Vlk z Wall Street

Trojhodinová prekoksovaná a presexovaná zábava, súčasne cool i prízemná, a snažiaca sa skryť za myšlienku "Kdo sadí vietor, zbiera víchricu". Bavil som sa kráľovsky a určite si dám repete, ale na trojhodinový film mi jedna dramatická scéna (s dcérkou v aute) príde málo. Vlk z Wall Street má hlášky roka a ani chvíľu nenudí, ale pripomenul mi, že na tieto scorseseovky (v čele s Casinom) sa síce parádne pozerá, ale nič vo vás nezanechajú. Prekliaty ostrov, temný a mystický, perfektne vygradovaný, v závere prekvapivý a sofistikovane dvojzmyselný, je môjmu srdcu bližší. To je ten "môj majstrovský Scorsese". (16.01.2014)

"První pravidlo Wall Street: Nikdo, ani Warren Buffet nebo Jimmy Buffet, neví, jestli akcie půjdou nahoru, dolů nebo se budou motat v kruhu. A nejmíň makléři. Ale musíme předstírat, že víme." Jsem šťasten, že mi informovaný zdroj potvrdil mé podezření, že žádný makléř netuší, kterým směrem se budou pohybovat ceny akcií, protože ho zajímá jen vlastní provize, honění a drogy. Jen mne mírně znepokojuje to, kolik vyfešákovaných příživníků se na tomto vymyšleném byznyse dokáže napakovat. A v tom mám největší problém, protože sledovat sjetého týpka, kterak velkoryse rozhazuje cizí peníze mne sice bavilo, ale upřímně jsem mu přál jen to nejhorší. A on žádného dvoumetrového černouška s půlmetrovým klackem za taťku nedostal a to mne mrzí. Nicméně mne snímek donutil k zamyšlení, zda ze mne peníze opravdu udělají lepšího člověka. Tak mi jich hodně pošlete, abych to zjistil. Výzkum by se přece měl podporovat. (07.02.2014)

Nějak podvědomě jsem se tomuhle snímku dlouho bránila, nicméně nebylo zbytí a spadla jsem do toho taky. Ale spadla jsem do totálního bordelu doslova a do písmene. Scorsese má na to, aby z takového námětu vykřesal daleko stravitelnější polívčičku než tu, kterou mi tady předložil. Leonardo zářil, to je nezvratný fakt, ale on by zářil i v jiném provedení, takže to bude opravdu asi touhle zvláštní trojkou Terenceho, Jordana a Martina. Néé, nuda to není, ale vidět to znova nemusím namátkou oproti skvělému Prokletému ostrovu. (06.11.2015)

Tříhodinová nenudící jízda, která většině (nevyvolených) chlapů přišlápne koule a z ženských udělá zlatokopky. Minimálně dokud neopustěj kino. DiCapria jsem odjakživa píchala jen jako bratra, což platí pořád, ale po tomhle ho mám ještě radši. Jako bratra. Zkurveně dokonalej. A dokonalá je i jeho stará (něco jako Jaime Pressly bez šklebení), i když trochu jinak. Chlap, kterej si při jejím vstupu doživotně nepohmoždí topořivý tělesa, musí sálat jak vafky. Jinak je trochu smutný tušit, že se to dřív nebo pozdějc "musí posrat", protože takhle filmy "ze života" prostě většinou fungujou. Ale dalo se to natočit přece jen s větší noblesou. ... Závěr: Start k podělání skvělej, průběh zábavnej, ke konci na hovno, konec ok, ale už nestihne plně odčinit to nasrání předtim. Takže něco jako flaška se sexy nepřiznanou transkou, která si na konci vyndá ponožku ze slipů a jde domu. __________ Scorsese pohřbil smradlavou mrtvolu Huga a vyndal svý koule ze šuplíku. Dík. (4,5*) (17.02.2014)

Podle mého je sice u Vlka z Wall Street nabíledni srovnání se slavnými opusy Martina Scorseseho Mafiáni (1990) a Casino (1995), ovšem toto srovnání lze následovat nejen v pozitivním definování Vlka z Wall Street jako podobného oběma zmíněným, nýbrž i v negativním definování Vlka z Wall Street jako jim nepodobného. Tato nepodobnost mu pak snad může zajistit pozitivnější přijetí i mimo okruh filmových fanoušků, skrze tuto nepodobnost jej lze kritizovat jako významově problematický, a zároveň se dá skrze tuto nepodobnost hodnotit jako velmi odvážné umělecké dílo. Více v mé analýze zde, pokud by to někoho zajímalo. (18.01.2014)