Studená ryba

Úchylná řezničina, která není prosta jistá zábavnosti. Ale! Celé je to zabito naprosto neúnosnou stopáží, více než 2 hodiny je v tomto případě prostě příliš. Prvních 20 minut je dokonce tak nudných, že jsem zvažoval, zda chci vůbec koukat dál. A i když se tam konečně začne něco dít, stále se člověk nemůže zbavit dojmu, že je to strašně roztahané a hromada scén by z toho šla vyházet. Myslím, že z japonské produkce tohoto ražení už jsem viděl lepší kousky. (03.03.2019)

Japončíci prostě dokáží mistrně skloubit prvky černočerného humoru s dramatickým dějem. Tahle bizarní jízda se stupňuje čím dál víc a vrcholí neskutečným gorefestem! Příběh jedné rodinky, která se zaplete s maniakálním šílencem, majitelem obchodu s rybičkami a který dokáže dělat z lidí " neviditelné ". Surovost, znásilňovačky, ponižování, uchylnosti - to všechno skloubeno do komediálního satirického žánru. A to málo kdo umí takhle s přehledem natočit. Výborně je i použita různá klavírní, smyčcová nebo drumová hudba, korunovaná opusem Gustava Mahlera (Symfonie 1 in D Major - Titan III. Funeral march), která vždy začne hrát při různých vyhrocených situacích. Bomba film!! (14.12.2016)

Možno nie tak bohaté na významy ako predchádzajúce Sonove diela ale stále je to emocionálna mäsiarčina par excellence. Typické témy rodiny, odcudzenia a perverznosti naberajú v tejto freske závratných výšin. Óda na masových vrahov v tom najlepšom možnom prevedení. Kriminálna zápletka ide do úzadia. Rovnako ako aj otázky typu prečo. To čo je vo filme smerodajné je prerod Micuru Fukikošiho. Jeho utiahnutosť, strach, láska a neskôr dôvod prečo to všetko ignoruje robí z tohto počinu asi najsilnejšiu psychickú sondu v Sonovom prevedení. Rovnako ako v Love Exposure, kde to chcelo len pár fanatikov a dobre mierených slov je aj Cold Fish postavená na rovnakých základoch, ale z iným vyústením. A funguje to. Posledných 20 minút je tak nie len nechutných ale po určitej stránke v rámci uzatvorenosti príbehu aj veľmi uspokojujúcich. Veľmi ma potešila kráska Megumi Kagurazaka. A aj to, že napriek rovnakým témam ma vie Sono stále prekvapiť. (02.06.2014)

Možno niekto na Studenú rybu nadáva a ja plne chápem prečo, ale musím uznať, že v mojom prípade ma tento šialený a bizarný masaker napumpovaný aj veľkou dávkou sexu celkom slušne zasiahol. Hrozne sa mi páčilo ako sa autorovi podarilo spojiť bizarný výlet do mysle masového vraha s reáliami modernej japonskej spoločnosti. Opäť sa raz Sonovi podarilo veľmi bizarným spôsobom priblížiť obraz japonskej spoločnosti i s jej osobitosťami západnému divákovi, a pritom kdesi hlboko vo vnútri poodhaliť aj to, čo sa odohráva v mysli vraždiaceho šialenca. Mnohým veciam som síce nerozumel, ale svoj účinok to rozhodne malo. Slušný nadpriemer. 80/100 (09.05.2018)

„Ryba oči poulí, poklopec se boulí, vilná žena nožem mává, Denden játra potěžkává...“ a řeznickému učni předává štafetový kolík i know-how, jak kohokoli „zneviditelnit“. Hyperaktivní vychechtaný psychopat Murata mě zaujal. Muž mnoha dovedností. Umí dostat maso od kosti, démony minulosti z hlavy, i chtíč z těla vypustit, jak páru z papiňáku. MANŽELSKÉ OKÉNKO: [][] Co je na „slušňácích“ nejhorší? 1) Skrývání frustrace za fasádu počestnosti. 2) Strach řešit problémy, neschopnost provést plány. 3) Neupřímnost. „Miluji tě, lásko!“ Přitom v duchu: „Jdi do prdele, krávo!“ [][] Blbé je tohle vše si uvědomovat... a přesto se tak chovat. Změna bolí, ale to život taky. Na mostě, po Muratově přednášce o vražedném světonázoru a při kopulaci s dopomocí (aka mručící stařeny ve Slunovratu), jsem chápal, plus mínus koitus, Sonovy masturbační fantazie, krev jako afrodisiakum i to, co se nám filmem snaží říct. V čase 1:59 film mohl skončit, tím rozpícháním tupou tužkou. Neskončil. Nobuyuki Syamoto pustil své zvíře z řetězu, ovládnul subinku („Teď jsem já Murata!“), povalil i manželku a vecpal se jí mezi nohy, dceři dal pěstí. To vše jsem pobral. Jenže najednou.. CVAK! Přepnul zpátky, do slušňáka, ufňukaného chudáka. WTF? No to mi ho vyndej… a nakrájej. (14.09.2023)