečnosti dobří přátelé, skutečně za sebou stojí a brání jeden druhého a to se promítlo i do filmu. Jinak si pravděpodobně při zmínce o tomto filmu vzpomenu jen na prolomení Enigmy a za čas možná ani to ne. Řekla bych, že IG pluje v takových dosti standardních vodách, což nemusí být nutně negativum, ale obávám se, že tenhle snímek nebude zlomovým bodem, díky kterému by si každý Turinga zapamatoval. Nicméně, na Keiřin nástup jen tak nezapomenu :) A co tedy budeme dělat? - Budeme luštit nerozluštitelný nacistický kód a vyhrajeme válku. - Aha. (27.03.2015)