Osamělost prvočísel

Film plný bolesti, který sám nebolí. Nechronologické řazení události (oproti předloze) by mělo opodstatnění, kdyby promyšlené dávkování informací gradovalo zásadním odhalením. Neorganizovaná struktura ale dramatu nijak nepomáhá, spíše mu škodí, neboť neustálé prokládání jedné scény jinou znemožňuje, aby alespoň jedna z nich „dozněla“. Klíčovým okamžikům (nehoda, zmizení) chybí drásavost a naléhavost, pročež film působí stejně bezživotně jako Alice a Mattia. Utrpení hrdinů je bez vysvětlení hlubších příčin povrchní. Neštěstí inscenované pro neštěstí samo. Dramatická nefunkčnost a psychologická nevěrohodnost odrazují pozastavovat se nad drobnostmi typu Alicina proměnlivého účesu, lhostejnosti Mattiových rodičů k synovým rozřezaným rukám nebo skutečnosti, že Mattia a jeho mentálně zaostalá sestra navštěvují tutéž školu, dokonce chodí do téže třídy. Většinou uvedených nedostatků trpí také kniha, od níž se Costanzo snaží kromě nešťastně zvolené formy vyprávění nepříliš úspěšné odstřihnout syrovým vizuálem (odlišným pro jednotlivá období) a použitím nepatřičně popíkové hudby coby pojiva náladově i časově vzdálených scén. 45% Zajímavé komentáře: Kmotr, ZkuKol (21.10.2011)

Proklínám svou lenost, že jsem se podíval na film dříve, než na knihu. Film mě nutil neustále přemýšlet a místy jsem se ztrácel. Naštěsti na (protahovaném) konci se mi myšlenky složí do celku. Minulost hlavních postav je sice spojuje, ale osud je zvláštním způsobem dá dohromady. Postavy jsou dobře ztvárněné a hudební složka je krásně součástí příběhu. (13.10.2011)

Na příběhy o normálních lidech patrně už jenom do archivu... Tak dnes třeba dva divousové ve formě páté přes deváté - šeptající pseudo-milenci, zakletí ve svých katastrofách - sebepoškozovač a anorektička, jinak též art pro studenty antropologie, nejistým napovím - Alici řadíme k obratlovitým, což nám nejednou odpudivě prokáže a dospělý, navrátivší se Mattio nevzbudí jiný dojem, než že se na studiích v Německu radikalizoval a ze spící buňky si odskočil jen ze staré, prvočíslové známosti... Takže napříště díky za společnost, jsou případy, kdy se i já celkem ochotně osamím. (04.04.2016)

Tak určitě zajímavý film, který si ale podle mě hraje na umění trochu víc, než by se slušelo. Knihu neznám, takže srovnávat nemůžu a možná proto dávám jen tři hvězdy. Bez znalosti předlohy totiž neni možný všechny souvislosti pochopit a orientovat se. Časové roviny prolínající se dějem jsou sice fajn, ale špatně využity. Jsou tak kombinovaný, že se v nich divák lehce ztratí a brzy neví, komu je to věnováno. Tím pádem to logicky nezasáhne tak, jak by mělo. Silná scéna tu zoufale chybí, a to i přesto, že je vidět, že jich tu mohlo být hned několik. Jenže všechny jsou střihnuty brzo a nedořečeny. Herci jsou naštěstí vybraný dobře, takže ti to aspoň zachraňují. Za asi nejzávažnější chybu osobně považuju nevysvětlenou příčinu radikální změny (jak fyzické, tak psychické) hlavní ženské postavy, což mi přijde jako lehký podvod na diváka. Chválím naopak zdařilou hudbu a hlavně totálně depresivní atmosféru, která k tomu sedí úplně přesně. Nakonec ale musim dát tři hvězdy, protože je tam až moc chyb. 60% (06.09.2011)

Zjednodušeně řečeno jedná se o drama o lidech, kteří možná nejen v důsledku traumatizujících zážitků z dětství nejsou schopni komunikovat s okolím, čímž se vyčleňují ze společnosti, jejich problémy se tím prohlubují a navíc nenalézají příliš pochopení ani ve vlastní rodině. Následně nejsou schopni komunikovat ani spolu, takže dát tomu druhému najevo náklonnost vyžaduje pořádnou dávku času a odhodlání. Ve filmu je několik silných momentů, dobrá hudba, ale jinak je neustálými posuny v čase možná až příliš "rozsekán". Viděno v kině, první dojem dobrý, ale rozhodně to není film pro všechny, proto také myslím to nízké hodnocení zde na csfd. Chápu, že se nemusí líbit každému, má to své mouchy, ale za mě to na slabší čtyři hvězdy stačí. (16.03.2012)