Cizinka

Trampoty turecké menšiny v Němcích jsou mi tak trochu cizí, takže žádná extra prožívačka se nekoná, jen jsem se poněkolikáté ujistila, že se chlapům z muslimských komunit nechce přestat ovládat své ženy, proto tolik lpí na starých pořádcích a jejich macho přežitky semelou i nejmladší generaci, která v nich vyrůstá... Vše závisí na mínění komunity, které se zdá být zásadní hodnotou, rodina je pokryteckou institucí, u níž můžete nalézt oporu jen, pokud hrajete podle nastavených pravidel a já nenazývám rodičovskou láskou jinou, než tu bezvýhradnou, jinak - otec, který prokleje svou dceru jen pro to, že nechce být nešťastná, by se nadále neměl nazývat otcem, tím spíš, pokud našel pro rodinu nový domov v tolerantní společnosti, jestli chce přijmout za svou pouze její životní úroveň, pak měl zůstat sedět v Turecku u kebabu a dál metat kameny po nevěrnicích... a vůbec, co ten starý kozel Mehmet ještě trčel u rodičů, toho bych vypráskala z domu jako prvního, temperamentu měl dost na to, aby si byl schopen vydělat na nájem - asi ho nemohli v komunitě udat, taky šťastná, která ho dostane... Každopádně muslimské ženy čeká ještě dlouhá cesta za hledáním hrdosti, vlastní vůle a vyhlídek na štěstí, ale nemůžu soudit, snad jedině film a ten je za dvě. Beru zpět a v rámci osvěty zvedám na tři, i proto je psaní komentářů veskrze prospěšnou aktivitou, lze při ní změnit náhled na věc. (25.06.2014)

Tento menej známy nemecký film je v dnešných búrlivých časoch max. aktuálny. Pedross800 to napísal za mňa, takže to nebudem opakovať. Na jednej strane nám film ukazuje tureckých moslimov ako normálnych ľudí s bežnými problémami ako ich poznáme my Európania. Na druhej strane je silnou kritikou ich moslimskej cti, kde je dôležitejšia tradícia, pravidlá a povesť než člen vlastnej rodiny. Zvlášť keď vám osud dožičil a narodili ste sa ako žena, čiže pre nich kus handry. Film je silnou a účinnou drámou, výborne sú vykreslené vzťahy v rodine a po chvíli pochopíte ich pre nás nepochopiteľné zmýšľanie a kľudne môžte predpovedať ako bude príbeh pokračovať. Ja som to uhádol úplne presne, teda až na úplný záver. Toto nie je sci-fi, toto je realita s ktorou Európa momentálne bojuje a podľa toho čo vidíme ešte dlho bojovať bude. Prevychovať tie ich choré mozgy bude vážny problém, myslím pre tých, ktorí ich chcú prevychovať. Film je plný emócií , zaručene chytí za srdce a záver môže byť pre slabšie povahy, hlavne ženy, neznesiteľný. Nemám čo by som vytkol, tak si predstavujem drámu. 100%. (08.01.2017)

U sta Sarrazinů, mohlo to být i lepší. K první půlce nemám vážnějších výhrad. Filmařsky to Rakušanka Feo Aladag zvládla na jedničku a určitá schematičnost se tam odrážela vlastně jen ve výběru herců (trýzněnou Umay ztělesňuje Sibel Kekilli se svou hladkou tvářičkou a křehoučkým vzezřením; zatímco její raplovský a násilnický starší bratr musí být samozřejmě nepohledná hrouda svalů). Smutná věc, že v druhé půli tvůrci evidentně začali následovat heslo "trocha citového vydírání nikdy neuškodí" a nebohé hrdince přiklepli masochistické sklony neustále se pokoušet o kontakt s rodinou, která ji zavrhuje a týrá (po manželovi ovšem ani nevzdychla). A to se s konstruováním srdceryvných situací zašlo ještě dál. V ženské duši se sice moc neorientuju a v mentální výbavě německých Turků / Kurdů taky ne, ale nezdá se mi, že jacíkoli skuteční lidé mají potřebu vylévat si srdéčko pěkně po hollywoodsku na pódiu a před co možná nejširším publikem, jako to předvedla Umay na sestřině svatbě... A úplný závěr snad už ani nemohl být blbější. _____________ P.S: Nevím, kde se berou ty komentáře o "střetu kultur", když se takřka celý film pohybuje uvnitř turecké komunity a nějakou integraci, multikulturalizmus a Merkelovou absolutně neřeší. Sama hrdinka je líčena jako vcelku konzervativní osoba, takže se ani nestává archetypem "pozápadněné rebelky v zaostalé východní společnosti". Taktéž se musím podivovat nad tendencemi Evropanů hledat u všeho, co se děje v blízkovýchodních zemích a komunitách, nějakou zásadní spojitost s islámem. V našem prostředí jsou sice vraždy ze cti často spojované právě s imigranty z muslimských zemích, ale jedná se o jev, který je bohužel živý i mezi nemuslimskými národy Východu (Armény, Gruzíny, Asyřany, Indy všech vyznání atd.) a v islámu nenachází ospravedlnění. Ve filmu je ostatně náboženský aspekt věci explicitně smeten ze stolu výrokem "Bůh s tím nemá nic společného". (06.01.2011)

Já si připadal jak maso co spadlo do drtičky, takovou sílu má v sobě tenhle film. Na konci filmu jsem měl v očích slzy, při poslední scéně jsem ani jinou reakci mít nemoh. Od začátku jsem byl nalomený a jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím co vidím. Není nic horšího, když ti ubliží nejbližší, kteří by měli být spíš tvou oporou. Měl jsem sto chutí Umay obejmout, abych jí alespoň trošku ulevil od bolesti, kterou musela prižívat. Extremně emotivní příběh ženy, která chtěla být jen a pouze šťastná podpořila dokonalá filmařina. Smekám před paní režisérkou, protože tohle je režisérský debut jak megakráva. Sibel je neskutečná herečka, ona Umay nezarhrála, ale doslova jí žila. Německy precizní ultradávka emocí. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 28. (26.04.2015)

Tradice je svině. Nejednu otázku k zamyšlení nabízí tohle drama, které neodsuzuje a nepodsouvá konkrétní názory tvůrců. Je tak na divákovi, jak se postaví k látce, ve které jsou zákony turecké komunity tvrdé a neměnné, i když je manžel hlavní hrdinky násilné hovado. Křehká Umay se tak rozhodne pro cestu svobodné matky, jenže snaha o emancipaci má zostuzující vliv na celou její rodinu žijící v Berlíně. Sebezničující pokusy (s trochou citového vydírání ze strany tvůrců) o kontakt s rodinou tak vedou k neodvratnému konci. Dialogy jsou k věci, herci jsou typově přesní, mimika Sibel Kekilli pak naprosto výborná. Kompaktní a stále aktuální záležitost rakouské „Fatih Akin“.. (22.04.2012)