Ďáblův dvojník

,,NEŘÍKÁVALI TI NÁHODOU, ŽE VYPADÁŠ JAKO UDAY SADDÁM HUSAJN? NEŘÍKALI TO TAK VE ŠKOLE? CHCI TĚ, LATIFE. CHCI, ABYS BYL MÝM ANDĚLEM. CHCI, ABYS MI BYL BRATREM“....... /// Latifa právě dostal nabídku, jaká se neodmítá (nebo se nedá odmítnout?). Může mít čtyři služky, jahody v zimě, fíky v červenci, dívky který mu dají vše – stačí říct. Skoro jako tenkrát, když Lelíček makal pro Portorickýho krále. Jenže tohle, tohle je skutečnost! DĚLEJ DOBŘE, PRACUJ TVRDĚ A BUDEŠ ČLENEM RODINY! Kdo by nechtěl nakouknout do soukromí rodinky Saddáma Husajna. Mrknout, jak si skromně žili a pokorně se chovali. Příběh splňuje onu nejzákladnější podmínku – upoutat a šokovat. A když začnou hrát Frankie Goes to Hollywood - Relax, připadám si jako v Bony a klid. Jen místo bonů je tu absolutní moc a místo vekslu se tu plká o válce s Kuvajtem. Skandální útržky ze života Udaye Husajna. Hmm, a co dál? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád poslouchám životní příběhy. Ten od Latifa Yahia jsem ještě neslyšel. 2.) Nevím co se dělá v případě, když má dvojník větší péro. 3.) Chtěl bych, aby můj stvořitel miloval svou zemi, svou matku, svého otce, ale kundy, ty aby miloval víc než Boha! 4.) Thx za titule ,,richja“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.11.2011)

Nekompromisní příběh, kterému vládne, pro mě v té době neznámý, Dominic Cooper, mě sejmul hnedka v prvních minutách. Takový příběh se totiž jen tak nevidí. Příběh odehrávající se v Bagdádu, vyprávějící o odporném životě jednoho ze synů Sadáma Husajna. Ten film vlastně zaujme prakticky vším. Prostředím, námětem, hereckými výkony...Všechno je tak absolutně atraktivní a neobvyklý, že atraktivnější a neobvyklejší film se v té záplavě dnešních filmů snad ani najít nedá. (13.02.2012)

Když rodilý Novozélanďan pro belgicko-nizozemskou produkci natočí film o iráckém nezvedeném Saddámově synkovi, o čem to vypovídá? Osobně bych neriskoval natočit třeba film o bratislavském korzu v 80. letech. Nežil jsem tam, vím o tom prdlajs, a podle toho by to vypadalo. Mohl bych natočit film o podhoubí brněnské hudební scény 80. let, kde jsem pár muzikantů znal (RIP Honza Millonig) a protože jsem v tom městě žil, dokázal bych se soustředit na to skutečně podstatné. Podobně Lee Tamahori natočil dávno tomu úžasnou psychologickou sondu do života současných "zcivilizovaných" Maorů Kdysi byli bojovníky. A na filmu je znát, že věděl, o čem točí, co chce říct, a co je skutečně podstatné. V Hollywoodu pak natočil nějaké akční filmy včetně jednoho Jamese Bonda, dokud to ještě byl James Bond, a ne Daniel Craig. Mno, a nyní - zdá se, že na politickou objednávku - pak film o šíleném maniakovi, synovi Saddáma Husajna Udamovi. Samotný film má určitě filmařské kvality - velmi přesvědčivá výprava, vhodně zvolená hudba (mimochodem si povšimněte, jak je písnička Relax použita podobně jako v Bony a klid), kamera a hlavně výkon Dominica Coopera v hlavní dvojroli. To vše je vynikající. Scénář už pak pokulhává, nu a ideologicky je naprosto jasné, kam to směřuje. Udaj nejspíše skutečně byl magor, skutečně měl na svědomí hodně školaček, které zprznil a nechal zabít a jejich těla odhodit někde u silnice. Jenže podobný film o tom, jak si najal dvojníka, a jak to s ním a mezi nimi bylo, potřebuje stát i na pevných charakterech postav, dobře zpracovaných a podaných důvěryhodně divákovi. My vlastně nevíme, proč je Udaj takový. Bil ho otecc nebo dokonce zneužíval? Zmáčkli mu hlavičku při porodu? A to mu vážně tolerovali už od dětství všechny výstřelky? A voják Latif - neohoržený hrdina - o něm vlastně nevíme nic, ani jakého je smýšlení. A ta luxusní prostituka, co ji hraje stále stejně mizerně Ludivine Sagnier (která v určitých chvílích řipomíná Kateřinu Brožovou ve Vendetě)? Co o ní víme? Ničevo. Přestože tedy film nepostrádá dramatické a vypjaté momenty, díky nemožnosti většího vcítění se jsou nám osudy postav tak nějak celkově jedno a snímek stále častěji nudí. Chybí jednotící ústřední linka a jednotlivé epizody jen stále znovu a znovu dokreslují již několikrát řečené. Je to škoda, stačilo málo, a stačilo méně politické korektnosti, a vznikl by nejen zajímavý film, ale i dobře dotvořený, http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/dabluv-dvojnik.html (31.05.2012)

Lee Tamahori si zaostril svoj režisérsky ďalekohľad a tentokrát ponúkol priblížený pohľad na syna Iráckeho vládcu Saddama Husseina, ktorý sa stal jeho hlavným cieľom v tomto neskutočnom, provokatívnom systéme, za otcovej vlády, keď v opojení bohatstva a nadriadenosti voči druhým, si na každom kroku " uľavoval zo svojej namyslenej riti ". Dvojité obsadenie a výkon Dominica Coopera nebolo zlé, pretože filmové umenie tu nebolo, až také náročné, takže nieje ho za čo veľmi chváliť. Dej celkom slušne graduje (keď Uday Hussein rozpára otcovho priateľa ako barana, alebo keď znásilnená nevesta skončí so životom) a prekvapením sa pre mňa stalo aj nasadenie štenice (Sarrab) na odhalenie Latifoveho pohybu. Najviac mi prekážalo zakomponovanie krátkych dokumentárnych klipov, ktoré roztrhli dobre bežiaci pás a dlhá minutáž, keď koniec som, už urputne očakával. 60% (08.05.2012)

Snímek, na který jsem se hodně těšil. Teď vím, že těšení bylo naprosto pochopitelné, protože příběh, který jsem sledoval, byl neskutečně silný, navíc doplněný geniálním výkonem Dominica Coopera v hlavní roli. Saddám Husajn měl syny, které střežil jako oko v hlavě. Tomu nejstaršímu zajistil i dvojníka, bodyguarda, který měl případně schytat kulku, kdyby na Udaje měl být spáchán atentát. Dvojník byl posílán na místa, kde by to bylo pro Udaje moc nebezpečné. Nebylo by na tom až nic tak divného, kdyby se vše neodehrávalo v totalitním Iráku, kde byla Husajnova rodina diktátorskou a její moc byla skutečně neomezené, a kdyby Udaj nebyl šílenec, který to neměl v hlavě v pořádku. Domonic Cooper dostal možnost zahrát si jak maniakálního šílence, tak i jeho naprostý opak. Dvojník je člověk z lidu, který neměl jinou možnost a musel se dvojníkem stát. Nakonec ale svoji příležitost přece jen využil. Film je nejsilnější v momentech, kdy je Udaj puštěný ze řetězu a skutečně si dělá, co chce. Scéna na svatbě, se školačkami nebo chvíli, kdy prostě zabije člověka, který se mu nelíbí, tohle jenom ukazuje zrůdnosti, které režim dovoloval. Lee Tamahori ("Next", "Dnes neumírej") je ve svém filmu naturalistický, což osobně uznávám a v tomhle případě se to i hodí. Z filmu jsem byl skutečně nadšený, protože se nebál zobrazit režim v jeho nelidské podobě, ale s tím, že trpí obyčejní lidé, ale to nejen pod diktátorem, ale i válkou, která je vyvolána jinými národy. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/jeden-den-jak-porodit-oliver-twist-wall.html (28.02.2013)