Bůh masakru

Já mám docela slabost, když se napíšou exluzivní dialogy, podepíše se pár talentovaných herců, vezme se kamera a udělá se invaze do ateliéru a vznikne film jak víno. Tyhle filmařský maximální minimalismy jasně oddělují umělecké zrno od umělekých plev. Zdejší herecká sestava je rozkošná a každej přidává do kvalitního celku poměrně rovným dílem, ale pokud jde o mě vítězem je Christoph, jeho telefonování mě zabíjelo. Docela by mě zajímalo, jak to vyřešili v Činoherňáku. (10.02.2015)

V životě na sebe bereme nejrůznější masky a všemožně krotíme své emoce a pudy, abychom zabránili konfrontaci se svým okolím a neohrozili své zájmy a společenské postavení. Jen ve výjimečných případech masky snímáme a odhalujeme své nitro. V Bohu masakru se tak stalo hned čtyřem aktérům schůzky, která měla sloužit k usmíření přítomných. Jenže ješitnost, vztek a alkohol vedly k odhození civilizační slupky a obnažily to, co obvykle před svým okolím skrýváme. Bůh masakru je černá komedie o tom, co se lidem stává, když se nekontrolují a jsou nebezpečně upřímní. Slušela by jí asi víc divadelní prkna, kam konec konců taky patří, ale když se Romanu Polanskimu podařilo shromáždit čtyři špičkové herce na malém prostoru, tak ten divadelní půdorys vlastně ani nevadí. Bavil jsem se skvěle, když o tom tak přemýšlím, tak je vlastně škoda dát původně zamýšlené 4* a přihazuji nakonec i tu pátou. Hlavně s ohledem na obě dámy, které si své hysterky a pozérky náležitě vychutnaly. Celkový dojem: 90 %. (31.10.2016)

To, čeho jsem se bál nejvíc, totiž divadelní statičnost látky, se nakonec stává největším pozitivem, neboť Polanski s nemožností pohybu v prostoru pracuje po řemeslné stránce precizním způsobem, kdy člověk přesně ví, kdo kde je, kdo na koho reaguje a kdo se proč a jak tváří, jednoduše díky bezchybné práci s osami a přeostřovačkami, v nichž se mění klidně i tři velikosti záběrů. Winsletová a Waltz výrazně přehrávají Reillyho a Fosterovou, to ale může být otázka osobních priorit a postoje vůči názorům jednotlivých postav. Na každý pád fascinující věc a nádherná psychologická studie frašky... (27.07.2012)

Někdo se modlí k Bohu masakru, já zas k Bohu komedie. Carnage je sic kratší než samotná divadelní hra, ale i tak Polanski přesně a hlavně trefně dávkuje humor, byť se z filmu vytratila jistá intimita a absurdita dotažená v divadelní podobě až na samotnou hranici únosnosti. PS: Jodie Foster a Christoph Waltz vládnou. (02.01.2012)

Parádní. Bavila jsem se od začátku do konce. Roman Polanski natočil opravdu vtipnou a chytrou konverzačku, stačili mu k tomu čtyři herci a jeden byt. Film uteče strašně rychle především díky kvalitním dialogům, které neztrácí tempo. Nudit se při sledování tohoto filmu snad ani nejde. Samostatnou kapitolu tvoří herci, všichni čtyři podávají výkony, jaké od nich asi očekáváte, nejvíce mě asi zaujal Christoph Waltz, právě on mě dokázal nejčastěji rozesmát díky jeho úšklebkům a gestům a to jeho "Excuse me" bylo excelentní. Carnage je film, který potěší a když se divák podívá více pod povrch, tak objeví i něco hlubšího. (27.12.2011)