Bůh masakru

Polanski a spol mají smůlu, že jsem Boha masakru viděl ve zpracování Jihočeského divadla. Tehdy jsem smíchy umíral, při filmu jsem se jen tak sem tam pobaveně ušklíbnul (většinou nad úšklebky Christopha Waltze) a pousmál (při vzpomínce na divadelní představení). On je to film bezesporu dobrý, pěkně zahraný, dobře zrežírovaný, ale v tomhle případě se prostě zklamání neubráním, ačkoli si racionálně uvědomuju, že srovnávat divadelní kus a filmový kus je pitomost. I když v tomto případě to zas až tak pitomé být nemusí, neboť z filmu je jeho divadelní původ dost cítit... Na některých replikách je vyloženě znát, že je neříká civilní filmová postava, nýbrž značně "teatrální" postava divadelní. (29.12.2011)

Přímočaré, jednoduché konverzační divadlo převedené na plátno. A přesto vynikající. Dobrý text + čtyři sebejistí herci a je vyhráno. Kino řve smíchy nahlas po celou dobu projekce, protože kde jinde se všichni poznáme, než ve stereotypech hádek a válek pohlaví. Nic dokonalého, nic přesvědčivého, plné hereckých manýr, ale skutečně pěkné. Kde jinde si člověk užije Kate Winslet zvracející přes celé plátno? O nic menšího nejde. Jen škoda, že Julie Adams z Netvora z Černé laguny tu má jen nepatrné cameo. (22.03.2012)

Přepsat hru a říkat hercům, kam si mají stoupnout, to není zrovna dvakrát umění, no ne? Polanski je pan režisér, to nikdo dokazovat nemusí, ale vychvalovat ho tady, je trošku barbarské! Lesbička Jodie Foster hraje jak o život a div ji její krční žíly nepraskly při fajnových scénách, kde ukazuje svojí vnitřní sílu. Fíha! C. Reilly je průměrný herec, zato podprůměrně vypadající, takže vždycky když mluvil, jsem sledoval jeho divně tvořenou hlavu. Fíha podruhé! Kate Winslet vypadá jako chlap, ale tady se mi líbila jak vizuálně, tak herecky. Ono herecky se musí líbit každýmu, protože patří mezi ty nejlepší dnešní doby. A pan Colonel Landa? Waltz přešel z linie diktátorských vůdců a šéfů na klasické herectví a povedlo se! Dokáže zahrát i busy busy busy právníka. ___ Táákže. Až jednou vaše dítě napadne dítě někoho jinýho, určitě si to k ním nechoďte vyříkat a vysvětlit. Nemusí to dopadnout nejlíp. (07.01.2012)

Skvěle zahraní maloměstští yntelechtuánové ve vytříbeném verbálním ping-pongu. Nevím, proč tu všichni pochlebujete Romčovi. Ten prostě jen nevěděl, jak zabít čas, než jej zase pustí do Ameriky opíchat nějakou čtrnáctku, a tak jen změnil interiér osvědčené divadelní předlohy a zafilmoval si, aniž by musel opustit svůj obývák a pípal mu GPS lokátor. Herr Waltz mě však opět přewaltzoval natolik, že mě ani moc nesrala ta ohyzdná, pošahaná feministka s fretčím xichtem. (05.01.2012)

Fascinující studie násilnické přirozenosti moderního člověka, který na jednu stranu udělá všechno pro to, aby tváří tvář nevyvratitelným důkazům nemusel připustit, že od dob pravěkých jeskynních rubaček zas tak moc nepokročil, a který na tu druhou vztah se svou primitivní stránkou ani úspěšně navázat nemůže, protože více méně bezstarostný život prožitý bez existenčních starostí ho proměnil v impotentního, frustrovaného domácího mazlíčka. A tak zatímco si to ústřední čtveřice překultivovaných kreténů zmatených svými kupodivu dosud nevykořeněnými zvířeckými impulsy nepřestává čím dál zábavnějším, stále však bezzubě krotkým způsobem rozdávat a na závěrečné spásné volání civilizace reaguje ještě vyděšeněji než opové z Vesmírné odysey, nedozorovaní, nezcivilizovaní křeček a děcka jsou naprosto v pohodě. V tomto ohledu překvapivě optimistické zakončení. (28.04.2014)