Osamělost prvočísel

Zjednodušeně řečeno jedná se o drama o lidech, kteří možná nejen v důsledku traumatizujících zážitků z dětství nejsou schopni komunikovat s okolím, čímž se vyčleňují ze společnosti, jejich problémy se tím prohlubují a navíc nenalézají příliš pochopení ani ve vlastní rodině. Následně nejsou schopni komunikovat ani spolu, takže dát tomu druhému najevo náklonnost vyžaduje pořádnou dávku času a odhodlání. Ve filmu je několik silných momentů, dobrá hudba, ale jinak je neustálými posuny v čase možná až příliš "rozsekán". Viděno v kině, první dojem dobrý, ale rozhodně to není film pro všechny, proto také myslím to nízké hodnocení zde na csfd. Chápu, že se nemusí líbit každému, má to své mouchy, ale za mě to na slabší čtyři hvězdy stačí. (16.03.2012)

Po veľmi dobrej knižnej predlohe, som mal aj celkom vysoké očakávania. Síce sa niekedy filmu dobre darí vyhýbať skratkovitosti, respektíve robiť efektívne skratky (napr. tým, že dve výraznejšie scény v knihe, vo filme spojíme do jednej), aj tak pôsobí len ako slabý odvar s plochými postavami. Pokojne sa mohla zdvihnúť stopáž o 20-30 minút, a povenovať sa trochu záverečnému aktu, Mattiovmu štúdiu a práci v zahraničí, Alici a jej manželstvu, ukázať trochu svet Mattiovou matematicko-fyzikálnou optikou. Namiesto toho tu máme nechronologické radenie scén, ktoré mi aj do určitej mieri celkom sedí, aspoň si tak pripravuje pôdu na odhalenie toho, čoho sa v knihe dočkáme už na prvých stranách. Alice nie je dobrá fotografka na svadby... minimálne ta filmová nie. 60% (03.02.2018)

My dva, vedle sebe, bez sebe. Mizející poutníci na cestě bez cíle, tak blízce semknuti se míjíme. Samotáři tělesnosti, nitro jako roztržené ticho zašumělo neprůbojně, příliš něžně. My zbloudilí ve svých životech dotýkáme se nedostižné naděje, uvrženi do podbízející se okolní netečnosti, apatie. Sami sobě jsme nevyřešenou hádankou, existencí plachého okouzlení, pocitového třepotání. Jsme jak sněhové vločky dopadající na zem tragédie. Nechat se unést tím zvláštním poutem přitažlivým, neprobádaným, tlukotem rozechvělým. Jsme o krok blíž či vzdáleni vzájemnému objetí? Je nám bráněno vyslovit se lásce naplno, oslovit ji. Jen tak vedle sebe dýcháme, přihlížíme, s ostychem nedostupní kroužíme. Jako by byl v dálce zmrazen ten hlas, který neslyší nás. Vždyť láska je ta křehká víla, která prostupuje mezi námi zahalena. Každým krokem, každým pohybem, každým očním kontaktem, nádechem i výdechem. Nechť duše, která jak smuteční stěna, prolomí se a polibkem odmění se. Já a ty, jedině s tebou, mlčet, niterně kráčet mihotající se samotou. (15.06.2015)

Nemůžu se rozhodnout, zda je lepší znát před shlédnutím tohohle filmu předlohu nebo ne. Kdybych knihu nečetla, pochopila bych, co se s hlavními hrdiny děje? A kdybych neznala osudové okamžiky Mattia a Alice, zapůsobil by na mě film více? Nechronologické řazení mi přišlo zbytečné a zmatené, stejně tak dvouhodinová stopáž. Ale zas takový průšvih to není. (12.03.2012)

Dalo by sa povedať, že som pri sledovaní bola vo výhode, nakoľko som čítala Giordanovu výbornú knihu. Nemyslím si. Film, aj napriek tomu, že sa tam striedali časové roviny a človek sa mohol strácať, bol veľmi čitateľný. Príbeh dvoch osamelých prvočísel, ktoré si navzájom boli spriaznenými dušami. Príbeh, z ktorého vám chvíľkami bude smutno ... hádam sa to raz všetko na dobré obráti. (29.05.2016)