Nic nás nerozdělí

Film je po filmařské stránce úžasný, o tom žádná. Problém je ale paradoxně v příběhu, který jsem očekával silný jako prase a nakonec se z toho vyklubala jen lehce sentimentální pohádka plná patosu o jedné rodince, byť asi pravdivá. Mě totiž mnohem více dojímaly a zajímaly příběhy všech těch lidí, které jsem viděl dvě vteřiny, když kolem jejich potrhaných těl projížděli hlavní hrdinové v autě, případně jsem o nich jen slyšel skrze ústní podání jiných postav (ano, to mě v rámci mezí dojat dokázalo, ne hrané emoce lidí, co nic neztratili). On totiž film o největší přírodní katastrofě 21. století zkrátka volal po nějakém tom komplexnějším obrázků, ne aby to nakonec působilo jako banální podkres, který dělal křoví dementnímu synkovi a jeho příběhu o změně z předpubertálního zmrda na Dalajlámu, kdy divák nesměl chybět u jediného projevu jeho nově získané empatie. Nemluvě o tom, že scény, které ve většině filmu vidíme, museli popsat (tudiž i sebe) samotní členové rodiny, jelikož nikdo jiný než oni sami jejich kroky po katastrofě jistě nemapoval. Nabízí se pak tedy otázka. Bylo nutné heroizovat a zaručeně zkrášlovat členy jedné luckerské rodinky a ukončit film jako "veselte se diváci, našli se" (a že to nikdo z nás netušil), nebo alespoň do závěrečných titulků nasrat takovou hovadinu, že tam tehdy umřelo 80 000 lidí a ještě tři roky potom celosvětový tým odborníků vytahoval "zmražená" těla z děravých lodních kontejnerů a porovnával jejich zuby s tisícovkou záznamů, aby mohl konečně sdělit jejich rodinám, že už je skutečně čekat nemusí? No, nevím co přináší přirozené emoce a co si musí vypomáhat patosem a zbytečnostmi. 60% (24.02.2013)

Bez dlhšieho úvodu (Titanic) alebo priebežných flashbackov (127 hodín), ktoré by nám o postavách povedali viacej a zblížili nás s nimi, sa mi nepodarilo filmu emocionálne prepadnúť. Kričaním mien najbližších a dlhým, dramaticky zostrihaným bežaním do ich náručia to nenahradíte. Kvalitne nakrútené a slušne zahrané, ale útočiace iba na prvú signálnu, bez hutnejšej myšlienky či psychologického podkladu postáv. A naozaj *krásny* hudobný motív, ale nemusel zaznieť každých desať minút. (07.02.2013)

Bayona = ďábel. Po prvních seznamovacích minutách na nás vytasí nejlepší katastrofickou scénu včech dob. Divák je tak odsouzen do role nebohého statisty, kdy musí jen trpně koukat jak Tsunami demoluje nebohou Naomi Watts. Bohužel jsem netušil že to nejhorší teprve příjde.... Nebudu samozřejmě nic více prozrazovat, ke konci jsem si samozřejmě blbec nechal kapesníky bůhvíkde a slzy nešlo zadržet. (15.04.2013)

Bayona to na jednu stranu dokáže vyhrotit tak nehollywoodským způsobem, až se člověk ošívá v sedačce, protože na tohle u velkejch kinobijáků z multiplexů není zvyklej (několikaminutová absence hudby, práce se zvukem), na druhou stranu to pak dokáže zazdít temi nejlacinějšími sentimentálními berličkami. Velká škoda, tady bylo zaděláno na obrovskou pecku, jsem zvědavej co bude do třetice a na kterou stranu síly se pan režisér přidá. Debut zatím nepřekonán. 7/10. Tom Holland vynikajicí. (19.02.2013)

Tešil som sa na Tsunami a v kútiku duše dúfal, že snáď prekoná aj tú doposiaľ najlepšiu z Eastwoodovho filmu. Bola úžasná, ale tá Eastwoodova mala väčšiu silu. Clint ukázal živel v plnej sile, tu sledujeme skôr to, čo sa deje pod hladinou. Oceňujem hlavne snahu ukázať, že vás nezabije ani tak voda, ako rotujúce predmety v nej a všemožné prekážky, ktorým sa nedá vyhnúť. Úvod je skvelý, prostredná časť trochu stratila tempo a v nemocnici trávime prekvapivo dosť času. Často mi tie emócie prišli silené a nie vždy účinné. Niektoré momenty sú ale silné a dokážu dojať. McGrogorov telefonát je silná káva...N. Watts i McGregor je veľmi silná herecká dvojka a ak už budete filmu niečo vyčítať, tak herecké výkony asi ťažko. Osobne by som privítal trochu temnejší pohľad. Pri toľkých obetiach je ťažké uveriť, že pri hľadaní cesty a zvyšku rodiny nenatrafili takmer na žiadne mŕtvoly. Museli byť absolútne všade...80%. (23.02.2013)