Spartakus: Bohové arény

Zpočátku stejný průser jako Krev a písek a stejně jako příběh o Spartakově pomstě, i Gods of the Arena se s každým nadcházejícím dílem transformovala jak akčně, tak scénáristicky, do nehorázně nabušeného dílka. Paradoxně tak samotné nenásilné vyvrcholení s pohledem na rozednívající se Capuu působí mnohem lépe, jak krvavá řež v gladiátorském ludusu. Pokud tvůrci i nadále zůstanou věrni své vizi o nejslavnější vzpouře otroků v historii, tak může tahle sága směle apelovat na nejlepší historický seriál všech dob. V rámci kombinace historické věrnosti a nápadité filmařiny nemá konkurenci. Pět hvězd bez mrknutí oka. (02.03.2011)

6/6 (3x) I já se připojuji ke 100% uspokojeným. Čekání na Spartacus: Vengeance je nyní ještě těžší... Římská nobilita a její problémy řešené násilím, sexem, opiem a denáry. Spartaka není absolutně třeba. Lucrétie je ta, o kterou tu běží. Šest dílů je neskutečně málo, veškerá myslitelná tabu odešla do posmrtného života už hodně dávno a nyní je čas na nikdy nekončící orgie. Nejmilovanější z nových postav je sluníčko Gaia, dávná přítelkyně Lucrétie, v současné době také milenka její a jejího muže Batiata. Past Transgressions rozkošně rozehrává prolog celého příběhu, o časech, kdy aréna v mocné Capui teprve čekala na svůj rozkvět, Solonius byl Batiatovým přítelem a Oenomaus měl svou ženu a přítele Gannica po svém boku. Závěrečný kontrast sexuálních hrátek manželky a ponížení jejího muže je nádherně hořkou suitou. Missio se vyznačuje zásadní rozlukou Solonia s Batiatem, posílením přátelského trojúhelníku Oenomaea, Gannica a Mellity a odvetou za ponížení zlotřilým Tulliem. Navzdory tomu všemu rozkoš poskytnutá výše postavanému Vettiovi je nad všechny smysly. Bylo by zločinem toto vítězství neoslavit nejrozkošnějšími radovánkami ve třech. Paterfamilias s razantním příchodem Batiatova otce mění rozkoš a vrcholící intriky v totální depresi. Změť pocitů zmaru a destrukce je podtržena nechutným činem Vettiova přítele Cossutia a zánikem gay gladiátorského románku mezi Barcou a Auctusem. Nicméně Luc nachází své zalíbení v Crixovi a mladý Batiatus začíná osnovat plán na své osvobození z otcovské náruče. Beneath the Mask oslavuje vzestup Batiatova domu za pomoci uspokojení všech, kteří by měli co nabídnout na oplátku. Sic cena negování konkurence je příliš vysoká a do hry se také dostává samotný svazek Batiata a Luc. Jak jen tohle Gaia mohla dopustit? Gannicus se nechává strhnout vlastními city. Reckoning Touha po pomstě a místě na slunci je mocná čarodějka. Zrada stíhá zradu, zmije se nadále hřejí na prsou a vše vrcholí ve skutečné antické tragédii. A na těchto základech vzkvétá nejpevnější svazek manželství. Upřímnou soustrast všem zúčastněným. Život v domě Batiata už nikdy nebude takovým jako dřív. The Bitter End Králem všech sviní se stává Ashur, převlékačem kabátů Solonius a Diona nejsmutnější popravenou. Exkluzivní hry města Capua boří všechny dosavadní představy o pořádné show. Příběh se zacyklil a 2. série hlavního příběhu může pokračovat. (23.01.2011)

"Na historii je třeba zapomenout; o Spartakovi se toho koneckonců ví tak strašně málo, že by to stačilo sotva na televizní čtyřicítku. Tohle je třeba brát jako pohádku, stejně drsnou jak kalsické pohádky bývají, ovšem výslovnější. Skoro by tomu slušel lépe název Krev a porno. Ovšem filmařsky je to dokonalé - od scénáře přes herce, triky k režii to nemá chbyu." Tohle jsem napsal ke Spartakovi: Krev a písek a nemám jediný důvod na tom něco měnit i zde. Skoro se mi tato série Spartaka bez Spartaka zdále ještě o schůdek lepší. (24.03.2013)

Obavy ze zbytečné výplně mezi 1. a 2. sérií Spartaka jsou zažehnány. Gods of the Arena je totiž poctivý prequel se vším všudy. Známí hrdinové ještě nejsou na místech, na kterých je známe z jedničky a čeká je tedy pořádný vývoj. A vůbec nevadí, že víme jak to s nimi vlastně dopadne, protože nových zajímavých postav je také dost a intrik také neubyde. Prequel, narozdíl od Spartaka, už navíc od prvního dílu nasadil strhující tempo a vlastně se veze na výborné formě, kterou měli tvůrci ke konci 1. série. Bitky jsou ještě lepší a přehlednější, digitální krev už tolik nebije do očí, některé scény se opravdu s ničím nepářou. Tvůrci tedy neztratili nic ze své nekomprominosti a představují nám další seriál plný násilí a sexu, ale také s chytrým příběhem plný zvratů a překvapení. Celkově se mi prequel líbil ještě více než BaS, protože strhující tempo vydrží seriálu celých 6 dílů a nemá tedy tak rozpačitý začátek. Gannigus je navíc má nejoblíbeněší postava z celého seriálu a závěrečná řež v aréně se řadí mezi nejitenzivnější a nejepičtější scény, jaké jsem kdy v seriálu viděl. 90% (01.02.2011)

Trend HBO opepřit své povětšinou dobré seriály založené na zajímavých příbězích násilím, erotikou a vulgarismy se zde již tak trošku zvrtnul. Spartakus: Bohové arény místy působí jako prvoplánovitá směs krve, sexu a sprostoty místy doplněná nějakým tím příběhem. Tato minisérie je z celé produkce filmových minisérií HBO suveréně to nejslabší a upřímně se někdy podivuji proč se na to vlastně ještě dívám. Příběh je velmi banální a nafouknatý na objemu jednoduchými vedlejšími zápletkami. Scénář je vysloveně slabý a z toho plyne, že nějaké herecké umění vážně nehrozí. Ostatně většina očividně tráví více časů ve fitku a pod solárkem, než na lekcích herectví. No a akční pasáže jsou tak krvavé a přehnané, že je to někdy až na úrovni parodie. V rámci HBO tvroby rozhodně podprůměr. (05.11.2012)