Nic nás nerozdělí

Druhé setkání Ewana McGregora a Naomi Watts na filmovém plátně je o poznání kompaktnější, než jejich první spolupráce. Může za to především silné téma, které sice neustále sklouzává k citovému vyděračství, ale nikdy se jím naštěstí úplně pohltit nenechá. Jedni to budou oceňovat, jiní zatracovat. Příběh nám samozřejmě není neznámý. Rodinka v Thajsku stihne tak akorát rozbalit vánoční dárky, udělat pár temp v bazénu u luxusního hotelu a čekat na ničivou vlnu tsunami, která ji rozdělí. Až po zkrácené expozici se tak začneme dozvídat, co je tahle rodinka vlastně zač. Důraz na naturalismus je patrný (zraněná matka plácající se v bahnité vodě, její bolestivé podvodní vláčení nebo šplhání na strom), stejně jako patos a neuvěřitelné náhody, které pětičlennou rodinu postihnou. Naštvat může i „přerod“ nejstaršího synka, který s přibývajícími minutami dostává lekci z rodinných hodnot, které na počátku lehce zpochybňoval. Na druhou stranu diváka potěší, že (přiznejme si) triviální scénář nezneužívá zdlouhavým zobrazováním sílu tsunami (vyhneme se i detailním studiím mrtvých těl – nahrazeno vyrovnanými oběťmi zabalenými v prostěradlech). Herecky vévodí maskéry vymazlená Naomi Watts, která na sebe svým fyzickým utrpením jednoznačně strhává pozornost kdykoliv se objeví na plátně. Oscarová nominace zasloužená (samotná cena by ale už ve správných rukou nebyla), španělského talenta Bayonu hlídat!! (25.01.2013)

Chtě nechtě jsem si pokládal dvě otázky. Za prvé, co bych v takové situaci dělal, jestli bych to zvládl nebo se zhroutil a za druhé, jestli se mi to jen zdá nebo mám trochu divnej pocit, když sleduju příběh na pozadí katastrofy (nebo naopak) a tragédie statisíců lidí, mrtvých a pozůstalých, a on je to happy end. Technicky skutečně brilantní, v tom ohlasy nelhaly, navíc všechno poctivé, domy, skutečná voda, skutečnej bordel v ní. V tomhle veškerou digitální produkci ala 2012 Španělé těžce berou o několik délek. I projev emocí je podstatně civilnější, niternější, ne pro okolí, ale pro sebe. Po stránce herecký též nemám co vytknout, zejména Naomi a Tom Holland působí, jako kdyby skutečně prošli takovou drastickou událostí. Líbil se mi i ten moment, kdy Ewan McGregor dvakrát žádá o telefon. Člověk, kterýmu se dohromady nic nestalo, se na něj vysere, zatimco člověk, co zřejmě přišel o rodinu, mu ochotně pomůže. Jen jak říkám, tak trochu nevím, jak to mám vnímat. Jako poctu zemřelým nebo ódu na rodinnou soudržnost a zprdele kliku? Update 6.10.2013: Právě jsem viděl Gravity, která se mi líbila, přesto musím říct, že po stránce vtažení do děje a pocitu "tohle se opravdu děje" je Lo Imposible lepší. Proto dodatečně měním hodnocení na maximum. (06.02.2013)

Nic pro slabší žaludky, zvlášť když se zvrací krev a ještě něco dalšího "výživného", a hlavně, když jsem viděla tu nemocnici, tak jsem se málem pozvracela taky, haha. Netvrdím, že je to nějaký horor, ale docela zajímavě realisticky natočené drama, založené na skutečných osobách a skutečné události. Jinak jsem samozřejmě čekala, že se nakonec budou všichni hledat na jednom místě, budou se "jako naschvál" jenom těsně míjet po sobě v sekundových intervalech. Klasická snaha o vystupňování napětí 4,5* (26.08.2020)

Emocemi nabitý (a kdo tvrdí že ne, tak si na něco hraje...) snímek, který přináší skutečné fyzické utrpení lidí bojujících o holé přežití. Mě osobně první půlka naprosto vzala dech, jako bych se topil společně s Naomi nebo Ewanem a jejich dětmi pod tlakem ohromné masy vody. Takto dobře položené základy příběhu a vtažení mě jako diváka do děje zapříčinili, že jsem už neměl chuť unikat a odevzdal se příběhu včetně všech psychických a možná i fyzických bolestí, které jsem tak pocítil (opravdu jsem docela prožíval každý pohled na zkrvavenou Naomi, ta její noha...au). Působivé ve své jednoduchosti a komornosti, a přitom pro mě nejpůsobivější prožití katastrofy jakou tsunami skutečně je. Se vší tou krví, bolestí a hledáním. PS: kam se hrabe třeba Heereafter a jeho digitální, i když působivá "vlnka na pobřeží" PPS: na tenhle film jděte do kina, ten zvuk za to stojí, doma bez pořádné repro soustavy přijdete o zážitek. (28.01.2013)

|| Scenár: Sergio G. Sanchez | Hudba: Fernando Velazquez | Produkcia: Alvaro Augustin, Belen Atienza, Enrique Lopez Lavigne | Distribúcia: Warner Bros (Spain), Summit Entertainment (US) | Štúdio: Apaches Entertainment, Telecinco Cinema | Rozpočet: 45 miliónov $ | Tržby: 172,477,293 $ || Ťažko nedotiahnutý film s obrovským potenciálom. Najväčšia prírodná katastrofa 21. storočia dostala slušnú filmovú podobu, ale napriek tomu, že je výprava na vysokej úrovni, možnosti zfilmovania samotnej ničivej sily vĺn nebola využitá. Rodinná zápletka (jediná!) je chabou dejovou štruktúrou pre celovečerňák, a tak sa režisér utápa v spomalených záberoch v každej druhej scéne. Dodať trochu viac záberov o ničení vody, rozšíriť dej rôznymi príbehmi ľudí, a mohol to bych katastrofický epos desaťročia. Takto len šumienka s citrónovou príchuťou. (25.05.2013)