Pan Popper a jeho tučňáci

Ááááá, zase tu máme další z filmů, který neví na co si hrát. Budu rodinný film nebo se u mě pobaví jen děti či dospělí? Kašlat na to, budu to střídat, aby se pobavil každý. A to je právě ten problém. Prvních pět minut vám jasně naznačí, že se hraje na dětskou notu, ale na to se zase řeší existencionální problémy úspěšného workoholika - prodejce nemovitostí, který mimo své peníze nemá nic jiného. Rozvedený a děti se střídají v názorech na to, jestli ho mají rády nebo ne. Do toho mu jeho otec odkáže v závěti dárek - nic jiného než tučňáka poslaného v ledničce obalené krabicí. Film zase spadne do dětského tónu, kdy se digitálnímu tučňákovy daří dělat takové vylomeniny, které by nedokázal ani dospělý, i kdyby se snažil a který se chová, jako by rozuměl lidské řeči a chápal podstatu věcí. Aby jich nebylo málo, tak za pár minut dorazí další várka a to se teprve začnou dít věci. Náhoda tomu totiž chtěla, že v ten samý večer má synek narozeniny a tučnáci se mu tááák líbí. A přece synkovi neodepřete šest tučňáků, i když to nedává smysl... Jo a hraje v tom babička z To je vražda, napsala. Vypadá to, že ještě žije, ano. Nakonec to dobře dopadne, otec se poučí, rodinka se dá dohromady, byznys taky klapne. Alespoň to tak vypadalo, když jsem přeskákal až na konec. Protože na tohle se nedá dívat. Ztráta času. (13.05.2014)

Jedna sa o neskodnu komediu so zvieratkami, v ktorej nejakou nahodou hra hlavnu ulohu Jim Carrey. Najviac ma na filme fascinovala ocividna snaha scenaristov o co najlogickejsie vysvetlenie dovodu, preco musi mat Jim u seba po cely film tych dnes tak popularnych tucniakov. Musim povedat, ze sa im to podarilo celkom zmysluplne, ale je skoda, ze svoju namahu radsej nevenovali vymyslaniu roznych gagov alebo situacii v ktorych by mohol Jim predviest svoje grimasy. Kedze Jimova postava je suchar, tak az na par momentov, ktore si jednoducho odpustit nemohol, tu skoro nic nepredvedie. Vysledkom je tuctova komedia, ktora sice nenastve (ziadna postava nie je otravna), vdaka kratkej stopazi rychlo ubehne, ale usmev na tvari mi vyvolala asi iba dvakrat. Jima je na taketo tuctove filmy skoda. 5/10. (26.11.2011)

Tucnaci pana Posera jsou rodinna komedie, coz vicemene rika vse. Lehce moralizujici pribeh o tom, jak se fotrik polepsi a zacne se vic zajimat o deti (svoje, ne v parku s pytlikem bonbonu) a samozrejme nechybi roztomily zviratka. Ty tu jsou tentokrat v podani bandy sympatickejch tucnaku, ktery mi prisly silne digitalni a pritom je v zaverecnejch titulcich kec, ze nebylo zadne zvire zraneno, tak nevim. Carrey je sice sympatak a vlastne nesleze ze zaberu, ale nedostal moc prilezitost pro nejaky extremni saskovani. Coz je skoda. Takle je to proste prumerna komedie s par fajn vtipkama, lehce otravnejma detma, ktera se da ale v pohode skouknout. Jen nechapu tu zalibu tvurcu v neustalym vyslovovani slov na p, to zacne bejt trapny behem dvou minut. (27.10.2011)

Animovaní tučňáci jsou roztomilí, Carrey je furt sympaťák. Vyloženě špatný film to není, ale není tam nic nového, je jasné, jak to dopadne a tyhle rodinná klišé a stejné koncepty jsme viděli už v milionech jiných rodinných komedií, takže mi to příjde jako neuvěřitelně zbytečný film a ztráta Jimova času. 50% (23.04.2012)

Od jisté doby mě jistá dvojice nahání hrůzu: Jim Carrey a jakékoliv zvíře. Nicméně zvědavost a synovy narozeniny rozhodly a šlo se do kina. A tam se to stalo. Věkem patrně mimické svaly Jima Carryho ochably nebo je Jim dostává pod kontrolu botoxem, ale to je vlastně jedno. Důležité bylo, že Jimiho výkon byl skvělý - pravda, tučňáci byli lepší, ale to jsem brala jako samozřejmost. Dějově typická linka, jak zlý, chamtivý a bezcitný kapitalista k citům, rozumu, rodině a kapitálu přišel, ale ve výsledku je to "loztomilá" letní, i když zimní oddychovka. (03.07.2011)