Kód Enigmy

Nenadšených 70 procent. The Imitation Game je filmem, který každoročně v oscarové sezóně nesmí chybět. Kvalitně zpracovaný reálný příběh osoby, která se vymyká. Tentokrát tu máme Alana Turinga, geniálního matematika, nepříliš společenského podivína, gaye. Spíše než sestavování Turingova stroje a prolamování Enigmy mě zaujala morální dilemata související s nemožností akutního použití vyluštěné šifry k záchraně lidských životů (tomu se mohlo věnovat trochu více prostoru) a způsob, jakým se společnost ke svému odlišnému hrdinovi po válce zachovala. Celkově je to dobrý film, ale svým předchozím hravým thrillerem Lovci hlav mě Tyldum potěšil mnohem víc. (14.01.2015)

Vidět to třeba takový Max Newman nebo Thomas Flowers, skuteční konstruktéři strojových dekodérů německých šifer (Turing byl jen algoritmický teoretik a pouhé kolečko v soukolí), určitě by se hned vzájemně začali píchat do PRdelí, aby jim jejich zásluhy nebyly šedesát let po válce upírány v homokalkulativních dramatech, tvářících se jako historicky akurátní, a zcela připisovány někomu jinému jenom proto, že byl buzerant. Já vím, já vím, bukanýři jsou dnes strašně kůl a úplně normální, vůbec to není úchylka, nýbrž stejně jako například pedofilie naprostá přirozenost, a pevně věřím, že už nejsme daleko od historického milníku, kdy Vatikán přizná, že prvními lidmi na světě byli Adam a Evžen. Evidentně se začíná měnit také píár válečného dějepisu, patrně proto, že vedoucí pozice ve filmových studiích přebírají po normálních židech teplí židé, a namísto všelijakých Šindlerů a Wintonů se teď budou z klobouku tahat hrdinní řiťopichové. Již se velice těším třeba na Faggitův seznam, tklivý příběh neohroženého majitele továrny na lubrikační gely, co během okupace zachránil před transportem dva vagóny gogotanečníků a odvezl je do Mumulandu. Jinak je to samozřejmě kus poctivě kýčovité homofilmařiny, hrající krásnými teplými barvami, u které se skvěle mandluje boa a depiluje anus, a excelentní Benedikt Okurkáč konečně dostal na velké plátno svůj podivně zdeformovaný obličej a seksy hlas, jímž by mohl z fleku otevírat škeble, aniž by na sobě musel mít šupiny a plival oheň. Normálně bych asi udělil tři do růžova vyhřáté hvězďyčččky, ale to by nesměli do hlavní ženské role procpat ten odpudivý krysí xicht, ze kterého mi jen při pouhém pohledu naskakuje genitální opar. (11.01.2015)

Hrozně se mě líbily ty časový prology. Vždy pár minut a pár vět v padesátých let a pak hajdy do válečných časů, vyprávět příběh. Bylo to udělaný velmi poutavě, nechyběl ani britský humor, který nejednou dal znamení mé bránci, aby zapojila do akce smíchárnu. Benedict skvělej, zvládl poměrně náročnou roli s naprostou lehkostí a přirozeností a přitom zahrát mišuge a současně homíka, určitě nebylo snadný. Další osln mé osobnosti dodal Mark Strong. Ten může ty šéfy tajných služeb jít vyučovat do Královské akademie dramatických umění v Bloomsbury jak je dobrej. Anglie a její zákony v padesátých letech, to byl taky slušnej hnůj a díky tomu si konec filmu si užili hlavně moje emoce. (27.01.2015)

|| Scenár: Graham Moore / Predloha: Alan Hodges | Hudba: Alexander Despalt | Distribúcia: StudioCanal (UK), The Weinstein Company (USA) | Štúdio: Black Bear Pictures, FilmNation Entertainment, Bristol Automotive | Rozpočet: 14 miliónov $ | Tržby: 139,4 milióna $ | Ocenenia: Oscar - 1 výhra: Scenár Ad. 7 nominácií (Film, HR Benedict Cumberbatch, VR Kiera Knightley, Réžia, Strih, Výprava, Hudba), Golden Globes - 5 nominácií (Drama, HR Benedict Cumberbatch, VR Kiera Knightley, Scenár, Hudba). Spolu: 46 výhier a 104 nominácií || Príbehovo zaujímava, umelo pribrzdená Oscarovka, kde si kladiete otázku, načo ste videl v živote už desiatky dokumentov o strategických aspektoch druhej svetovej, keď ich Enigma totálne vykrucuje. Je viac než otázne, ako je to s tým 50 ročným odmlčaním skutočnosti, a či naozaj slúžila na zachovanie taktického náskoku. Pravdepodobne Enigma prestal mať zmysel v momente nástupu plnohodnotného digitálneho počítača. --- Cumberbatch i Knightley sú skvelý, škoda slabších momentov v scenári - je očividné že príbeh vládne scenáru a nie opačne, i napriek tomu bola soška za adaptovaný scenár udelená tomuto filmu, čo zas ale vzhľadom k tohtoročnej konkurencií na poli adapťákov neni až také prekvapivé. Pocit totálnej spokojnosti zabili informačné titulky o tom, že Turing vymyslel predchodcu počítača... Každý národ má sklon k privlastňovaniu, ale toto už bolo naozaj veľa. A keď už, tak to mohlo byť zásluhou viacerých vedcov... 80% | SD, THX, EN DTS, | (09.02.2015)

Alan Turing nejenže je zcela nepochybně zajímavý z lidského hlediska, ale neméně poutavý a pozoruhodný je i jeho život. Kód Enigmy si dle očekávání vybírá dvě nejdůležitější, nebo z diváckého hlediska nejatraktivnější, roviny Turingova života, což je práce v Bletchley Parku /středobod snímku/ a následné popotahování kvůli homosexuální orientaci, a přidává vyprávění z Turingova mládí. Snímek těží zejména z Turingovi relativní neznámosti. U životopisných snímků si divák většinou všímá hlavní postavy, sleduje herce, nakolik se reálně podobá filmovému předobrazu, jak se snímek popere s pikantními detaily, zabojuje s předvídatelností apod. U Turinga to není tak jednoduché. Na jedné straně můžeme skládat poctu Benedictu Cumberbatchovi, na druhé straně si můžeme klást otázku, zda byl Turing opravdu „jen“ koktajícím Holmesem, determinovaným sociální neobratností a homosexuální orientací. Jsou totiž v rámci filmové fikce opravdu tato postava a její ztvárnění něčím výjimečné? Z hlediska vyprávění, se do jisté míry jedná o klasický oscarový prefabrikát, pokud lze podobný výraz užívat. Retrospektivní vyprávění ze školy, a současné z policejní cely jsou sledovány nezaujatým okem, zatímco linie z Bletchley Parku je vyprávěna samotným Turingem. Nicméně všechny tři části snímku jsou zcela upnuty k Turingovi, a jeho vnímání situací je hlavním hnacím motorem. Divácky nejzajímavější část o boji s kódem německého šifrovacího přístroje je ve své podstatě obvyklá. Po většinu stopáže se zdá problém neřešitelný, atmosféra se snaží být stísněná a bezmocná, a k rozuzlení zápletky dochází až díky zásahu náhody, kdy se snímek postupně posune k euforickým scénám a jakoby se rozevírá. Jako divák jsem necítil potřebu postavám nějak fandit, s jejich peripetiemi se jakýmkoliv způsobem ztotožňovat či kteroukoliv část děje prožívat. (10.01.2015)