Kód Enigmy

Solidní životopisné drama na zajímavé historické téma. Líbilo se mi to a bavil jsem se dobře, ale je fakt, že tomu chybí výraznější momenty, které by z toho udělaly zapamatovatelnější věc. Takhle se jedná pouze o solidně natočený a zahraný film, díky němuž jsou divákovi přiblíženy události z válečné Británie týkající se rozluštění kódu německého šifrovacího stroje Enigma. 80% (02.03.2015)

"Nech žije posratý Hitler! , práve si porazil nacizmus krížovkami..." Nebude to prvý krát keď o veľkých veciach rozhodla náhoda. Enigma s K. Winslet ma nijako zvlášť nenadchla, ale toto spracovanie je rozhodne omnoho kvalitnejšie. Tri roviny príbehu sú možno zbytočne veľa, ale vôbec mi to nevadilo a film dobre odsýpal. Herecky kvalitne obsadené i zahrané a na neznáme meno B. Cumberbatch si iste hollywood posvieti a začneme ho vídať častejšie. K dokonalosti chýbalo zopár akčných scén alebo nejaká dejová linka z frontu, ktorá by dobrý zážitok ešte znásobila. Nestačil som sa čudovať akú mašinu dokázal Alan Turing zostrojiť. Predchodca dnešných počítačov vyzerá na plátne fakt úžasne. Pravá poctivá mašina! 80%. (24.03.2015)

Veliké překvapení. Pro mě. U Honu na lišku jsem předpokládal, že mě do sebe nevtáhne, a to se také stalo. U Teorie všeho (asi nejbližší možný příbuzný Kódu Enigmy) jsem rovněž předpokládal, že mě do sebe nevtáhne, a to se také stalo. Stejně tak i u Kódu Enigmy jsem předpokládal, že mě do sebe nevtáhne, ale šeredně jsem se spletl. V každé jednotlivé kategorii bych mohl hledat superlativy - má oblíbená Keira Knightley, Mark Strong, dynamická režie a scénář s přesně dávkovanými porcemi napětí, hudební doprovod, po kterém se Alexandre Desplat konečně dostal mezi mé nejoblíbenější skladatele (že mu to ale trvalo) a v neposlední řadě Benedict Cumberbatch, kterému jsem roli poprvé v jeho už tak uctyhodné filmografii sežral i s navijákem, bravo Benedicte. Kód Enigmy se u mě tím pádem dostal na průběžné první místo letošních Oscarových kandidátů (zdaleka jsem ještě neviděl všechny), hned před Grandhotel Budapešť (opět Desplat, náhoda?). (11.01.2015)

Málo známé stránky druhé světové války - její všednodennosti válečné frontové i týlové - neoslňují tolik jako velké bitva nebo osudové momenty setkávání státníků, vojevůdců či utrpení strádajících v děsivosti koncentračních táborů všech stupňů. Proto se začaly dostávat na přetřes až s odstupem postupně zhruba od přelomu šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Válečná každodennost začala v této reflexi postupně získávat na stupňované pestrosti výstupů. To, co se nanejvýš šeptalo mezi pamětníky a jejich posluchači jako zvlášť velká důvěrnost, pronikalo postupně do veřejného povědomí. Výchozí černobílé schéma se postupně transformovalo do lidského rozměru všednodennosti. Ne vždy se střílelo, ne vždy padaly bomby, většinu člověk kupodivu netrávil v krytech a na frontách, ale mezi civilně oblečenými lidmi, kteří oproti mírovým dobám hladověli - prakticky bez rozdílu (černý trh nemohl měnit klima společnosti válečného nedostatku) a v znatelně větší míře postrádali jak kvalitu života, tak jistotu přežití. Zachytit tuto vichřičnost doby a současně se vyřádit na drobnokresbě povah hlavních hrdinů, zejména Alana Turinga, i když významem zanedbatelná není ani role Keiry Knightleyové (navíc se silným feministickým podtextem), nebylo snadné; šlo o mimořádnou výzvu. Je zřejmé, že scénář sice trochu fabuluje, ale základní fakta matematikova a biologova (na tuto Turingovu specializaci film zapomíná) života podává v zásadě přesně. Uvážíme-li navíc, že oficiální omluvy se Turingovi, nesmyslně odsouzenému pro homosexualitu, dostalo r. 2009 ústy tehdejšího socialistického premiéra Gordona Browna a královské milosti r. 2013 (Alžběta II. vládne od r. 1952, tj. Turing zemřel v třetím roce její vlády), zmocňují se člověka prazvláštní pocity. Suverénnost režie, jistota fabule i mimořádná kvalita scénáře (dialogy prosycené anglickým suchým humorem se pohybují na hranici geniality) podtrhují hereckou excelentnost obou hlavních představitelů (ostatní s úspěchem přihrávají, aniž by byli "křovím"). ENIGMA je v každém ohledu mimořádným dílem. A rozhodně diváckým zážitkem, který se, má-li být intenzívně prožíván, nemůže omezit na jednu návštěvu. (09.03.2015)

Všechny Cumberpičky musejí nadšením dozajista protékat skrze podlahy, protože Benedikt se za poslední dva roky tak maximálně neukázal v Hobitovi, kde odblábolil tři repliky a poté byl digitálně zprzněn, takže ho tady mají celého a v herecké poloze, která mu sedne jak jehla do žíly. Vždycky jsem si z těchto fanatických mentolek dělal legraci, protože nasírání lidí je takové moje milé koření života. Něco jako parkovat na vozíčkářích. Teda, tím mám na mysli parkování na reserve pro vozíčkáře, ne přímo na kriplech. I přesto však musím uznat, že Benedikta taktéž žeru, tyhle role asociálních psychopatů mu zkrátka sedí nejlépe a ač je film naprosto parádní, tak on jej kvalitativně vyzdvihuje ještě o několik tříd výš. Musím ale bohužel konstatovat, že mě relativně iritovala Keira, poněvadž je hezká zhruba jako moje varlata po čtyřdenní sauně ve slipech dětské velikosti, protože občas si s mladším bratrem vyměňujeme spodní prádlo, nesuďte mě. Jako jasně, ženskou, whiskey, kokainem a Nuttelou se prostě nepohrdá, nicméně o mně je známo, že jsem namyšlený a vybíravý egoista. Jednou jsem odmítl osouložit ženu jen proto, že byla chlap. Ovšem - a nyní použiji ten nejotřepanější slovní obrat ze slovníků všech místních pseudokritiků - herecký koncert Benedikta mě naprosto oslnil a pohltil, nehledě na bezkonkurenční dobovou atmosféru a podmanivý hudební podklad, takže vše odpuštěno. Nikdy bych nevěřil, že ve svém komentáři přispěji nějakým hodnotným informačním kanálem, který nebude obsahovat třicet způsobů, jak si správně vymáčknout jebáka na prdeli tak, abyste si nezasvinili koberec, nicméně časy se mění a lidé dospívají, jen já budu furt stejný čurák, proto doporučuji k filmu i mimo něj zhlédnout také toto video a posléze toto video, které vám doplní a rozšíří informace. Obě jsou opatřena českými titulky. Tak a dost altruismu, nebo se tady rozbrečím, takže závěrem si neodpustím podotknout, abyste šli všichni laskavě do prdele. (09.01.2015)