Klíč k minulosti

Dnes je výročí konce druhé světové války a ČT ART se rozhodla dát tento film. Neznaje ho, zprvu jsem měl dojem, že to nebyla nejvhodnější volba. Filmy o holocaustu jsou vždy strašné, ale pokud je násilí pácháno na dětech jde z toho na mne děs a smutek. Říkal jsem si proč ČT nenasadila třeba Tobruk, Nebeské jezdce, Tmavomodrý svět... Ale nakonec jsem musel uznat, že to nakonec byla dobrá volba. A bylo to hlavně pro ty dvě roviny příběhu. Pro tu současnou jdoucí do minulosti a také pro tu odehrávající se za těch hrozných let. Sám jsem před rokem podobně pátral po důstojníkovi RAF, který dávno všemi zapomenut objevil se v jednom vyprávění ze vzpomínek pamětníka. A na základě té kusé informace jsem postupně odhalil život dávno zapomenutého a statečného člověka. Každý díl skládačky, každá zmínka o něm mne nesmírně rozechvívala podobně jako Kristin. Já ale věděl, že pátrám po již zemřelém člověku. Kristin se pro tyto role hodí. Ona je taková důstojná a smutně krásná. Příběh Sáry je smutným příběhem. Příběhem jedné z milionů židovských rodin, do kterých jednoho dne vtrhla nacistická nenávist na jejímž konci stály mastně dýmající komíny krematorií koncentračních táborů... Na HOLOCAUST se nesmí zapomínat a je smutné, že zde na CSFD se najdou tací, kteří jej rozporují nebo kteří tu hlásí otevřenou nenávist k Židům. * * * * * (08.05.2016)

Film, který jsem potřebovala vidět, abych měla důvod pokoušet se být o trochu víc člověkem. Film o lidském svinstvu, které popadne každého, kdo před ním nedokáže utéct, ale i o nezdolné síle. Klíč k minulosti si našel zámek v mém srdci, pořádně se v něm pošťoural, sežvýkal ho, vycucnul z něj krev, přetavil ji do slané vody, která mi samovolně vytékala z očí. No ještě že slzy mají antibakteriální účinky. Takže z tohoto pohledu mohu prohlásit Klíč k minulosti za léčivý film. Slabší a středně citlivé povahy varuji: připravte si před sledováním dostatečnou zásobu kapesníků. (07.08.2011)

S retrospektivními snímky nemám žádný problém. Dokonce mě to prolínání minulosti a současnosti baví. Úplně nejradši mám, když to nakonec vyústí v něco zajímavého. Je to velmi smutný a silný příběh. Strašně mu ale ubližuje jeho délka, která mi přišla přehnaná. Prospělo by zkrácení tak o dvacet minut. To už tu někdo zmiňoval,takže s tím souhlasím. O Velodromu už jsem něco málo slyšela, ale teprve teď jsem si to všechno v hlavě srovnala. No, takže i Francie má pořádné máslo na hlavě. Za tohle by se měli prapadnout hambou a odprosit na kolenou. Taky jim to s tou omluvou trvalo až do roku 1995. Jak to ta Kristin Scott Thomas dělá? Vždyť ona nestárne a navíc vypadá lépe a lépe. (02.04.2012)

Výrazně lépe vyprávěný příběh o traumatu z holocaustu než Chlapec v pruhovaném pyžamu. Takový civilní... Krom postav s vlastní životností a uvěřitelnou historií i samotný příběh není jen epizodická hořkokuriozní historka, ale plnokrevná cesta hledání, vnitřní očisty skrze pravdu, vymetení lží i z vlastního života. A navíc očištěná na kost od zbytných elementů, až na pár spíše alegorických, jako je Anna z úvodu. Velmi dobrý dojem. Spoiler ve francouzském názvu je zvláštní. (15.06.2013)

Každý příběh z války je vysloveně hrozný. Horší to ale je, když hlavní roli hrají děti. To je přesný případ tohoto filmu, který výborně kombinuje příběh z války s příběhem z přítomnosti. Divák vlastně do posledních dvaceti pěti minut neví, jak se to vyšetřování v přítomnosti vyvine a zároveň nedutá při vyprávění onoho příběhu z války. Jakmile ale ten z války skončí, filmu tak nějak začne docházet dech. Do té doby ale uznávám, že se jedná o výborné válečné drama, na které určitě nikdy nezapomenu. Ač je to hrozné, tak jsem rád, že takové filmy vznikají. Za chvíli totiž nezbyde nikdo jiný, kdo by takové příběhy mohl vyprávět, než film samotný. Bylo mi na konci filmu lidsky hrozně smutno a doufám, že se osobně s ničím podobným nikdy nesetkám… (09.05.2016)