Kód Enigmy

Příběh je sice natočen podle vesměs tradiční (pozor, nezameňovat s průměrnou) životopisné šablony, nicméně díky fantastickým hercům, skvělé výpravě, režii, hudbě Alexandra Desplata a atmosféře není problém leccos odpustit. Maximálně přesvědčivý Benedict Cumberbatch by už měl dostat na role podivínů nějaký patent, jak skvělý je, nicméně charismatičtí Mark Strong a Charles Dance v jeho stínu nezůstali a Keira Knightley je také víc než pohou ozdobou. Povedlo se. (01.02.2015)

Skoro celý život používám počítač, vlastně se tím, že o nich něco vím, i živím a až nyní se dozvídám, že nebýt Alana Turinga, geniálního matematika a logika, tak všechno mohlo být jinak a já bych si své poznámky k tomuhle filmu škrábal někam na papír do šuplíčku. No dobře, Alan nebyl zrovna tím, kdo počítač, jak ho známe dnes, přímo vymyslel, ale spoustu lidí k jeho vytvoření alespoň inspiroval. A jeho život je pozoruhodný i tím, že kromě počítačů by tu nebyla ani spousta z nás, protože rozluštění kódu Enigmy zachránilo nespočet životů. A do třetice: Alan Turing byl obětí své doby, která šla nemilosrdně homosexuálům po krku. Spousta silných témat, která se filmovým tvůrcům povedlo převést na stříbrné plátno. Nebojte se přívalu slz, to se spíš občas Benedictovu sucharství od srdce zasmějete. PS: Víte, čím se inspirovala firma Apple při vymýšlení svého loga? (28.01.2015)

Málo známé stránky druhé světové války - její všednodennosti válečné frontové i týlové - neoslňují tolik jako velké bitva nebo osudové momenty setkávání státníků, vojevůdců či utrpení strádajících v děsivosti koncentračních táborů všech stupňů. Proto se začaly dostávat na přetřes až s odstupem postupně zhruba od přelomu šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Válečná každodennost začala v této reflexi postupně získávat na stupňované pestrosti výstupů. To, co se nanejvýš šeptalo mezi pamětníky a jejich posluchači jako zvlášť velká důvěrnost, pronikalo postupně do veřejného povědomí. Výchozí černobílé schéma se postupně transformovalo do lidského rozměru všednodennosti. Ne vždy se střílelo, ne vždy padaly bomby, většinu člověk kupodivu netrávil v krytech a na frontách, ale mezi civilně oblečenými lidmi, kteří oproti mírovým dobám hladověli - prakticky bez rozdílu (černý trh nemohl měnit klima společnosti válečného nedostatku) a v znatelně větší míře postrádali jak kvalitu života, tak jistotu přežití. Zachytit tuto vichřičnost doby a současně se vyřádit na drobnokresbě povah hlavních hrdinů, zejména Alana Turinga, i když významem zanedbatelná není ani role Keiry Knightleyové (navíc se silným feministickým podtextem), nebylo snadné; šlo o mimořádnou výzvu. Je zřejmé, že scénář sice trochu fabuluje, ale základní fakta matematikova a biologova (na tuto Turingovu specializaci film zapomíná) života podává v zásadě přesně. Uvážíme-li navíc, že oficiální omluvy se Turingovi, nesmyslně odsouzenému pro homosexualitu, dostalo r. 2009 ústy tehdejšího socialistického premiéra Gordona Browna a královské milosti r. 2013 (Alžběta II. vládne od r. 1952, tj. Turing zemřel v třetím roce její vlády), zmocňují se člověka prazvláštní pocity. Suverénnost režie, jistota fabule i mimořádná kvalita scénáře (dialogy prosycené anglickým suchým humorem se pohybují na hranici geniality) podtrhují hereckou excelentnost obou hlavních představitelů (ostatní s úspěchem přihrávají, aniž by byli "křovím"). ENIGMA je v každém ohledu mimořádným dílem. A rozhodně diváckým zážitkem, který se, má-li být intenzívně prožíván, nemůže omezit na jednu návštěvu. (09.03.2015)

Nadprůměrný životopisný kousek, za něhož však většinu práce oddře samotný životní příběh, než něčím výjimečná a nápaditá režie. Britský look tomu ovšem sedí a když máte v obsazení bezchybného Cumberbatche, tento rok nebývale rozjetou Keiru a přihrává jim neselhávající Strong a démonický Dance, máte vlastně už z poloviny vyhráno. Jen škoda, že režie na herce a samotného Turinga sází mnohdy až příliš. (21.02.2015)

Alan Turing nejenže je zcela nepochybně zajímavý z lidského hlediska, ale neméně poutavý a pozoruhodný je i jeho život. Kód Enigmy si dle očekávání vybírá dvě nejdůležitější, nebo z diváckého hlediska nejatraktivnější, roviny Turingova života, což je práce v Bletchley Parku /středobod snímku/ a následné popotahování kvůli homosexuální orientaci, a přidává vyprávění z Turingova mládí. Snímek těží zejména z Turingovi relativní neznámosti. U životopisných snímků si divák většinou všímá hlavní postavy, sleduje herce, nakolik se reálně podobá filmovému předobrazu, jak se snímek popere s pikantními detaily, zabojuje s předvídatelností apod. U Turinga to není tak jednoduché. Na jedné straně můžeme skládat poctu Benedictu Cumberbatchovi, na druhé straně si můžeme klást otázku, zda byl Turing opravdu „jen“ koktajícím Holmesem, determinovaným sociální neobratností a homosexuální orientací. Jsou totiž v rámci filmové fikce opravdu tato postava a její ztvárnění něčím výjimečné? Z hlediska vyprávění, se do jisté míry jedná o klasický oscarový prefabrikát, pokud lze podobný výraz užívat. Retrospektivní vyprávění ze školy, a současné z policejní cely jsou sledovány nezaujatým okem, zatímco linie z Bletchley Parku je vyprávěna samotným Turingem. Nicméně všechny tři části snímku jsou zcela upnuty k Turingovi, a jeho vnímání situací je hlavním hnacím motorem. Divácky nejzajímavější část o boji s kódem německého šifrovacího přístroje je ve své podstatě obvyklá. Po většinu stopáže se zdá problém neřešitelný, atmosféra se snaží být stísněná a bezmocná, a k rozuzlení zápletky dochází až díky zásahu náhody, kdy se snímek postupně posune k euforickým scénám a jakoby se rozevírá. Jako divák jsem necítil potřebu postavám nějak fandit, s jejich peripetiemi se jakýmkoliv způsobem ztotožňovat či kteroukoliv část děje prožívat. (10.01.2015)