Nic nás nerozdělí

Dávám plné hodnocení za to, že po shlédnutí tohoto filmu si opravdu umím představit, jak strašné musí být smeten masou vody, více opravdově to snad ani natočit nelze. Po režisérské stránce je film opravdu frajeřina, některé záběry, ať již samotná vlna, ale i z následného putování zdevastovanou pevninou mě občas nutily přemýšlet nad tím, že sleduji opravdu mimořádnou filmařinu. Tomuhle filmu se hodně vyčítá patos, ale já jej neviděl, Nic nás nerozdělí je totiž film o skutečném a dramatickém příběhu rodiny, která měla obrovské štěstí. Kdyby to byla fikce, pak bych tuto kritiku chápal, ale takhle není na místě, proč točit skutečnost depresivněji, než někdy je. (16.09.2013)

Tragický príbeh podľa skutočnosti, založenej na udalosti katastrofických rozmerov, keď počas ničivých vĺn tsunami v roku 2004 prišlo o život vyše štvrť milióna ľudí. Už tento fakt vyvoláva v človeku silný emočný pocit a musím povedať, že nieje ľahké film sledovať práve s tým pocitom. Samozrejme si neviem predstaviť moje rozpoloženie, keby sa ma táto alebo podobná udalosť bytostne týkala. Každopádne sa teda jedná o silný film, po stránke emočnej určite, zároveň však palec hore za umiernenú réžiu, ktorá aj napriek (nechcenej, no potrebnej) dávke sentimentu nevyznieva ako vykalkulovaná, samoúčelná brečka. Herecky na jednotku a aj hlavní protagonisti sa postarali o realistické dojmy, ktoré však skresľuje fakt mnou nepochopeného privilegovania osudov bielych rodín, keď išlo o územie východnej Ázie. 80%. (03.04.2015)

Koncom roku 2004 sa prehnalo Indickým oceánom smrtiace tsunami. Plnou silou zasiahlo aj pobrežie Thajska. Zohynuli tisíce ľudí. Bola to obrovská tragédia. Na základe tejto prírodnej katastrofy natočil v roku 2012 španielsky režisér J.A.Bayona film "Nič nás nerozdelí". Jeho pojatie týchto udalostí a stvárnenie samotného tsunami sa mi zdalo veľmi mdlé. Vôbec to na mňa nezapôsobilo. Nefunguje to ani ako dráma a ani ako katastrofický film. Nejdem sa už o tom viacej rozpisovať, radšej si zanôtim starý dobrý tsunami song od bratislavskej Karpiny: Krátko po sviatkoch priniesli médiá správu o veľkom nešťastí. Zemetrasenie vážne postihlo jednu z rekreačných oblastí. Škody údajne budú rozsiahle a bude aj množstvo obetí. Na miesto nešťastia už o niekoľko dní materiálna pomoc odletí. Najzábavnejšia je informácia, vraj nemali systém záchranný. Teraz, keď ich vlna spláchla do mora. Celý svet je zrazu dojatý. To máš, ako keď si podmínuješ dom a zablokuješ všetky východy. A keď barák drbne a všetci ľudia v ňom, tak si z toho zrazu prekvapený. Ide vlna tsunami, ide rovno za nami a vezme nás všetkých so sebou. V slanej vode pláveme, kam, to ešte nevieme. Klesnem na dno tesne za tebou. 10 000, 20 000, 30 000, 200 000 či na mori, či na suchu, či na chrbte, či na bruchu všade ležia samé mŕtvoly. Nestačia ich vyhrabávať, ukladať a opoznávať. Iba jedna myšlienka mi celé noci nedá spávať, ako to len ten náš Pán Boh dovolí. ** (25.05.2020)

The Impossible přináší mimořádné dílo se spoustou silných okamžiků, které dokáží vyvolat slzy a dojetí. Ústřední herecký trojlístek je vybrán bravurně. Ewana McGregora si užijeme v úvodu filmu a poté se objeví zhruba až někdy po hodině děje. Naomi Watts exceluje, tak jako vždy. Mně však nejvíce dostal mladý Tom Holland. Ten si většinu scén tak nějak ukradl pro sebe, a od začátku filmu, až do jeho konce tak můžeme se zatajeným dechem sledovat jeho obdivuhodný výkon. Vidím v něm stejné charisma a potenciál, jako měl tehdy před lety Jamie Bell v Billy Elliotovi. Kdo by to byl řekl, že o několik let později se z něj stane hvězda MCU, coby nový Spidey. A neřekla bych, že Nic nás nerozdělí hraje na city. Já v tom patos, ani prvoplánovou snahu vyvolat u diváka emoční rozechvění, neviděla. Ten NEamerický režisérský přístup režiséra Bayony je zde vidět a i (nejen) díky tomu se nejedná o klišovitou "Hru na pláč," která by tak klidně mohla dopadnout, pokud by se zpracování chopil Hollywood osobně. Silný příběh o přežití, který pro skutečnou rodinu Belónových dopadl opravdu šťastně. (19.09.2015)

Bayona hned zkraje zužitkovává svou předchozí zkušenost s hororovým žánrem. Znejišťující hudební motiv a způsob snímání (podhled z hlubin) mění pokojnou mořskou hladinu ve zlověstnou nestvůru, která se v nestřežený moment může probudit k životu. Rychle se valící, celé plátno vyplňující vlna dělá z pána tvorstva bezbranné stvoření. Zbaveny možnosti kamkoli uniknout nejsou jenom postavy, utéct nemůžeme ani my. Díky burácivému zvukovému efektu jde z hlediska viscerálního prožitku o jeden z nejpůsobivějších obrazů zkázy, které jsem v posledních letech v kině „zakusil“. 3D brýlí paradoxně nebylo třeba. ___ Poté, co nás společně s postavami semele neovládnutelný přírodní živel, film se z katastrofického spektáklu hladce přelije v rodinné melodrama. Ukázku brilantních speciálních efektů střídá zarputilé herectví tělem i duší. Naomi Watts exceluje a ze všech si vytrpí nejvíce (možná proto, že tomu tak bylo i ve skutečnosti, možná proto, že je žena a jde o melodrama). Skvěle, bez nadbytečných slov a citových výlevů, jí sekunduje Tom Holland, který je ve své roli usazený dokonce lépe než McGregor, na němž je očividnější, že své vypjaté emocionální stavy jenom hraje. ___ Proměna v chování nejstaršího syna ukazuje, jak drasticky může podobná krajní zkušenost zatřást s vaším hodnotovým žebříčkem. Materiální výdobytky jsou náhle zbytené, z plechovky coly se stává cenný poklad a děti již více nemohou spoléhat na to, že dospělí vše potřebné obstarají. Dosavadní vztahová hierarchie byla rozbita, role prohozeny. ___ Prostá myšlenka o významu rodinné soudružnosti a vzájemné pomoci je důsledně, byť s (pochopitelnými) sklony k melodramatickému excesu, všita do narativu, díky čemu nabývá oživování osm let staré historie na naléhavosti. Nač si něco nalhávat, jediný, kdo nám v případě skeptiky prorokované ekonomického (či jiného) kolapsu pomůže, budou naši nejbližší. ___ Hlavní napětí filmu je vytvářeno oddalováním momentu shledání roztroušených členů rodiny. Opětovné nastolení počáteční harmonie předpokládáme už z logiky žánru melodramatu, čeho si Bayona byl zřejmě dobře vědom a dělá maximum, aby nás znejistil, zda opětovné stvrzení statu quo nenastane příliš pozdě. Nepřekvapiví pak, že emocionální vrchol filmu má podobu v prostoru mistrně rozvrženého „míjení se“ několika postav. ___ Troufám si tvrdit, že takhle emocionálně kompaktní, suverénně zrežírované a výsad velkého plátna naplno využívající melodrama tady nebylo přinejmenším od Titanicu. 80% Zajímavé komentáře: Sandiego, ScarPoul (30.01.2013)