Hrozny hněvu

S knihou se podle mě film nedá vůbec srovnat, oproti ní je to slabota, slabota, slabota. Nevyzněl by mnohem lépe konec podle knihy a ne jen těžko uvěřitelný patetický proslov Ma Joadové? Není právě naturalistický konec Steinbeckova románu lepším a věrohodnějším důkazem toho, že lidské pokolení se nevzdá a je schopno a ochotno dál bojovat i za těch nejnelidštějších podmínek? (26.06.2007)

Steinbeckov veľmi dobrý scenár dal predpoklad aj na vznik výborného filmu. Drsná predstava o tom, ako to kedysi pred vojnou v Amerike vyzeralo a ako v kolíske demokracie vtedy vyzerali sociálne istoty - len bieda, hladomor, bezprávie a tyrania mocných. Veru aj s takýmito hrozným vecami sa kedysi potýkal kapitalizmus, ktorý ešte nemal stanovené žiadne aspoň aké-také mantinely. Niektoré scény boli z tohto pohľadu riadne drsné. Na druhú stranu snímok dýcha miernou naivitou a obsahuje pár hluchých miest kde tá nepríjemná tieseň trocha poľavila. Tieto nedostatky však vo veľkej miere vyvažujú H. Fonda spolu s jeho filmovou matkou J. Darwell. Veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (19.10.2017)

„A koho máme zastřelit?“ Tendle biják mi už ňákej pátek nedal dospat. Neumím napsat proč, dyť jsem ani neměl šajnu, vo čem je, kdo ho režíroval a že vůbec vznikl podle ňáký jakože prý slavný knížky. Když sem před pár tejdny číhnul, kdo byl ten Steinbeck, že teda jako hroznej tencto… kabrňák, a jaký farky napsal, celý natěšený sem číhal až budou Hrozny v telině. Tož byly. A byly dobrý. Až na ňáký to dramatický zaškobrtnutí, jak říkaj ti inteligenti. Když třebas jeden chlapík majzne jinýho po palici dřevěnou palicí, tak sem sebou neškub a asi sem škubnout měl, ale páč to bylo takový ospalý, neškub sem. Co ještě nejni dobrý na tomdle filmu, co mi nešlo přes nos, ač si jinač – prauda – moc nevymejšlím, byl ten scénář, kerej furt opakoval to samý: rodinka si sebere svých pět švestek a kamsi se odkodrcá na starý zrezivělý šunce a pak musej pro nepřízeň vosudu znovu sbalit fidlátka a alou jinam a tahkle porád a porád až do konce. No já se stejně nenudil, byly tam pěkně napsaný postavy, takoví milí, vobyčejní lidi, šak víte. Žádný složitosti nevykládali, žádný fajnový řečičky, mluvili jak jim zobák narost. Každej jeden jako druhej. A pak ten dojemnej konec, jak ta stará paní říká „..řeka plyne porád dál“, to bylo takový pěkný, skoro až dojemný. Prostě vobyčejnej příběh vobyčejnejch lidí a každej ho pochopí, v tom se snad nemejlím, když to píšu. 80% Zajímavý komentář: sportovec (24.10.2008)

Grapes of Wrath nie je podla mna to najlepsie, co reziser John Ford natocil, to prislo az s pociatkom kavaleristickej trilogie Fort Apache 1948 - She wore a yellow Ribbon 1949 - Rio Grande 1950. Tuna film stoji a pada na Henrym Fondovi, ktory hral trestanca, ktory sa musi vyhybat konfliktom, ak nechce ist spat do chladku. Tema Velkej Hospodarskej Krizy rokov 1929 - 37 bola fajn, ale nuda dostala podla mna az neprimerane vela priestoru. Rodinka zbalila saky- paky a isla z miesta A do B, potom praca nebola ani v meste B, tak sli do C, D, E .... film ma teda dost uspaval a nic zasadne sa tam nedialo. Okrem samotneho Henry Fondu som zvysok hercov nepoznal, ale z ucty k Johnovi Fordovi ako velikanovi svetovej kinematografie dam 60 % (14.02.2015)

Film sice není bez chyb, ale ve své době představoval mimořádný počin, protože v dobovém studiovém systému nebylo pro sociální kritiku tohoto typu místo a jednoznačně převládala lehká úniková témata. Literární předloha je vynikající a i když film nevyužil potenciál stoprocentně, drží se literárního děje vcelku věrně a ve své společenské kritice zachází poměrně daleko. Výrazně levicový film, který zobrazuje jednak bezvýchodné postavení farmářů a námezních dělníků v období hospodářské krize, jednak rostoucí solidaritu a vědomí sociální odpovědnosti. Typické je to ve scéně v bistru, kde každý, majitelem počínaje až po posledního traktoristu a servírku, nějakým způsobem podpoří nezaměstnané. Celkový dojem: 90 %. (07.04.2009)