Bůh masakru

Bravurně napsané, vystavěné i odehrané (u mě kraluje Jodie Foster, v těsném závěsu opět labužnický Christoph Waltz), již dlouho jsem se tak upřímně nepobavil. K dokonalosti shází jen fakt, že to celé jen klouže po povrchu a ty nejupřímnější pravdy, hluboko ukryté v myslích postav, zůstávají netknuté. Ve snaze rozkrýt na rozličné čtveřici postav (každá s naprosto rozdílným postojem k otázkám genderovým, morálním, víry, životního stylu, manželství, úcty apod.) kus pravdy o nás samých, naší přetvářce a nemilé skutečnosti, kterou se touto přetvářkou snažíme zakrýt, je Carnage spíše na půli cesty než na jejím úspěšném konci. Kdo se bojí Virginie Woolfové? se tedy o své místo bát zatím nemusí. Carnage nikdy nevybočí z lehkovážného ranku činoherní komedie a nikdy neodkryje veškerou špínu za nehty postav, nikdy nenechá své postavy plně vykvést (opilecké monology končí příliš brzy) ani je vážně se pozastavit nad absurditou situace a pojmenovat stav věcí, jak jej skutečně cítí. (29.12.2011)

Konverzační a myšlenkový zážitek první třídy. Christoph Waltz skvělý jako vždy. Nevím co bych ještě dodal kromě toho že Jodie Foster hrála přesně ten typ člověka, který celý život nesnáším. A to když někdo dělá z komára velblouda a hodiny dokáže rozebírat sebemenší malichernost. Film výborný s několika geniálně vypjatými okamžiky. Měl jsem pocit že tohle cvičili měsíc a nakonec to natočili najednou z čisté vody. (22.06.2012)

Když mi jako pětileté sousedovic o dva roky starší Pepík vyrazil zub a já to s pláčem žalovala mamince, běžela jsem potom zpátky ven v dobré náladě: "Kiš, kiš, nevadí, on už se stejně kýval!" O většině mých dalších rvaček už se mamča nedozvěděla, pokud mě nepráskla učitelka poznámkou v žákajdě. Jo, malá Phobia si nic nedala líbit, kdo do mě pěstí, já do něj kopancem a ani jeden z účastníků střetu obvykle neměl ve zvyku práskat. Ale to byla jiná doba... a jiná země. Romčo, ty starej pedále, no to mi ho teda vyndej, nikdy by mě nenapadlo, že pozorovat a poslouchat hádku čtyř lidí může být taková zábava! Neustálé přelévání se nálad, sympatií a antipatií, divák je do toho zapojen, ať chce nebo ne. Pořád hodnotí, zvažuje, přihrává kladné i záporné body jednotlivým stranám sporů. Se mnou asi nebude něco úplně genderově v pořádku, když jsem častěji souhlasila s oběma pány a jejich pragmatickým náhledem na svět a události, zatímco postoj ženských mě celkem míjel, Jodiino dobroserství a pocit morální nadřazenosti mě vyloženě iritovaly. Je možné, že jsem kdysi byla tak mladá a blbá, abych zastávala podobně naivně utopické hodnoty? No, život mě naučil. PSEUDOHUMANISTÉ VŠECH ZEMÍ, VYLIŽTE SI PRDEL! Chudinka křeček... 79% (24.11.2015)

Když jsou dobré dialogy, je o kvalitní dialogovku vysloveně zaděláno. Tady hlavní roli hraje samotný nápad, který je originalita sama, ale i herci, kteří se v něm vysloveně našli. Osobně se mi nejvíc líbil Christopher Waltz s jeho neuvěřitelně arogantním právníkem. Nicméně věřím, že každý si tak trošku oblíbí někoho jiného. Tenhle film totiž na hercích vysloveně stojí a věřím, že divadelní hra s dobrými herci může dopadnout podobně skvěle. (24.11.2015)

Kdo se bojí Virginie Woolfové po 50 letech. Jen mnohem absurdnější, útočnější a zákeřnější. Někoho může zaskočit, že všechny postavy jsou nesympatičtí kreténi, jen s jinými mravními náhledy na svět. Ale co naplat, stejně v tom poznáte většinu svých známých .... Škoda slabšího klimaxu, přesto jde o příjemnou jednohubku, kterou bych si představoval spíše na obrazovkách HBO, ale vem to ďas. (07.01.2012)