Úkryt

Tak jsem si před nedávnou dobou chtěl stáhnout kriminální drama s Jodie Foster s názvem Úkryt a místo toho jsem si čirou náhodou stáhnul film se stejným názvem, ale úplně jiným obsahem a hereckým obsazením. Tak jsem si sednul před moje domácí kino, připravil jsem si popcorn, coca-colu a další nezbytné ingredience, které potřebujete ke sledování filmů. Konečně jsem si pustil tento film a vidím, že místo filmu s Jodie Foster tam hraje Michael Shannon a že jsem si asi stáhnul jinej film. Představení jsem vypnul a DVD jsem uložil na nějakou dobu do šuplíku. Pak jsem si stáhnul ten pravej film s Jodie Foster a byl jsem celkem zklamán. Oni totiž existují čtyři filmy s tímto názvem a pravděpodobnost, že si stáhnete úplně jinej film je poměrně vysoká, hlavně pro takový trumbery jako jsem já. Včera jsem si prohrabával šuplík kvůli hledání ztracených diplomů z pionýrských táborů, abych si připomněl jakej jsem býval štramák a narazil jsem jsem na toto DVD, které jsem se rozhodl zkouknout. Nečetl jsem si ani obsah, ani recenze na tento počin a nechal film volně běžet, jak zákon káže. Vidíme v něm příběh celkem šťastné rodinky, která se skládá z matky, otce, psa a jejich malé hluchoněmé dcerky. Všechno probíhá v pohodě až do doby kdy otec této rodiny začne vídávat ve snech živé představy děsivých událostí připomínající apokalypsu. Takže z původně rodinného filmu jsme se přesunuli k psychologickému dramatu s hororovými prvky, kdy tento otec rodu, kterej se začne chovat jako vidláckej paranoidní magor a začne si na zahradě budovat protibouřkový bunkr, aby ochránil svou rodinu. Nikdo v jeho okolí ho nechápe a mají ho za blázna, což by se dalo pochopit, jelikož těm buranům kouká zpoza uší seno a piliny. Ale hlavní hrdina si jede ve svým a nehledí na své okolí a na to kdo si co myslí. Až po jednom excesu si uvědomí, že by se mohl mýlit a začíná o své představě pochybovat, že dokonce navštíví psychiatra. Ve snímku se prolínají dva dějové proudy a to zaprvé opravdová realita a za druhé to jsou jeho snové představy při kterých mi občas můj kyblík s popcornem začal bezdůvodně poskakovat tak, že jsem pak zbytek popcornu musel sbírat z podlahy. Jak to skončí psát nebudu, ale z původního nulového napětí a bezstarostné pohody místních buranů až po srdcervoucí houstnoucí atmosféru, která by se dala na konci tohoto snímku krájet a také za skvělé herecké výkony všech hlavních představitelů souhlasím s místním hodnocením 75%. (22.06.2021)

Psychologická dráma o mužovi, ktorý začne trpieť podivnými nočnými morami a postupne uverí, že sú predzvesťou búrky apokalyptických rozmerov, ktorá sa u nich má objaviť. Všetku svoju energiu i čas teda začne venovať výstavbe podzemného bunkra a stáva sa tým natoľko posadnutý, až sa odsudzuje nielen svojmu okoliu, ale aj rodine a všetkému, na čom mu doteraz záležalo. Zároveň si však sám sebou nie je istý a tak popri návštevách psychiatra zvádza vnútorný boj medzi svojimi víziami a reálnym svetom. Miestami som sa nudil, keďže konverzačné drámy v ktorých sa udeje málo nie sú práve mojou šálkou čaju a pozerám ich väčšinou len keď v nich hrá nejaký môj obľúbenec. Michaela Shannona som ale doteraz neregistroval, no v niektorých momentoch mi pripomenul Joaquina Phoenixa v Znameniach (a nie je to jediná vec, ktorú majú tieto filmy spoločné). Je fajn, že rozvláčnosť príbehu pretli jeho drsné vízie a pár napínavých chvíľ, ináč by som zrejme nepridal 4.hviezdicu čisto za vkusný, uspokojivý záver. (29.01.2012)

Ten konec je skutečně dost symbolický ve vztahu k situaci celé americké a západní společnosti, kdy končí doba levné ropy (co myslíte, že představoval ten déšť?) a pohodlného žití. Civilizační kolaps, na který se lidi připravují tak, že nakupují zásoby, staví si bunkry a zařizují soběstačné hospodářství, je opravdu jedním z poměrně aktuálních témat a zdaleka nejde jen o bláznivé survivalisty - stačí se podívat např. sem, sem nebo sem. Tak nějak jsem už podle ukázek tušil, že Take Shelter bude tohle téma řešit a za ten závěr jsem v podstatě rád, protože se tu ponechává možnost pro širší množství interpretací, ale na druhou stranu - pokud bychom přijali závěr za autentický, jaký smysl by pak mělo celé to předcházející drama o boji se sebou samým, které v podstatě skončilo ve chvíli, kdy se otevřely dveře od bunkru? Ten epilog skutečně funguje jako takový přílepek, o kterém je možná nejlepší přemýšlet zvlášť; respektive vnímat ty dvě části separovaně - první jako charakterové drama o síle rodiny a druhou jako obecnější podobenství. Tohle zas jenom dokazuje, jak strašně důležitý ve filmu (a v podstatě jakékoli fikci) je konec - doslova "make or break". Tady je to zcela vzácně tak napůl. (Ale upřímně, Coeni se v Seriózním muži s něčím podobným vypořádali mnohem líp.) ______ Michael Shannon pak jenom potvrzuje moji domněnku, že patří mezi nejvýraznější současné americké herce. (02.02.2012)

To nejlepší z americké nezávislé scény za poslední roky. Miluju, když nevím, coby divák, na čem vlastně jsem a když si se mnou režisér hraje jako kočka s myší. Přesně to splňuje tenhle film – nesmírně atmosférický, plný paranoie a narůstajícího strachu, kdy ze začátku nevíte, jestli je šílený hlavní hrdina, nebo jeho okolí, díky vašemu racionálnímu uvažování se postupně přikláníte k té „rozumnější“ variantě, aby pak přišel závěr, který je jak rána pěstí mezi oči. A Michael Shannon je tu na Oscara. (27.01.2013)

Hutně psychologické, extrémně paranoidní drama o otci mladé rodiny, který pravděpodobně cítí v kostech, že konec světa roku 2012 nebude jen takový indiánský blábol, a který se navzdory krutému nepochopení celého svého okolí snaží zachránít své nejbližší. Není to moc povzbudivá podívaná, nicméně za jedno zhlédnutí to stojí, jelikož z toho plyne ponaučení SPOILER "Vždy dej na své pocity". 70% (29.11.2012)