Vlk z Wall Street

Strach a hnus v New Yorku. Starý dobrý Scorsese zůstal ryze svůj a přesto omladil skrze over the top dekadentní stylizaci, mluvu a ostatně i náplň jednotlivých scén. Začne to jako cynicky satirická i amorální demýtizace amerického snu o kapitalismu ne nepodobná Až na krev. Pokračuje to jako ryze feťácká komedie, která si nezadá s Trainspottingem. A končí se variací na Chyť mě, když to dokážeš. A jakkoli se tyto jednotlivé pasáže zdají neslučitelné, tak Scorseseho (a z nemalé části i DiCapriovým) největším úspěchem je, že to celé působí jako jeden soudržný celek. Což platí i díky tomu, že to ani na vteřinu po celé tři hodiny nedá vydechnout; minimálně po dobu projekce. Po ní s chladnou hlavou si přeci jen nelze nepřiznat, že ač v tom není byť jen jedna nudná či špatná scéna, tak by některé snesly přesunutí do sekce vystřižených scén. Také záleží zda vezmete za svou variantu, že Scorsese Belforta glorifikuje či tu, že dělá přesný satirický opak. Ovšem čert to vem, když je to taková nehorázná zábava, kde si každý najde to své; od zkurveného nastavování zrcadel přes vyjebanou cinefilskou formu až po vymrdlé scénky trhající bránici. (28.12.2013)

Neskutečný nářez! DiCaprio je jednoznačnou zárukou pro úspěšný film, nemůže být nic jasnějšího (kromě slunce teda). Před samotnou projekcí mě dostalo úvodní slovo otce a zakladatele této databáze na filmovém ČSFD víkendu, kdy nám doporučoval klidně sexovat a oddávat se orgasmu, protože shodou náhod byl tento den Den ženského orgasmu. To jsem ovšem ještě netušila, jak inspirující film nám k této činnosti připravili. Byl mi odkryt šílený svět mezi burzovními makléři, kteří obchodují s fakem a vydělávají tak neskutečné prachy, za které se dennodenně oddávají svému bohatství, drogám a děvkám. Když si odmyslím smutný fakt, že tohle se skutečně děje, že bych v reálu lidi, kteří vědomě a arogantně sedají za volant pod vlivem návykových látek, nechala skonat pomalou a bolestivou smrtí, tak díky Wolfímu, scénáři a způsobu jakým stylem byl ten film natočen, jsem se celou dobu velmi dobře bavila. (11.08.2014)

Jordan Belfort je antihrdinou, který se řadí vedle takových es jako Jurij Orlov z Lord of War. Jenže zatímco Jurij je vlastně pořád člověk, k němuž lze cítit alespoň drobné pochopení, Belfort je hajzl. Je inteligentní, má nadhled, životní postřehy, smysl pro humor, ale je hajzl. Tak jako v Básnících označil Kendy jednoho pracháče za dojiče socialismu, je Belfort dojičem kapitalismu, a to na drogách. Jeho životní náplní je vydělat. Jakkoli. Přesvědčit kohokoli, od chlápka na podpoře po milionáře, že si mají koupit akcie jakési pidifirmičky, o které vlastně ani sám makléř neví vůbec nic. Většina z makléřů jsou ostatně osoby naprosto primitivní, vědí vše o hovnu nebo hovno o všem, na tom ale nezáleží. Jak se dozvíme hned v začátku, to jak celý tenhle akciový trh funguje, je úplně jedno. Akcie se musí zkrátka točit, protože provize za prodej je to jediné, na čem záleží. Ukecat, nakecat, ojet, najet (na další prášky). Jde o profit, i když za nic. Nic se nevyrobí, žádná hodnota se nevytvoří, jen peníze mění majitele. Peníze, to jsou auta, jídlo, jachty, drogy. A to nejdůležitější. Ženský. Ženský s váma kamaráděj, když máte peníze, bez ohledu na to, že proti vašemu charakteru je černé uhlí bílé jako sníh a vypadáte třeba jako Jonah Hill. Bez výjimky všechny ženský jsou v tom filmu kurvy, s prstenem nebo bez. Nechat se vydržovat, dokud manžel má, i když klátí všechno co potká. Ale když jde nakonec do háje a vykazuje alespoň nepatrné známky zlepšení, to je pravý čas opustit potápějící se loď. A stejně tak dřívější přátelé. Pod hrozbou trestu nakonec všichni povolí, i když se tváří, jak té FBI neřeknou ani slovo. Zase tak moc se ale neděje, vždyť to by museli pozavírat celou Wall Street, tak se rozdá pár symbolických trestů, hrdina dne agent Denham (jediná skutečně sympatická osoba na plátně) dostane za odměnu diplom a jede se dál močálem černým kolem bílých skal. Vtipné, chytře napsané, skvěle zahrané. ale to je nošení peněz na Wall Street. P. S. Tento film učinil pro Klub rváčů více, než film Klub rváčů... (06.02.2014)

,,BYLO TO OBSCÉNNÍ. V NORMÁLNÍM SVĚTĚ. ALE KDO BY CHTĚL ŽÍT TAM?…“ /// Wall Street, kus země, jejíž tvory drží při životě kokain a děvky, páč jedině provětranej rozkrok – ale vždyť víte… Film jako chlapskej sen – bejt pánem Vesmíru (nebo jen doblblej hromadou prachů). Báchorka, po který puberťáci začnou toužit hulit péro frajerům, jako je Gekko. A holky? Jestli už to nedělaj… Každopádně role pro Capria jako vyšitá! A morálka? Serte na to, je to JEN film. Pohádka (pro muže) s nešťastným koncem. (nebo se šťastným? kurva já už tomu světu fakt nerozumím!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Memoáry ,,The Wolf of Wall Street“ a ,,Catching the Wolf of Wall Street“, který sepsal Jordan Belfourt, jsem nečetl. 2.) Beru Quaaludes, Adderall, Xanax, kokain, morfium… a hledám, která práce by mi mohla vyhovovat. 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (02.02.2014)

Podle mého je sice u Vlka z Wall Street nabíledni srovnání se slavnými opusy Martina Scorseseho Mafiáni (1990) a Casino (1995), ovšem toto srovnání lze následovat nejen v pozitivním definování Vlka z Wall Street jako podobného oběma zmíněným, nýbrž i v negativním definování Vlka z Wall Street jako jim nepodobného. Tato nepodobnost mu pak snad může zajistit pozitivnější přijetí i mimo okruh filmových fanoušků, skrze tuto nepodobnost jej lze kritizovat jako významově problematický, a zároveň se dá skrze tuto nepodobnost hodnotit jako velmi odvážné umělecké dílo. Více v mé analýze zde, pokud by to někoho zajímalo. (18.01.2014)