Balada o smutné trumpetě

Přesně jak to napsal rejžánek -od útlého dětství za Francovy diktatury ke kariéře smutného klauna, obrovského souboje v lásce k tragickému konci, i to byl život španělských cirkusáků. Bude vás mrazit, budete smutní, to všechno za doprovodu zpěváka Rafaela, který byl obrovská hvězda ve španělsky mluvících státech.Takové menší psycho. (24.04.2014)

Tohle je dost možná nejbizarnější snímek, který jsem kdy viděl. Připomnělo mi to tento maďarský guláš, ovšem zvratky, hnus a vše kontroverzní, co by se dalo počítat jako mínus Taxidermie, je v Baladě často nahrazeno humorem, čož se projevuje daleko řidším odpadovým hodnocením. Žánr - válečné jen proto, že uvodní předtitulková pasáž se odehrává ve Španělsku v období nástupu fašismu, horor jen pro pár gore scén. V jádru věci se jedná o love story mixlou mezi drama a komedii. Celé je to zasazené do cirkusáckýho prostředí, takže Humberto meets kouzelnýho Bolka. Po úvodu se to začne točit kolem až na pár scén slaďoučké Caroliny Bang, která plete palice dvěma klaunům. Vrcholí to dost úsměvnou akční pomatenou řezbou, kde boj o žhavou Liv přechází až ve Volný pád. No je to strašná haluz, která mě neskutečně bavila, ovšem určitě nebude pro každého. Plný počet a repríza v plánu! (29.11.2012)

Psycho Circus! Zapomeňte na normy a normálnost, Balada obojí odmítá a nabízí čím dál vzácnější možnost vidět něco, co jste ještě téměř jistě neviděli. Jako kdybychom každou chvíli sledovali jiný film, jako kdyby Iglesia postupně strhával masky nejnemožnějších tvarů. Zkuste odhadnout, jakým směrem se tenhle bezohledný běh napříč žánry a španělskou historií bude ubírat a tvrdě narazíte. Je to film brutální, opulentní, eklektický a hlavně nevyzpytatelný. Jako psychopatický klaun, který se navenek usmívá. Tuším titul, jehož hodnocení bude s každým zhlédnutím stoupat. Zatím 80% (31.03.2011)

Zběsilost prvního řádu. Režisér má zjevně traumata z cirkusu smíšené s traumaty z novodobé španělské historie. Film je hodně krvavou terapií, ve které si to v čilém grupáči rozdávají slavná filmová monstra, povětrné pulpové děvy, cirkus, pouliční divadlo, kabaret... Výsledek je postavený na tak nepopsatelných základech bez logiky a racionality, že jedinou relevantní kategorií je zábava. A tu mi Balada přinesla, i přesto, že hlavně v závěru (ne)dává smysl způsobem, který přestává být vtipný. Každopádně je to film plný strachu a nenávisti, plný přehnaných šminek, šílených odboček a ještě šílenější karambolů. Je to film o lásce a Španělsku - paradoxně mě oslovil něčím, co neumím popsat jinak než jako alergická reakce na normalizaci. Iglesiasovy vizuální osypky z glajchšaltované společnosti začátku 70. let jsou mi sympatické a i když pro ně nemám hlubší znalost španělské oficiální kultury, něco mi na Baladě přišlo velmi očistného i pro bytosti vzešlé z komunistické šedi. Každopádně zisk Zlatých lvů musel být podmíněn pumpovací brokovnicí v rukách Quentina Tarantina, pro nějž je tenhle film něco pokrevní bratr. (28.03.2011)

Na druhé zhlédnutí už mě to tak nebralo. Nepochopil jsem například, proč se Javier tak zohavil, a chyběla mi tam informace, co dělal celých těch 36 let, než nastoupil do cirkusu. Příliš nadšení ve mně nevyvolala ani herecká představitelka artistky Natalie - osudovou krásku, kvůli které se dva muži znepřátelí na život a na smrt, si osobně představuju dost jinak. Zklamán jsem byl i z mizerné úrovně trikových záběrů. Naopak mi tam velice sedla celková syrovost a naturalističnost, jakož i výtvarné pojetí a použitý hudební doprovod. Celkově si myslím, že to je velice zajímavý a originální film, který však není pro každého. Sto lidí, sto chutí - však to znáte. Btw. místy mi to hodně připomínalo slavný film Zrůdy. (08.11.2013)