Nic nás nerozdělí

Působivá filmařská práce po všech stránkách - mocné vlnob(l)ití, zdevastované pobřeží, všude špína, strach, bezmoc, křik, znepokojivá hudba a několik trefně chaotických, či zpomalených záběrů. Excelentní rozjezd je však záhy umořen slzopudnou hrou na schovku mezi členy idylické rodinky bokem si přivydělávající modelingem. Film nedokáže rozehrát opravdový thriller a vrátit se k počáteční atmosféře "hry o přežití" - pocit nejistoty a překvapení je nulový, protože divák má více informací než postavy a předem ví, co se stane. Jen tak sledujeme lidičky s velkými srdíčky a ještě většími slzičkami, kterak se hledají v nehostinném kraji. Nejsem si jist, zda bych, zavalen vlnami této tsunami, kýbloval raději vodu, nebo patos... Brilantní technická stránka filmu včetně hereckých výkonů je zkrátka pošlapána prvoplánovým, povrchním a naivním scénářem. 6/10 (28.01.2013)

Z provedení katastrofy jsem odkopanej, je to ukázka, kolik dobrý filmař dokáže i bez armády kompjútrů jen prací s perspektivou a způsoby snímání. Pro mě zcela rovnocenná záležitost s potopením lodi v Pí a jeho život podmáznutá blátem a krví. Jinak - vždycky mě zajímá, zda je "skutečný příběh" jen alibi pro omluvení obvyklých schémat a klišé, nebo zda filmař dokáže z katastrofy vytáhnout něco víc než jen pár notoricky známých ponaučení o křehkosti člověka a síle lidství (poslední, kdo mě fakt uchvátil, byl Danny Boyle a jeho skalní amputace). Nic nás nerozdělí pro mě v klíčových momentech sklouzává do nepokryté exploatace, z níž jsem záhy ztratil veškerou diváckou rozkoš (někdy jsem váhal, zda je ta přepjatost ještě míněna vážně - zvracení řas a krve, které mimoděk vypadá jako scénka z béčkového hororu). Chci vidět něco víc než jen to, co znám z dokumentů a zpráv, byť je to oděné do mistrné formy. Ale řeči o hvězdách a melodramatické míjení jsou jako by z jiného moře než ta realistická vlna špíny, která mě na začátku proti mojí vůli tak brutálně strhla. Pro Bayonu mám vlastně spíš jen slova respektu, ale vážně by si měl dát pozor na to bezelstné podléhání očekáváním "žánru". A zkusit kopat hloub, protože tenhle film je vlastně jen "katastrofickou turistikou", kde všechno vyřeší harmonická láska... a dobré pojištění. (30.01.2013)

Film je po filmařské stránce úžasný, o tom žádná. Problém je ale paradoxně v příběhu, který jsem očekával silný jako prase a nakonec se z toho vyklubala jen lehce sentimentální pohádka plná patosu o jedné rodince, byť asi pravdivá. Mě totiž mnohem více dojímaly a zajímaly příběhy všech těch lidí, které jsem viděl dvě vteřiny, když kolem jejich potrhaných těl projížděli hlavní hrdinové v autě, případně jsem o nich jen slyšel skrze ústní podání jiných postav (ano, to mě v rámci mezí dojat dokázalo, ne hrané emoce lidí, co nic neztratili). On totiž film o největší přírodní katastrofě 21. století zkrátka volal po nějakém tom komplexnějším obrázků, ne aby to nakonec působilo jako banální podkres, který dělal křoví dementnímu synkovi a jeho příběhu o změně z předpubertálního zmrda na Dalajlámu, kdy divák nesměl chybět u jediného projevu jeho nově získané empatie. Nemluvě o tom, že scény, které ve většině filmu vidíme, museli popsat (tudiž i sebe) samotní členové rodiny, jelikož nikdo jiný než oni sami jejich kroky po katastrofě jistě nemapoval. Nabízí se pak tedy otázka. Bylo nutné heroizovat a zaručeně zkrášlovat členy jedné luckerské rodinky a ukončit film jako "veselte se diváci, našli se" (a že to nikdo z nás netušil), nebo alespoň do závěrečných titulků nasrat takovou hovadinu, že tam tehdy umřelo 80 000 lidí a ještě tři roky potom celosvětový tým odborníků vytahoval "zmražená" těla z děravých lodních kontejnerů a porovnával jejich zuby s tisícovkou záznamů, aby mohl konečně sdělit jejich rodinám, že už je skutečně čekat nemusí? No, nevím co přináší přirozené emoce a co si musí vypomáhat patosem a zbytečnostmi. 60% (24.02.2013)

Sugestivně a po technické stránce naprosto perfektně natočené drama, které sice je příběhově tak trochu o ničem (při vší úctě), ale přes to uteče jako voda a nenechá diváka ani vteřinu odpočinout. Některé syrové záběry bych možná raději vidět nemusela (dětailní záběry na dávení krve, prorážení těla různými předměty apod.), ale vím, že šlo režisérovi o maximální autenticitu a jen díky těmto pohledům si dokážu přestavit, jaký neuvěřitelný živel taková tsunami vlna dokáže být a jak z lidí udělá pouhopouhé loutky, se kterými příroda dělá co se jí zachce. Rodina, které se během vteřiny otočí život naruby, malé děti, které se najednou musí postarat sami o sebe a kterým katastrofa mžikem obrátí žebříček hodnot, milující rodiče, kteří by udělali cokoliv za záchranu svých dětí... Mnoho emocí, výborné herecké výkony a dechberoucím způsobem natočený boj o přežití - přes všechna tato superlativa mi stačilo vidět to jednou... 70% (05.05.2014)

Ani nabombený eye-candy biják, ani zbytečně rozdrobené emoce made in Spain, ale z obojího to tahá to dobré. Už v prvních záběrech je cítit, že Bayona má talent, načež akční pasáž s tsunami smete diváka stejně jako hlavní filmové protagonisty svým dechberoucím vizuálem a nekompromisní autenticitou/přehledností. Prostřední a závěrečná pátrací část už je trochu slabší jak scénářem, tak tempařsky, ale pořád to drží ty velké emoce které jsou tam potřeba a neklouže to díky schopné řezisérské stoličce do sentimentu a když, tak jen okrajově a to se dá ustát. Naomi Watts je nejlepší herečka současnosti. (14.07.2015)