Reklama

Reklama

Bůh masakru

  • Francie Carnage (více)
Trailer 1

Zachary a Ethan jsou spolužáci, kteří se nepohodnou v parku, a Zachary Ethana uhodí klackem do obličeje. Vyrazí mu dva zuby, poškodí nerv v zubu a způsobí nemalou bolest. Ethanovi rodiče Penelope a Michael se snaží situaci vyřešit se Zacharyovými rodiči Nancy a Alanem jako rozumní lidé. Pozvou je tedy k sobě, aby si o všem v klidu promluvili. Zpočátku se zdá, že jejich záměr vyřešit vše smírně, je skvělý. Netrvá to dlouho, a Nancy s Alanem, velmi zaměstnaným právníkem, se chystají k odchodu. Dvakrát se pokusí o odchod, dvakrát se vrátí zpět, protože diskuze stále pokračuje. Drobné, ale velmi bolestivé poznámky na obou stranách postupně vygradují v hádku. Kdo je vlastně za incident zodpovědný? Zachary, který tak krutým způsobem uhodil Ethana, nebo naopak Ethan, který nechtěl Zacharyho vzít do party a obvinil ho z toho, že je práskač? Oba manželské páry pochopitelně straní svým synům. Všem leze na nervy Alanovo neustálé telefonování s kolegou a Michaelovi zase pořád volá jeho matka, i přes upozornění, že mají návštěvu, a Michaelův slib, že jí zavolá později. Telefonáty vedou k tomu, že páry jsou stále nervóznější a nervóznější a postupně odkrývají svá pravá já... (TV Prima)

(více)

Videa (13)

Trailer 1

Recenze (886)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Bravo, pane Polanski, postupné odhazování společenských masek očistilo nánosy kultury až na samu dřeň zvířecího v nás. Tahle ,,archeologická" metoda pomohla tvůrcům (spolu s Polanského adaptováním divadelní hry sem nutno přičíst autorku předlohy, francouzskou dramatičku Yasminu Rezaovou) pod vrstvami ,,superega" nalézt podstatu všech lidí, ať už se jejich ego dovedně maskuje za liberála, humanistku, příkladnou matku, právníka, či třeba křesťana a charitativce. Všichni jsme jedna tlupa, ta paleolitická... Zajímavé komentáře: Matty :-) ()

Matty 

všechny recenze uživatele

„Můj Kokoschka!“ Polanski již filmy jako Hnus, Nájemník nebo Smrt a dívka předvedl, že do bodu, kdy jsme připraveni na cokoli a současně netušíme, co čekat, dokáže napětí vystupňovat i s jedním pokojem a pár herci. Bůh masakru je vystavěn z vypointovaných scének, ale zároveň průběžně pilně pracuje na absolutní dekonstrukci civilizace (čím, společně s určitou prostorovou uzavřeností, připomíná temnějšího Anděla zkázy). ___ Čtveřice dostatečně rozdílných, ale toutéž společenskou přetvářkou nakažených lidských individuí postupně zapomíná na základy slušného vychování i na to, do které sociální skupiny přísluší. Ztrácejí nervy, zábrany i kontrolu nad svými těly, řízenými zakódovanou agresí a pudy (chrochtavý smích, zautomatizovaná reakce na zvonění telefonu). ___ Oproti původnímu plánu (klidný dialog dozdobený tulipány z Holandska), jehož nedodržení nejvíce zasáhne akurátní Penelope, před sebou se zdrcující upřímností začínají obnažovat vlastní prohřešky a charakterové nedostatky. Lpění na majetku (mobil, kabelka, doutníky, láhev skotské, knihy o umění) je přitom jenom taková drobnůstka pro rozehřátí. ___ Neschopnost čelit nepříjemnostem, jež ze svých životů raději – jako nebohého křečka – rovnou odstraňují, se obrací proti nim. Nesledujeme jenom selhání jednotlivců, co chvíli zmateně přejímajících jinou roli (muž/žena, partner, rodič), ale celé komunity. Teprve postupným zbořením civilizačních zdí, jež kolem sebe všichni stavíme, se lze od sobeckého řešení osobních problémů vrátit k potlačenému kolektivnímu (ne)vědomí. Začlenit se zpátky do tlupy, kterou jsme dobrovolně opustili a o jejíž ostatní členy projevujeme zájem jenom naoko. Minimálně sebe-objevitelským návratem k divošské podstatě (na kterou upozorňují bubny v úvodním a závěrečném hudebním podkresu) by setkání, jehož následky jsou nám moudře utajeny, mohlo být pro účastníky přínosné. ___ Za komedií, vystupňovanou perfektně načasovanými vtipy na dosah nervového kolapsu všech zúčastněných, se skrývá hořká, takřka antropologická studie člověčí nespokojenosti a neschopnosti onu nespokojenost vykopnout ze dveří. (Jejich veřejně odhalená nešťastnost přitom vychází „pouze“ z upřímného pojmenování skutečného stavu.) Třeba vcelku banálním přijetím zodpovědnosti za výchovu. Také řešení cizích, třeba i velmi vzdálených problémů (Dárfúr) nenabízí žádané vykoupení, nýbrž jen dalším únik od podstaty věci. Na což správně upozorní Alan, kterému absolutní lhostejnost k pomíjivým rodičovsko-vztahovým ptákovinám umožňuje nejstřízlivější pohled na celou frašku (druhou věcí je, že jeho práce může být v důsledku ještě pomíjivější). ___ Waltzova přesná gesta a krev do varu uvádějící zdůrazňování slov s konfliktním potenciálem, doplněná ležérností, s jakou si z bytu Longstreetových udělá pracovnu (resp. kavárnu s barem), z něj pro mne učinila hlavní hvězdu představení. Výborný je také „I don’t think anything“ John C. Reilly, jehož Michael, člověk vcelku prostý, zatížený ponejvíce nedořešeným oidipovským komplexem, coby první ztratí chuť hrát si na přetvařovanou. Pozadu nezůstávají ani dámy, věrohodně hysterické a zároveň povznesené nad chlapské poměřování sil. ___ Zrcadlo nejenže ve filmu slouží k optickému zvětšení prostoru a současně nás, stejně jako rozmístění postav v záběru, informuje o aktuálním rozložení bojových sil, zrcadlem je i film samotný (ano, hezky nastaveným). Pokud do něj budete ochotni slabých osmdesát minut hledět a nad viděným přemýšlet, třeba vás to pro začátek přiměje neodbýt otázku „Jak se máš?“ stejnou odpovědí jako obvykle. Jo, idealismus. Léčím se. Pozorováním lidí. Apendix: Vzniknout později, dal by se Bůh masakru chápat také jako politicky nekorektní odpověď na Děti moje, film uhýbající před pravdou s takovým nasazením, že kdyby v něm došlo k sexu, jeho provozovatelé se i při tomto odhození civilizačních masek zřejmě budou modlit (další z Alanových trefných poznámek). 90% Zajímavé komentáře: POMO, SarumanKo, ScarPoul, Triple H, MrPierc () (méně) (více)

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Naštěstí mezi námi ještě existují slušní lidé.“ V podstatě brilantní konverzačka stejně jako velmi zdařilá satira, u které se divák zlomyslně baví na účet postav, i když je fakt, že směrem k závěru, kdy začne atmosféra pořádně houstnout, se už tolik nesměje. Publikum si může užívat úmyslné trapnosti, faktu, jak všem tečou nervy a postupně se po charakterové stránce obnažují, a to všechno za společnosti 4 hereckých osobností (z nichž za celou dobu trochu přehrává pouze Jodie Foster, a to ještě ve snesitelných mezích). Jistě, někdo se u podobných filmů může nudit, milovníci adrenalinu si na své zrovna nepřijdou, ale pro mě osobně je to téměř přesně můj šálek kávy. A velmi se mi také líbil závěr, tedy ten za běžících titulků. Zřejmě nadhodnocuju, ale slabších 5* si v mých očích Bůh masakru zasluhuje a na vždy perfektně načasované telefonáty s Waltrem budu rád vzpomínat. „Nechce být pohřbena vedle mého otce, ale chce spálit a být u svojí matky, která je tam tak sama. Dvě urny vedle sebe budou žvanit a roznášet drby.“ ()

Skejpr 

všechny recenze uživatele

To, čeho jsem se bál nejvíc, totiž divadelní statičnost látky, se nakonec stává největším pozitivem, neboť Polanski s nemožností pohybu v prostoru pracuje po řemeslné stránce precizním způsobem, kdy člověk přesně ví, kdo kde je, kdo na koho reaguje a kdo se proč a jak tváří, jednoduše díky bezchybné práci s osami a přeostřovačkami, v nichž se mění klidně i tři velikosti záběrů. Winsletová a Waltz výrazně přehrávají Reillyho a Fosterovou, to ale může být otázka osobních priorit a postoje vůči názorům jednotlivých postav. Na každý pád fascinující věc a nádherná psychologická studie frašky... ()

Hild 

všechny recenze uživatele

Parádní. Bavila jsem se od začátku do konce. Roman Polanski natočil opravdu vtipnou a chytrou konverzačku, stačili mu k tomu čtyři herci a jeden byt. Film uteče strašně rychle především díky kvalitním dialogům, které neztrácí tempo. Nudit se při sledování tohoto filmu snad ani nejde. Samostatnou kapitolu tvoří herci, všichni čtyři podávají výkony, jaké od nich asi očekáváte, nejvíce mě asi zaujal Christoph Waltz, právě on mě dokázal nejčastěji rozesmát díky jeho úšklebkům a gestům a to jeho "Excuse me" bylo excelentní. Carnage je film, který potěší a když se divák podívá více pod povrch, tak objeví i něco hlubšího. ()

Galerie (145)

Zajímavosti (26)

  • Takmer všetky mená postáv sú oproti pôvodnej hre zmenené. Alan a Michael sú jednoducho anglické verzie ich francúzskeho mena, Alain a Michel. Páry sa pôvodne volali Alain a Anette Reille a Michael a Veronique Vallonovci. Ich deti boli Ferdinand a Bruno, klient, s ktorým Alain hovorí, je Maurice. V anglickom preklade je priezvisko Alana a Anette Reilly, zatiaľ čo z Vallonov sa stávajú Novakovia. Ich deti nie sú Benjamin a Henry a z Mauricea sa stáva Murray. (F2003F)
  • Všetci herci boli povinní byť na pľaci po celý čas nakrúcania, pretože boli v každej scéne. (krasomama)
  • V roku 2017 Kate Winslet uviedla, že nikdy nemala žiadne pochybnosti o spolupráci s Romanom Polanskim na tomto filme, ako aj s Woodym Allenom na Koleso zázrakov (2017), napriek tomu, že obaja muži boli roky predmetom vyšetrovania sexuálneho zneužívania. V rozhovore pre Vanity Fair v roku 2020 však priznala, že v reakcii na hnutie Me Too oľutovala obe spolupráce a povedala, že „to nemala robiť“. (Arsenal83)

Související novinky

Polanski holduje masochismu

Polanski holduje masochismu

21.09.2012

Roman Polanski a erotická černá komedie? To zní jako něco, co by mohlo fungovat. A to není narážka na jeho soukromý život, ale na jeden z jeho nejlepších filmů – Hořký měsíc. To sice nebyla komedie,… (více)

Best Film Fest 2012

Best Film Fest 2012

07.07.2012

Volné seskupení čtyř jednosálových artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 12. do 18. července tohoto rokuBEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších… (více)

Jodie Foster chce natočit sci-fi thriller

Jodie Foster chce natočit sci-fi thriller

23.03.2011

Zní to jako podivné spojení, ale už hrála v sci-fi i v thrilleru (nemusím snad připomínat ten nejslavnější), teď to jen zkombinovat. „Samozřejmě, nebude to o souboji s nějakým monstrem či ďábelským… (více)

Reklama

Reklama