Režie:
Gilles Paquet-BrennerKamera:
Pascal RidaoHudba:
Max RichterHrají:
Kristin Scott Thomas, Mélusine Mayance, Niels Arestrup, Frédéric Pierrot, Michel Duchaussoy, Dominique Frot, Natasha Mashkevich, Gisèle Casadesus (více)Obsahy(2)
Paříž, červenec 1942: desetiletá Sarah je spolu se svými rodiči o půlnoci zadržena francouzskou policií, která obchází dům od domu a zatýká židovské rodiny. V zoufalé touze zachránit svého bratra jej zamyká do šatní skříně - jejich tajné skrýše - a slibuje mu, že se pro něj vrátí, jakmile budou osvobozeni. O 67 let později se příběh Sarah proplétá s příběhem Julie Jarmond, americké novinářky vyšetřující dávný zátah s názvem Vel´d´Hiv. Novinářka objevuje sebe samu a odhaluje strašné tajemství srdcervoucího příběhu o židovské rodině, jež byla vytlačena ze svého domova – místa, které je i jí nyní domovem. Jakmile začne vnímat, žít a dýchat stejně jako Sarah - nejstarší dcera židovské rodiny, její svět se otočí vzhůru nohama. Dokáže někdo odstranit stín minulosti? (oficiální text distributora)
(více)Videa (5)
Recenze (127)
Ano, o další blbost na světě víc. Nenadchl mě ani Zátah/Odsun, kde použili snad stejnej stadion. Ale tohle bylo navíc ještě zdlouhavý a nudný. Jaká to náhodička, že zrovna reportérka, která píše o tom zátahu, bydlí v domě, ke kterýmu se to celý vztahuje. Fakt mě to nebralo. Nevim, co na tom každej vidí tak skvělýho, že to právě teď má 77%. ()
Příběh vypráví o dvou dějových liniích - současné a minulé.. Oba dva příběhy jsou samy o sobě zajímavé, ale jako provázaný mix mi to nějak nesedlo.. Chtěla jsem vědět více o Sarah a současnost mě tolik nezajímala.. Pátrání bylo sice působivé, ale v tragickém příběhu mě spíše rušilo.. Bohužel nuda a šeď utopila děsivou událost.. ()
Memento slz. K minulosti s obezřetností překročit práh, vyslyšet „němou historii" v pravý čas. Nelze zapomínat. Po letech zabořit se do rodinných šlépějí, kam směřují životní generace, jež orámovány jsou dějinnými katakombami. Uvědomit si i nalézt snad oproštění. Slovům zátaras, emocí ozval se hlas. Střep v duši hluboko zaklesnut, postihnout ten zbytek sil, co život vykoupil. Ve smrti útěchu, kdo protrpěl. Dej požehnání svobodě, ať chrání nás bez přestání, ať nikdy není churav tento dar. ()
S retrospektivními snímky nemám žádný problém. Dokonce mě to prolínání minulosti a současnosti baví. Úplně nejradši mám, když to nakonec vyústí v něco zajímavého. Je to velmi smutný a silný příběh. Strašně mu ale ubližuje jeho délka, která mi přišla přehnaná. Prospělo by zkrácení tak o dvacet minut. To už tu někdo zmiňoval,takže s tím souhlasím. O Velodromu už jsem něco málo slyšela, ale teprve teď jsem si to všechno v hlavě srovnala. No, takže i Francie má pořádné máslo na hlavě. Za tohle by se měli prapadnout hambou a odprosit na kolenou. Taky jim to s tou omluvou trvalo až do roku 1995. Jak to ta Kristin Scott Thomas dělá? Vždyť ona nestárne a navíc vypadá lépe a lépe. ()
Film, který jsem potřebovala vidět, abych měla důvod pokoušet se být o trochu víc člověkem. Film o lidském svinstvu, které popadne každého, kdo před ním nedokáže utéct, ale i o nezdolné síle. Klíč k minulosti si našel zámek v mém srdci, pořádně se v něm pošťoural, sežvýkal ho, vycucnul z něj krev, přetavil ji do slané vody, která mi samovolně vytékala z očí. No ještě že slzy mají antibakteriální účinky. Takže z tohoto pohledu mohu prohlásit Klíč k minulosti za léčivý film. Slabší a středně citlivé povahy varuji: připravte si před sledováním dostatečnou zásobu kapesníků. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (14)
- Dlhé roky bola táto udalosť vo Francúzsku tabu. Až v roku 1995 sa za tieto udalosti francúzsky prezident Jacques Chirac ospravedlnil. (gogo76)
- Nakrúcanie scén na Zimnom velodróme si vyžiadalo tristo vhodne oblečených komparzistov. (Arsenal83)
- Kristin Scott Thomasová je vo francúzskych filmoch obsadzovaná často, pretože tam študovala, dlhší čas žila a samozrejme jej francúzština nerobí žiadny problém. (gogo76)
Reklama