Ďáblův dvojník

Byly časy, kdy v Bagdádu platil úryvek z písně P.Habery („..zabij ma či Udaj“) a já se ptám, kde udělal soudruh prezident Saddám ve výchově chybu? Nevysvětlil synovi, že velbloud je levnější, než Lamborghini? Měl při oslavných palbách do vzduchu mířit níž? Dle mého to všechno začalo už kdysi tím, že jistá dávka ejakulátu neskončila na prostěradle.. Atraktivní téma, snaživý Double Cooper a Tamahori, vyprávějící zbytečně doslovně příběh, nad jehož historickou autentičností lze polemizovat. Nemyslím tím zvrhlé konání psychopata Udaye, který prznil školačky, choval gepardy, vraždil tátovy sluhy a vskutku netradičními metodami trestal irácké sportovce za neuspokojivé výsledky, kdy si třeba neúspěšní fotbaloví reprezentanti museli ve vězení čutat s betonovým míčem (a pak, že je na Mílu Baroše vyvíjen tlak..), ale vůbec existenci dvojníka Latifa, který tady slouží jen jako jakýsi kontrastní protipól Černého prince z pekel zhýralosti a sadismu. Ostatně, pokud vůbec někdy tuto roli hrál a nevyužíval své podoby na Saddámovic prvorozeného jen k balení bagdádských holek, co když Američané sejmuli v Mosulu dubléra a pošuk Uday se uklidil do Irska, kde si přivydělává sepisováním memoárů? Zubní záznamy mohou být někdy scestné a to ostatní, jak tvrdí autoři, je historie. A ta se přece odjakživa hezky překrucuje.. Dodatek: Kdo nedávno viděl Cohenova Diktátora, tomu mohou občas cukat koutky v momentech, které jinak vůbec vtipné nejsou.. (20.06.2012)

Zvěrstva, která napáchal Uday Saddam Hussayn al-Tikriti, irácký Caligula, ta prostě přesahují naši představivost. Tohle chtít zachytit v jednom filmu je marnost nad marnost. Třpyt zlatých střech paláců a mihotání světel diskoték s lajnami koksu, jen tu a tam proložené zanaříkáním obětí, to nevytrhnou. A z jeho dvojníka udělat Mirka Dušína, bez jediné kapky cizí krve na rukou (skutečný Uday by ho donutil si sakra smočit), to mi nepřijde jako dobrý nápad. (24.07.2013)

Mám rád filmy z prostředí arabských zemí, jelikož se toho z jejich dějin zrovna k nám moc nedostalo a myslím si, že zrovna Sadámova válka nebo i válka v Afghánistánu je plná zajímavých příběhů a možností pro film je zde strašná hromada. Přesto je filmů ale málo a když už, tak je to nějakej šíleně epickej film o amerických vojácích, ve kterém bych zrovna nějakou pravdu nehledal. Lee Tamahori si právě proto vybral příběh, i když z války, který se zaobírá naprosto něčím odlišným. Latifův život je zajímavý což o to, ale nevím jestli je opravdu tak zajímavý, aby mě dokázal pobavit jako celovečerní film. Příběh Iráckého "prince" a jeho dvojníka je krásným námětem pro zajímavý dokument, ale tomuhle zpracování prostě něco chybí a nepůsobilo to na mě jako plnohodnotný film. (10.12.2014)

V souvislosti s druhou americkou invazí do Iráku jsme se dozvídali podrobnosti ze života diktátora Saddáma Husajna a jeho synů. O Udajovi to byly opravdu nepěkné věci... Nejsem schopen posoudit míru autenticity tohoto snímku se skutečností. ˇUDajně byl natočen podle výpovědí Latifa Yahaia, který byl skutečným dvojníkem Udaje a o jehož dvojnictví je celý tento film. Osobně bych tomu ale věřil... Díky jeho svědectví máme možnost nahlédnout za brány Sadámových palaců a to přímo do pokojů Udaje. A že kromě až neuvěřitelného přepychu to budou věci převážně šílené, je vám asi jasné. Problém je jak z tohoto vlaku vystoupit. Každý kdo se dostal do paláce musel dělat to co Udaj právě chtěl. Pokud se někdo vzepřel, neznamenalo to jen okamžité mučení a smrt, ale likvidaci i celé rodiny od Udajových tajných služeb... Latifovi se to nakonec povedlo, ale stal se štvancem všech. Udajovým i Američany... -- Ďáblův dvojník rozhodně stojí za vidění už jen za tu možnost nakouknout do Sadámových pláců. * * * * (07.05.2012)

Na rovinu sa priznám, že detailne nepoznám históriu Iraku, dopodrobna ich boj s Kuvajtom, tobôž nie životopis Saddáma Husajna, napriek tomu mi film sprostredkoval vynikajúci zážitok. Popis jeho deja znie možno až príliš „politicky“, ale opak je pravdou a politický podtón je cítiť naozaj iba v náznakoch (neskĺzol do nudy ako napríklad minuloročný Fair Game (2,5*), kde bez znalosti celého „backgroundu“ divák len tápal v deji). Devils Double viac zabŕda do thrillerových vôd, pri ktorých ťaží hlavne z napätého vzťahu medzi Saddámom a jeho dvojníkom. Nechýba správna dávka brutality, erotiky a film si určite servítku pred ústa nedáva. Občas sa vyskytne veľmi prehľadná a realistická akcia, ktorá osvieži dej a „nakopne“ pár hluchších miest (nečakajte však žiaden akčný snímok, popis žánru tu na CSFD je dosť zavádzajúci). Dopĺňa to vynikajúce herectvo Dominica Coopera v dvojroli, ktorý dotiahol mimiku do takej podoby, že aj napriek tomu, že obidve postavy hrá ten istý herec nie je problém rozlíšiť, či je v zábere postava Udaya alebo Latifa. V dobe nekonečného počtu remakov sa cení aj celkový nápad a originalita pustiť sa do takto kontroverznej témy ako je zobrazenie života Udaya Saddáma Husajna. Kvalitný scenár dodáva punc reálnosti, neponúka žiadne „papierové“ repliky, ani nelogické prešľapy. Samotný záver s doslovom je pomerne rýchly, čo je na škodu, ale celé to krásne uzavrie a takýto nával emócie som v ňom vôbec nečakal. Technická stránka na úrovni s výbornou kamerou, zlato-žltými filtrami. Trochu mi chýbala výraznejšia hudba, resp. niektoré skladby sa mi do určitých záberoch vôbec nehodili. Miestami film síce zaváňa „filmografiou“ a je cítiť, že si tvorcovia určité veci prikrášlili alebo domysleli (na druhej strane ani nemali odkiaľ vedieť takéto detaily zo života Saddáma), občas sa vyskytne aj hluchšie miesto, inak však pre tento rok značne originálny a zaujímavý film. Až sa divým, že režisérom je Lee Tamahori, ktorý má na svedomí prúser XXX 2, prípadne ničím nevynikajúce štandardy (čítaj priemery) ako Die Another Day alebo Next. CELKOVO: 4* (cítim však, že po ďalšej projekcii/projekciách pôjdem aj vyššie) (22.11.2011)