Studená ryba

„ALE JÁ JSEM PERFEKCIONISTA! NIKDY MĚ NECHYTÍ! JSEM OSTŘÍLENÝ A ZRUČNÝ! DRŽ SE MĚ A NIC SE NEPOSERE. VYDĚLÁŠ SPOUSTU PENĚZ A BUDEŠ MÍT HEZKÝ ŽIVOT SE SVOU ŽENOU…“ /// Postavy se chovaj normálně… teda podle japonskejch zvyklostí. Trocha drsnýho sexu, rozborka lidskýho těla… prostě nic, co by překvapilo. Film je plnej pana Muraty, odlehčujícího atmosféru svým receptem na štěstí… Vlastně v podstatě takovej japonskej Dogman, akorát tady se lidi „dorážej“ televizí. Ale taky by to mohla bejt romanťárna, ve který je krve víc jak v hororech. Prostě Šion Sono. Zajímaly by mě sociální aspekty tohoto díla… jestli vás ne, nechte ho minout… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umím nechat lidi zmizet. 2.) Zjistím, kdy by se mi nechtělo vracet na chatu. 3.) Thx za titule “drbna.kelisova a mindhunter29“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (19.12.2018)

Sono je čím dál víc populárnější a poslední dobou točí filmy jako na běžícím pásu, tak jsem se rozhodl, že se mu také podívám na zoubek. A přišlo docela velké zklamání. Prvně je film neskutečně natahovaný a rozmělněný. Sono si myslí, že když tam půl hodiny před koncem dá zběsile odtikávající časomíru, tak film vygraduje. Divák se však nedočká očekávané bomby, ale jen dvou lidí válejících se několik minut v krvi. A to nemluvím o neskutečně dlouhých scénách, kdy sekají mrtvé těla na malé kousíčky. Režisér se v tom očividně vyžívá, ale bohužel v tom není žádná rafinovanost jako u Kima nebo Parka - jenom čistá řezničina a to doslova :). A to nemluvím o tom, že asi 130 minut vám do uší řve nejukecanější a nejhlasitější vrah v dějinách kinematografie. Logické lapsy, slabá hudba a poloruční kamera...nebo proměna hlavní postavy skrze ztrátu brýlí! Pche, jak zjevné a povrchní! Na I saw the devil nebo Chasera se to prostě vůbec nechytá. (04.09.2011)

Nekompromisní lekce nipponoidního psychotismu... Možná mi chyběla kapánek chytřejší myšlenka v pozadí která by z toho všeho nakonec udělala hlubší zážitek, ale fakt je, že to dost dobře obstojí i samo o sobě tak ja to je- protože takhle ujetou "rodinnou komedii" široko daleko nenajdete(za to ručím). Mimochodem, je to naprosto brillantně zahrané! (18.01.2015)

Za poslednú polhodinu by som mohol s čistým svedomím dať päť hviezd, no zvyšok kolíše niekde medzi tri-štyri. Páči sa mi, akým pozoruhodným spôsobom Shion Sono poukazuje na svet. Dobrých deväťdesiat percent filmu pôsobí absurdne až surrealisticky, každopádne pevne verím, že presne takto by mohol (a nielen v Japonsku) vyzerať svet, ak by neexistovali zákony a každý človek si mohol žiť podľa vlastnej chute. Osud hlavnej postavy teda môže vyzerať príliš bizarný a surrealistický, no stále v ňom je cítiť živosť a realistickosť. Film je však zdĺhavý a úvod trochu slabší. Na hercov (a pekné herečky) sa síce pozerá relatívne príjemne, no aby sa divák dočkal finálnej formy, musí si nejakú dobu počkať a pretrpieť nudu a nejaké to vraždenie. Mám ešte jednu pripomienku, a tú, že mi film Studená ryba po pár dňoch výrazne zlepšil náladu, za čo môže najmä posledná "mind fuck" polhodina. Iné diela od Shiona som doposiaľ nevidel, toto však bola celkom bomba. (25.09.2018)

Výsledkem mého prvního setkání se současnou šikmoúhlou tvorbou je závorka, do níž musím dát veškeré své dosavadní komentáře k filmům. Zjišťuji totiž, že v Japonsku je volant na pravé straně vozidla a k pouštění hudby dosud slouží přehrávač magnetofonových kazet. K těmto novým poznatkům lze přidat krutě definitivní potvrzení dosud odmítaného tušení, jak celý Západ beznadějně zestárl a já s ním. Evropa není vlastníkem své budoucnosti. Jejím dědicem je levoboček, životaschopnější než legitimní děti. S jakou lehkostí, s jakou samozřejmostí předkládá Studená ryba to zdaleka nejhezčí snoubení zábran a jejich ničení, jaké jsem kdy ve filmu zažil (pokud jde o erotické scény). Jsem dosud v šoku, musím se opakovat: s jakou samozřejmostí odsunuje všechny upocené euroamerické pokusy, kulhající buď na oduševnělost, buď na moralitu, buď na autocenzuru, buď na podbízivost. Jak si se mnou film na konci hraje, pokud jde o otázku, jak se hrdina příští doby se svou situací vypořádá. Jsem zvyklý buď na nějak typizovatelné rozuzlení nebo na absurdistickou metaforu. Studená ryba komfort takového výběru nenabízí, není se za co skrýt. Finální obětí s manželkou. Překvapení? Jen na chvilku, dceruška záhy vše vysvětlí. Nakonec všechno sedí. Ale protože jsem přece jen Evropan, nemohu se vzdát jistých možností starého světa: třeba číst tento film jako freudiánské podobenství toho, co tě konstituuje; nebo jako ultrarealismus údajné svobody jednotlivce v globalizující se tržně-mocenské civilizaci. Pravděpodobně nechápu film Studená ryba adekvátně, protože neznám sociální realitu řadového Japonce, k níž možná chce promlouvat. Nešť. Pro mne je pozvánkou do Nové říše vycházejícího slunce, v níž jsou všechny staré struktury brutálně rozbíjeny, aby bylo z jejich látky tkáno předivo nevyčerpatelné variability. Mám strach tam vstoupit, myslím, že bych se v tom utopil. Už jsme slyšeli, že Bůh je mrtev. Ale co si počnu, jestliže je mrtev i Dostojevskij? Jedna naděje zbývá: možná tady, právě v tomto filmu, se ohledávají kořeny. Ne-li, nastává něco, co stařec jako já nemůže vnímat jinak než jako vládu chaosu, jakkoli fascinován. Dosti nářku, několik momentek: Ten mladík v paruce si při tom všem pořád jen v klidu čte (dokud nejde o něj); hra plyšáčků při lesbické scéně; lidské nitro v domě křesťanského fetiše ověšeném žárovičkami. /// Hudba!!! /// Komentáře: JFL, hirnlego. A ovšemže verbal. (02.09.2011)