Laputa: Nebeský zámek

Pro me nejakcnejsi miyazakiho film,venoval jsem mu blog: http://scobak.blog.sme.sk/c/193480/Laputa-Castle-in-the-Sky.html Nevim, jestli si kazdy vsiml, ale uvodni obrazky pod titulky popisuji pribeh - historii Castles in the Sky. Vic mam v blogu. (27.05.2009)

Paráda! Tohle je přesně ten Mijazaki, kterýho žeru. Zatímco mistrova prvotina jménem Naušika mě zase tolik neuhranula a byla pro mě "jenom" dobrým snímkem, tak Laputa mě pohltila naplno a stále jsem si říkal: "ano, ano, to je ono, přesně tohle jsem očekával!". Snímek s tak vymazleným mixem optimismu, vtipu a akce dokreslené nádhernou hudbou jsem už vážně dlouho neviděl (naposledy to byl Tonari no Totoro) - to prostě umí jen pár mistrů, mezi něž pan Mijazaki určitě patří. Z celého snímku jsem si ponejvíce vedle hudby zamiloval celou pirátskou familii v čele s energickou babkou, kteří byli naprosto perfektní; působili na mě tak trochu pratchettovsky, což myslím samozřejmě jako pozitivum. Ani na chvíli po celé dvě hodiny jsem se nenudil a na to, že se jedná o Mijazakiho teprve druhý film, musím jednoduše smeknout... a pustit si hned nějakou skladbu z filmu. Geniální! (20.11.2011)

90% - Měl jsem to štěstí, shlédnout tento film v kině. Za mnou sice seděla banda spratků, která svými hlasitými kecy o chuti popcornu a jiných neodkladných věcech všechny rušila... mě ale jen asi deset minut. Přibližně tak dlouho mi trvalo, než jsem se dostal do onoho již známého transu, který u mě Ghibliovky čím dál tím častěji vyvolávají, při kterém přestávám vnímat okolí, a v němž zloba nemá v mém srdci místo. Laputa je po všech stránkách fascinující podívaná, létající scény jsou překrásné, postavy jsou skvěle propracované -jak animací, tak svým jednáním (pirátska mamča Dola vede ligu...), a Hisaishiho hudba z člověka opět vyždíme slzu dojetí navíc. (20.06.2006)

Z počátku mě to moc nebavilo a trochu mě odrazovala ta dvouhodinová délka, ale postupně mě to zcela okouzlilo, a to jak samotným motivem tajemného létajícího města a jeho krásným výtvarným pojetím (+ ti fascinující roboti!), tak i sympatickou dívenkou Sheetou, která je stejně roztomilá, jako ostatní Mijazakiho animované hrdinky. Za zmínku stojí též nádherný soundtrack a dojemný závěr, který člověka vyloženě potěší na duši. Trochu mě mrzí, že jsem Mijazakiho filmy neznal už v dětství, ale možná o to víc je teď pro mě zážitek objevovat je na stará kolena a těšit se z jejich krásy. (17.02.2023)

Mijazaki se v té době asi hodně díval na americké akční filmy- jak jinak si také vysvětlit tu všudypřítomnou akci, střílení, výbuchy a bojové vzducholodě? Ne, to prostě zase naplno zapracovala jedna bohatá a nevyčerpatelná fantazie, která hravě a zábavně pojme za své cokoli od pohádky o jedné vyvolené dívce až po špionáž s armádou a tajnými agenty. Určitě se nejdená o vrchol Mijazakiho tvorby a jinak výborný scénář trochu postrádá to fantasy kouzlo Cesty do fantazie nebo Mononoke, ale bezpochyby jde stále o jedno z jeho nejvtipnějších a divácky nejpřijatelnějších děl. 85% (25.08.2013)