Osamělost prvočísel

Od znalosti knihy se při hodnocení odpoutat nelze, zvlášť, když se její znalost odráží v pocitech, které se derou na povrch při sledování filmových obrazů. Možná, že orientace v časových rovinách a postavách není ve filmu snadná, ale spíše jde o vzácný film, který klade na diváky alespoň nějaké nároky. Především svým rychlým tempem na začátku vyžaduje pozornost. Vyžaduje, aby divák při sledování jednotlivých záběrů nad tím co vidí, také přemýšlel. Jedině tak mu nemůže uniknout obrazem podložený vývoj (psychický i fyzický) dvou hlavních postav. Časové roviny se sice překrývají stokrát použitým způsobem, ale tentokrát mají opodstatnění v samotném názvu, v prvočíslech, která i přes přísný matematický zákon najdou svůj pár. Film má mnoho nezapomenutelných scén (divadelní představení, svatba, oslava narozenin, diskotéka), které i díky hudbě rezonují dlouho po skončení filmu. Odehrávají se v prostředí italské školy a nefunkční rodiny (často snobské), kde vládne šikana a postrádá se schopnost empatie. Prvočísla jsou především o sblížení, během něhož hrdinové nevolí žádnou strategii. Možná právě tato absence strategie diváka nudí, ale o to víc se přibližuje reálnému životu, reálným setkáním a náhodným sblížením. Dva outsideři za sebou vláčí trauma z dětství, navzájem si dokáží divoce sevřít srdce, ale jejich neschopnost komunikovat je uvrhne do černoty a beznaděje. Jen škoda, že matematická konotace světa čísel a lidí je z filmu téměř vypuštěna. (15.10.2011)

Zdánlivě líbivý název filmu lákající diváka na potenciál ekvivalentní Dobrému Willu Huntigovi je podvrhem. Špatně slepený příběh o dvou nesmyslných lidech nedává smysl, je zbytečně těžké se v něm orientovat a tyto obtíže zcela jistě není možné svést na umělecký záměr autora. Závěrečná část snažící se vyobrazit šílenství jedné z postav se nepovedla a především není vysvětleno, proč se vlastně zešílelo. Slabé. (22.07.2011)

Tak určitě zajímavý film, který si ale podle mě hraje na umění trochu víc, než by se slušelo. Knihu neznám, takže srovnávat nemůžu a možná proto dávám jen tři hvězdy. Bez znalosti předlohy totiž neni možný všechny souvislosti pochopit a orientovat se. Časové roviny prolínající se dějem jsou sice fajn, ale špatně využity. Jsou tak kombinovaný, že se v nich divák lehce ztratí a brzy neví, komu je to věnováno. Tím pádem to logicky nezasáhne tak, jak by mělo. Silná scéna tu zoufale chybí, a to i přesto, že je vidět, že jich tu mohlo být hned několik. Jenže všechny jsou střihnuty brzo a nedořečeny. Herci jsou naštěstí vybraný dobře, takže ti to aspoň zachraňují. Za asi nejzávažnější chybu osobně považuju nevysvětlenou příčinu radikální změny (jak fyzické, tak psychické) hlavní ženské postavy, což mi přijde jako lehký podvod na diváka. Chválím naopak zdařilou hudbu a hlavně totálně depresivní atmosféru, která k tomu sedí úplně přesně. Nakonec ale musim dát tři hvězdy, protože je tam až moc chyb. 60% (06.09.2011)

Dalo by sa povedať, že som pri sledovaní bola vo výhode, nakoľko som čítala Giordanovu výbornú knihu. Nemyslím si. Film, aj napriek tomu, že sa tam striedali časové roviny a človek sa mohol strácať, bol veľmi čitateľný. Príbeh dvoch osamelých prvočísel, ktoré si navzájom boli spriaznenými dušami. Príbeh, z ktorého vám chvíľkami bude smutno ... hádam sa to raz všetko na dobré obráti. (29.05.2016)

Nevím, jaká je kniha, ale její adaptaci režisér nezvládl. Střídání jednotlivých časových období občas působí násilně, jindy scény vyloženě ničí. Jinde mu zase náhle jedna ze střídaných linií zmizí. Jako milostný příběh to má asi tolik citu jako jedna z hlavních postav: Mattia. Zbylo pár slušných herců, kteří se potácejí podivně roztříštěným příběhem nepříběhem (50%). (15.06.2015)