Spartakus: Bohové arény

Gannicus je borec. Jednoznačně sympatyčtější postava než sám Spartakus od druhé série. Jeho krédo, že z čeho se nevychlastá z toho se vyšuká je dobrej kontrast ke Spartakovi samotnému. Škoda, že se musí zamilovat blb. Prequel není zbytečně natahovanej. Odsejpá to, baví to. Závěrečnej masakr v aréně je prvotřídní. Ale zase u mě osobně spíš vyhrávají zákulisní tahy, který prostě tvořej kulisu. Možná občas lepší než první série a určitě lepší než druhá. 95 procent. (21.12.2013)

Pořád výborné. 1)  38letému Andy Whitfieldovi (Spartakus v první řadě) v březnu 2010 diagnostikovali rakovinu krve. Okamžitě nastoupil léčbu a filmaři vytvořili prequelovou řadu Bohové arény, aby mu dali čas se vrátit v plné síle. To se nakonec nestalo. V srpnu 2011 herec zemřel._____ 2)  Děj Bohů arény se měl původně odehrávat během jedné epizody druhé řady (dnes třetí s názvem Pomsta). Nápad na celou řadu vznikl při rozhovoru tvůrce seriálu Stevena S. DeKnighta s hercem Johnem Hannahem (Batiatus)._____ 3)  Ačkoli obvykle prequely rád nemám, tentokrát je to jiné. Bohové arény zajímavě osvětlují pohnutky a důvody jednání mnoha postav a umožňují divákovi je lépe pochopit. Po všech stránkách tato řada v ničem nezaostává za první._____ 4)  Mimochodem, v další řadě (Pomsta) jsou odkazy nejen (logicky) na řadu první, ale i na Bohy arény. Proto je vhodné sledovat řady v pořadí, jak vznikaly._____ 5)  Z nových přírůstků mě zaujali 28letý přitažlivý Australan Dustin Clare (Gannicus) a 27letý Novozélanďan Gareth Williams (Tulliův poskok Vettius). (15.02.2022)

Po prvej časti 3*. Zatial je to len slabšia kópia prvej série bez nejakého príbehu. Pravdaže pozerá sa na to dobre, krv strieka často, semeno tiež...no, uvidíme. Nechám sa prekvapiť. ZMENA HODNOTENIA - Po dopozeraní všetkých 6 častí zvyšujem hodnotenie na 4*. Môže za to hlavne posledná šiesta časť. Kde bolo poriadne nadupané finále. (31.01.2011)

V polovině byly jasné dvě věci. První byl fakt, že zkrátka a jednoduše Spartacus: Blood and Sand a jeho duchovní následovník - příběhově předchůdce - Gods of the Arena nedopadne špatně. Ve smyslu, že to není průser. Druhou věcí byl fakt, že nás čeká ještě pár zajímavejch smrtí, zajímavejch ve smyslu příběhovým. Bohové arény začaly šablonou první epizody Blood and Sand, ale stejně jako Spartakova cesta na vrchol a k pomstě, i tento prequel má neskutečně stoupající tendenci. Šablona zmizela ve chvíli, kdy se spolu museli vyspat dva otroci, které pojilo přátelství (a manželství) s jiným. Tehdy Bohové arény přinesli faktor, kterej tady doposud chyběl. Od Crixova vítězství ve třetí epizodě (bohužel se nejedná o spoiler, když víme, že určitě přežije) pak pomalu seriál naklouzává k finále, které do role "the best of gladiatores" vykopne právě tohohle Gala, čímžtopádem se opět ozývá šablona z první řady. První epizoda této "druhé" řady Spartaka přináší zajímavý potenciál vytřískat z Andyho absence maximum. Sex, násilí, krev, to všechno zde není prvoplánové, ale funguje jako způsob, jak posunout děj dál, a po sexuální scéně Gannica s Núbijcovou ženou (už jsem si zapamatoval, že se jmenuje Oenomaus) se nám dostává do seriálu i trocha psychologického kontrastu - černoch musel zabít svého učitele, Gannicus musel ošukat ženu svého nejlepšího přítele. Od příjezdu starého "domina" pak bliká vykřičník na další frontě. Tím se tedy dostávám ke svému zhodnocení přesně v polovině seriálu: Spartacus: Blood and Sand hrál ve dvou rovinách. Gods of the Arena přinášejí roviny tři a všechny přinášejí zajímavý vývoj postav. Kromě té bojové, samozřejmě, a sexuální. Jo a abych nezapomněl, právě v sexuální rovině se mi zdají Bohové mnohem odvážnější než "první" řada. Bohužel v pátém dílu přichází vrchol seriálu a posledním dílem seriál nedokáže nabrat tempo. To by bylo nereálný. Závěr Bohů Arény nemá grády jako Krev a Písek, ale to nevadí. Gannicův osud je zakončenej hezky a dobře to je promyšlený, aby na to navazovala právě Blood and Sand. A poslední pětiminutovka příjemně mrazí na zádech, což je sprostě způsobeno tím, že dohromady vytvořili tvůrci ze Spartaka naprosto ojedinělou sérii, která nadlouho nebude mít obdoby. Velice skvělých a silných 90%. (25.01.2011)

Okoukalo se mi v této prequelové sérii stále více stupňované násilí. Tentokrát už to zašlo příliš daleko - stalo se to směšným a nechutným zároveň. Boje v aréně nebo na cvičišti byly až stereotypně otupující. Plnočelné nahoty je taky nadbytek. ____ Gannicus nedokáže utáhnout sérii na svých vysvalených bedrech. ___ Fanfaron, hejsek a pijan, kterého bavilo bojovat v aréně, náhle prozře a zjistí, že je zamilovaný, což ho do detailu změní. Tahle romantická léčba charakteru je příliš kách, abych ji věřila. ___ Navazující Spartakus, který je také fiktivním hrdinou, protože s historickým předobrazem toho nemá moc společného, má motivaci mnohem uvěřitelnější. Nejprve bojuje, aby dostal zpět, co měl, pak, aby se pomstil za otroctví a zradu. Jsou si tedy s Batiatem důstojnými nepřáteli, zatímco Gannicus je pro Batiata jen vzácné zvíře, které mu vydělává peníze. ____ Tahle série je zajímavá pro dovysvětelní některých motivů v sérii navazující. Takže ji beru nanejvýš jako takové krvavě vysvětlivky pod čarou. /12. 6. 12./ (12.06.2012)