Klíč k minulosti

No niekomu sa zdá, že takýchto filmov už je priveľa, ale ja hovorím, že primálo, veď len o mentálne postihnutom buzerantovi Hitlerovi je ich zo desať. A ano všetky europské štáty sa väčšou či menšou mierou podieľali na vyhladzovaní Židou svorne, ale super fašistsráči boli v tomto čase slovenskí katolickí černokňažníci na čele s najväčším mäsovým vrahom farárom Tisom. No teší ma, že sa škvaria v pekle opretí o žeravé kotly a každý deň diabli, ktorí nemajú robotu hore na zemi ich šukajú do riti a z papuľ im vystrekuje žeravé semeno rovno do kotla, lebo toto budú večer žrať. S pozdravom holý Hitler, Tiso mu riť vytrel. (09.07.2011)

Ať chceme nebo ne, minulost je velkou součástí naší osobní identity. Proto je pochopitelné, že stejně jako Julie chceme znát původ svůj a svých nejbližších. Ovšem to, co se dozvíme, nemusí být vždy hezké a může to náš život a naši osobnost trvale poznamenat - ať už negativně či pozitivně. Julie je v tomto příběhu vtažena do historie, ze které nedokáže utéci a která ji pomáhá si ujasnit priority i ve svém vlastním životě. Velice působivý a citlivě laděný snímek, polemizující o tak tragických událostech jako je holocaust, ale zároveň zachycující kontinuitu a nekonečné zacyklení jednotlivých propojených lidských osudů. (20.02.2015)

Každý příběh z války je vysloveně hrozný. Horší to ale je, když hlavní roli hrají děti. To je přesný případ tohoto filmu, který výborně kombinuje příběh z války s příběhem z přítomnosti. Divák vlastně do posledních dvaceti pěti minut neví, jak se to vyšetřování v přítomnosti vyvine a zároveň nedutá při vyprávění onoho příběhu z války. Jakmile ale ten z války skončí, filmu tak nějak začne docházet dech. Do té doby ale uznávám, že se jedná o výborné válečné drama, na které určitě nikdy nezapomenu. Ač je to hrozné, tak jsem rád, že takové filmy vznikají. Za chvíli totiž nezbyde nikdo jiný, kdo by takové příběhy mohl vyprávět, než film samotný. Bylo mi na konci filmu lidsky hrozně smutno a doufám, že se osobně s ničím podobným nikdy nesetkám… (09.05.2016)

S retrospektivními snímky nemám žádný problém. Dokonce mě to prolínání minulosti a současnosti baví. Úplně nejradši mám, když to nakonec vyústí v něco zajímavého. Je to velmi smutný a silný příběh. Strašně mu ale ubližuje jeho délka, která mi přišla přehnaná. Prospělo by zkrácení tak o dvacet minut. To už tu někdo zmiňoval,takže s tím souhlasím. O Velodromu už jsem něco málo slyšela, ale teprve teď jsem si to všechno v hlavě srovnala. No, takže i Francie má pořádné máslo na hlavě. Za tohle by se měli prapadnout hambou a odprosit na kolenou. Taky jim to s tou omluvou trvalo až do roku 1995. Jak to ta Kristin Scott Thomas dělá? Vždyť ona nestárne a navíc vypadá lépe a lépe. (02.04.2012)

Pomalé ale v mnoha směrech působivé drama o pátrání americké novinářky po minulosti rodinného domu, který patřil židovské rodině, která z něj byla vytlačena za druhé světové války. Kristin Scott Thomas byla výborná, ale příběh je až moc utahaný a nepřináší žádné překvapivé zvraty, které by diváka držely v napětí. (16.03.2014)