Spartakus: Bohové arény

Pořád výborné. 1)  38letému Andy Whitfieldovi (Spartakus v první řadě) v březnu 2010 diagnostikovali rakovinu krve. Okamžitě nastoupil léčbu a filmaři vytvořili prequelovou řadu Bohové arény, aby mu dali čas se vrátit v plné síle. To se nakonec nestalo. V srpnu 2011 herec zemřel._____ 2)  Děj Bohů arény se měl původně odehrávat během jedné epizody druhé řady (dnes třetí s názvem Pomsta). Nápad na celou řadu vznikl při rozhovoru tvůrce seriálu Stevena S. DeKnighta s hercem Johnem Hannahem (Batiatus)._____ 3)  Ačkoli obvykle prequely rád nemám, tentokrát je to jiné. Bohové arény zajímavě osvětlují pohnutky a důvody jednání mnoha postav a umožňují divákovi je lépe pochopit. Po všech stránkách tato řada v ničem nezaostává za první._____ 4)  Mimochodem, v další řadě (Pomsta) jsou odkazy nejen (logicky) na řadu první, ale i na Bohy arény. Proto je vhodné sledovat řady v pořadí, jak vznikaly._____ 5)  Z nových přírůstků mě zaujali 28letý přitažlivý Australan Dustin Clare (Gannicus) a 27letý Novozélanďan Gareth Williams (Tulliův poskok Vettius). (15.02.2022)

Tak, jak jsem se seriálům celkově snažil vždycky vyhýbat, tak mě ty novodobé doslova pokládají na lopatky. Hra o trůny a nyní Spartakus: Bohové arény. Všechno to jsou do drobných linek dotažené snímky, které stojí za to shlédnout. S:Ba sice až moc okatě kopíruje bojový styl z 300: Bitva u Thermopyl. Souboje, bitvy, nazvěme to jakkoliv mají stejný základ jako v 300, ale zde jsou detailnější a autentičtější. V 300 působily tak nějak nadlidsky. Až moc erotiky, zde taky není na škodu s ohledem na místo děje, kde sexuální hrátky, souboje v aréně, kuplířství, obchodování a intriky patřily ke každodennímu chlebu. Seriál si užijí stejnou měrou jak ženy, tak muži, díky výběru pěkných herců a hereček. Ani jedno pohlaví tedy nemusí žárlit na slintajícího partnera :-). Vizuální stránka doslova nadchne oko diváka. Jen hudební doprovod není zrovna můj styl. Moderní tvrďácké elektro mi v historických filmech nesedí. Sice to umocňuje atmosféru bojů, ale zároveň to působí nepřirozeně k zobrazenému období. A pokud jde pořadí obou sérií (jelikož jsem viděl tuto a Spartakus: Krev a písek ještě ne), tak pro mě, jako pro diváka, který na seriál narazil v době, kdy už byly obě série dotočené, bylo lepší je vidět podle dějové posloupnosti než podle data natočení. Takže jsem nechtěně začal od začátku :-) (18.07.2011)

Jen oddychová prequelová výplňovka před regulérní druhou řadou Spartaka.Bohové arény ničím nepřekvapují a divák pouze čeká na všechny povinné zastávky,kterými si musí projít,aby známé postavy dorostly do té podoby,v jaké jsme je poprvé potkali.Gannicus má charisma,John Hannah opět herecky táhne každou epizodu a finálním,snad desetiminutová řežba v ohnivém kruhu dá vzpomenout na to nejlepší z Krve a písku,ale šest dílů je zkrátka málo na to,abych se skutečně vžil do příběhu,který nám tvůrci předložili.Na zabavení každopádně solidní,ovšem od pokračování Spartakových osudů rozhodně očekávám víc. (20.06.2012)

V polovině byly jasné dvě věci. První byl fakt, že zkrátka a jednoduše Spartacus: Blood and Sand a jeho duchovní následovník - příběhově předchůdce - Gods of the Arena nedopadne špatně. Ve smyslu, že to není průser. Druhou věcí byl fakt, že nás čeká ještě pár zajímavejch smrtí, zajímavejch ve smyslu příběhovým. Bohové arény začaly šablonou první epizody Blood and Sand, ale stejně jako Spartakova cesta na vrchol a k pomstě, i tento prequel má neskutečně stoupající tendenci. Šablona zmizela ve chvíli, kdy se spolu museli vyspat dva otroci, které pojilo přátelství (a manželství) s jiným. Tehdy Bohové arény přinesli faktor, kterej tady doposud chyběl. Od Crixova vítězství ve třetí epizodě (bohužel se nejedná o spoiler, když víme, že určitě přežije) pak pomalu seriál naklouzává k finále, které do role "the best of gladiatores" vykopne právě tohohle Gala, čímžtopádem se opět ozývá šablona z první řady. První epizoda této "druhé" řady Spartaka přináší zajímavý potenciál vytřískat z Andyho absence maximum. Sex, násilí, krev, to všechno zde není prvoplánové, ale funguje jako způsob, jak posunout děj dál, a po sexuální scéně Gannica s Núbijcovou ženou (už jsem si zapamatoval, že se jmenuje Oenomaus) se nám dostává do seriálu i trocha psychologického kontrastu - černoch musel zabít svého učitele, Gannicus musel ošukat ženu svého nejlepšího přítele. Od příjezdu starého "domina" pak bliká vykřičník na další frontě. Tím se tedy dostávám ke svému zhodnocení přesně v polovině seriálu: Spartacus: Blood and Sand hrál ve dvou rovinách. Gods of the Arena přinášejí roviny tři a všechny přinášejí zajímavý vývoj postav. Kromě té bojové, samozřejmě, a sexuální. Jo a abych nezapomněl, právě v sexuální rovině se mi zdají Bohové mnohem odvážnější než "první" řada. Bohužel v pátém dílu přichází vrchol seriálu a posledním dílem seriál nedokáže nabrat tempo. To by bylo nereálný. Závěr Bohů Arény nemá grády jako Krev a Písek, ale to nevadí. Gannicův osud je zakončenej hezky a dobře to je promyšlený, aby na to navazovala právě Blood and Sand. A poslední pětiminutovka příjemně mrazí na zádech, což je sprostě způsobeno tím, že dohromady vytvořili tvůrci ze Spartaka naprosto ojedinělou sérii, která nadlouho nebude mít obdoby. Velice skvělých a silných 90%. (25.01.2011)

Trend HBO opepřit své povětšinou dobré seriály založené na zajímavých příbězích násilím, erotikou a vulgarismy se zde již tak trošku zvrtnul. Spartakus: Bohové arény místy působí jako prvoplánovitá směs krve, sexu a sprostoty místy doplněná nějakým tím příběhem. Tato minisérie je z celé produkce filmových minisérií HBO suveréně to nejslabší a upřímně se někdy podivuji proč se na to vlastně ještě dívám. Příběh je velmi banální a nafouknatý na objemu jednoduchými vedlejšími zápletkami. Scénář je vysloveně slabý a z toho plyne, že nějaké herecké umění vážně nehrozí. Ostatně většina očividně tráví více časů ve fitku a pod solárkem, než na lekcích herectví. No a akční pasáže jsou tak krvavé a přehnané, že je to někdy až na úrovni parodie. V rámci HBO tvroby rozhodně podprůměr. (05.11.2012)