Doručovací služba čarodějky Kiki

" Mňau " Pro mě asi nejslabší Mijazaki, neboť za prvé nejsem nijak zvlášť okouzlen polétáváním v oblacích (ani kdekoliv jinde) a za druhé slečna Kiki je sice sympatickou společnicí, se kterou se dá dobře proplouvat příběhem, ale trošku mi chybí právě v příběhu nějaká událost, která by mě dokázala opravdu vtáhnout, pořád je to ale vysoce nadprůměrné anime a naprostou skvostnou postavou kocoura, který je bohužel drze odstaven pomocí mňaumňara opačného pohlaví, jak kruté pro diváka. (08.02.2014)

Za sebe říkám, že ať šáhnete po jakémkoliv Miyazakiho filmu, vždycky je to trefa do černého. Záleží jen na tom, na jaký žánr máte náladu. Kiki se bude líbit hlavně menším dětem. Mně pobavilo hlavně zakomponování zvířátek do filmu. Mluvící kocour Jiji byl fakt k sežrání. Jen ten konec byl trochu useklej. Čekal jsem, že uvidím jak se Kiki v doručování daří a její návrat domů. Ale co, asi mám přehnané nároky. (01.05.2012)

Film o létání (v zářivé paletě barev). O pohodovém plachtění vzduchem, lehkých tazích modré a žluté, do kterých se občas přimísí tváře zbarvené do ruda (horkovzdušným proudem první lásky), či lehké turbulence otřásající dospívající identitou. Avšak i přes tyto občasné přeháňky (a jeden pořádný liják), je tohle skutečně (vlastně až neskutečně) kouzelná a povznášející záležitost. (01.02.2017)

Vrcholně roztomilý film, který mě skutečně okouzlil, a to jak krásnou animací a hudbou, tak samotnou titulní postavou, která je neuvěřitelná sympaťačka (ta její zdvořilost!), a člověk jí musí celou dobu držet palce, aby vše dobře dopadlo. Moc mě bavil taky její mluvící kocour a pohodová atmosféra, kterou je to celé prostoupeno. Ten film mě tak naplnil nadšením, až se vedle něj náhle jakékoli jiné animáky jeví jako šedé myšky, které s ním nesnesou srovnání (což by ale šlo říct skoro o všech Mijazakiho filmech, které se mi jeví jako takový malý zázrak). Btw. samozřejmě nutno vidět v japonském znění. (09.01.2023)

Oblékli ji do černého, dali buchty, nahodili na koště a už letěla do světa na zkušenou i se svým černým kocourem Džidžim. Být osmiletá, tak je to pro mě pěkně traumatizující zážitek - to s vránami a pak Džidžim, bouřky, vzducholodě a já nevím, co ještě všechno, dítě si pořádně neoddychne, ale to nevadí, protože je to vlastně ve skrze melancholické, končí to dobře (jinak ani nemůže!), není to nic náročného a zároveň nebudete považován za nikoho divnýho, když to skončí a vy se budete usmívat. Typický Gibli pro děti i dospělé. Vynechat to by byla škoda. Pěkná pohádka. (10.02.2013)