Studená ryba

Založeno na pravdivém příběhu. CITÁT - Haló? Tady Syamotův obchod s tropickými rybami........ Dva prodejci akvarijních ryb se jednoho dne potkají, díky malé krádeži dcery jednoho z nich. Jeden je chudý, druhý je bohatý a bohatý chce víc. CITÁT - Líbí se ti moje Ferrary?............ A tímto osudovým setkáním začínají problémy, které mají perfektní vyvrcholení. Sexuálně, perverzně a krvavě laděný příběh, který si na nic nehraje. Zajímavá hudba, povedená kamera, která vykouzlí pár povedených záběrů. Střet dvou akvaristů a jejich rodin není žádná káva, vše od počátku spěje k dramatickému konci. CITÁT - Japonci nedělají nic, co by nás přimělo cítit se provinile........ Rybičky, které Okubo, okolo 65 minuty, obdivuje a ťuká jim na sklo, jsou klasická Paví očka neboli Živorodka duhová - Poecilia reticulata. Film se ubírá zajímavým směrem a Syamoto se zaplétá do podivné sítě intrik, vražd a sexu. CITÁT - Všichni jsou legrační.......... Aiko a Murata jsou...jak to říci? Prostě umějí dělat lidi neviditelnými. Jsou perfektně sehraní a práce jim jde od ruky. Běžící časomíra přes celou obrazovku je zajímavý nápad, ale je nevyužitý a krátký. Brutální konec je pak jen třešíňkou na pomyslné hladině akvarijního obchodu. CITÁT - Já jsem teď nový Murata!!!!!........... (17.11.2014)

Sono je čím dál víc populárnější a poslední dobou točí filmy jako na běžícím pásu, tak jsem se rozhodl, že se mu také podívám na zoubek. A přišlo docela velké zklamání. Prvně je film neskutečně natahovaný a rozmělněný. Sono si myslí, že když tam půl hodiny před koncem dá zběsile odtikávající časomíru, tak film vygraduje. Divák se však nedočká očekávané bomby, ale jen dvou lidí válejících se několik minut v krvi. A to nemluvím o neskutečně dlouhých scénách, kdy sekají mrtvé těla na malé kousíčky. Režisér se v tom očividně vyžívá, ale bohužel v tom není žádná rafinovanost jako u Kima nebo Parka - jenom čistá řezničina a to doslova :). A to nemluvím o tom, že asi 130 minut vám do uší řve nejukecanější a nejhlasitější vrah v dějinách kinematografie. Logické lapsy, slabá hudba a poloruční kamera...nebo proměna hlavní postavy skrze ztrátu brýlí! Pche, jak zjevné a povrchní! Na I saw the devil nebo Chasera se to prostě vůbec nechytá. (04.09.2011)

-"Mr. Shamoto! It kind of hurts!"Tak tentokrát jsem byla režisérem velmi zklamána. Zatím jsem vymyslela několik následujících důvodů. Předně, hlavní Démon nebyl dostatečně démonický. Zlo na Zemi přinášel zejména skrz hlučnost, a hlučnost není zlo, které by ve mně vzbuzovalo animální strach. Dále, proměnou projde jen postava otce, všichni ostatní jsou nedodělaní. Jsem možná rozmazlená režisérovými ostatními filmy, kde si postavy byly více rovny v pozornosti, jaké se jim dostávalo, takže tady jsem byla "dramaturgicky neuspokojena". Dále, herečka ztvárňující dceru mi přišla hrubě nedostatečná. A možná ještě něco, co jsem si zatím nepojmenovala. Výsledný dojem se poskládal tak, že mi film přišel strašně sterilní a bez šťávy, bez jakéhokoliv výraznějšího drivu. Zbožňuju akvarijní ryby a je mi tím pádem dvojnásobně líto, že tahle takhle vystydla. (27.09.2012)

Nemohu sice soudit umění pana režiséra, neb je tohle jediná věc, kterou jsem od něj měla čest vidět, ale mohu soudit, že tohle je vážně dobrá věc na parametry ostrova jako je Japonsko. Doufám, že to není z vlastní zkušenosti autora, když to má tu nálepku "inspirováno skutečnými událostmi", i když já být Japonec, taky bych zrovna nepřekypovala dobrou náladou a optimismem. Tenhle počin ze soudku "kterak chudý nešťastník ke štěstí přišel" je dokonalý nejen díky hlavní linii, ale také kvůli obrazům, kterých si cením a u kterých jsem se vážně bavila. Kromě zasviněné koupelny, zneviditelnění a psychického teroru, to byla například i děvčata prodavačky (ta se mi hodně líbila). Denden je přesně tím ohavou, kterého potřebovali a vítězný smích slečny dcery byl nejsladší třešeň.. (16.09.2011)

Možno niekto na Studenú rybu nadáva a ja plne chápem prečo, ale musím uznať, že v mojom prípade ma tento šialený a bizarný masaker napumpovaný aj veľkou dávkou sexu celkom slušne zasiahol. Hrozne sa mi páčilo ako sa autorovi podarilo spojiť bizarný výlet do mysle masového vraha s reáliami modernej japonskej spoločnosti. Opäť sa raz Sonovi podarilo veľmi bizarným spôsobom priblížiť obraz japonskej spoločnosti i s jej osobitosťami západnému divákovi, a pritom kdesi hlboko vo vnútri poodhaliť aj to, čo sa odohráva v mysli vraždiaceho šialenca. Mnohým veciam som síce nerozumel, ale svoj účinok to rozhodne malo. Slušný nadpriemer. 80/100 (09.05.2018)