Hrozny hněvu

Knihu jsem nečetla a upřímně řečeno, vůbec se mi do ní nechtělo. Nemám čas a je to pořádná bichle. Sice jiné knihy Steinbecka mám ráda, ale přesto jsem raději dala přednost filmu. Do soupisu povinné četby se to k maturitě taky dá napsat, navíc je to mnohem rychlejší. Docela mě překvapilo, že byl film tak oceňován, a taky jsem se těšila na hvězdu takového formátu, jako je Henry Fonda. Příběh je to lidský, ale veskrze hodně smutný. Zaujalo mě to, ale bohužel mi film připadal trochu rozvleklý a neměl podle mě takový spád a tempo, které by vás strhlo. (17.06.2013)

„Hrozná hnevu,” keď samotný názov filmu odkazuje najprv k „Novému zákonu” (Verš 14,19, Zjavenie Jánovo), cez následný chválospev am. poetky - Júlii Ward Howeovej, z 19. storočia, ktorý napísala počas občianskej vojny, asi v takomto znení, citujem: „Moje oči videli slávu príchodu Pána / Šliape vinobranie, kde je uložené hrozno, hnev,” až po očividnú inšpiráciu yankeeovským spisovateľom - Johnom Ernstom Steinbeckom, Jr. , jednak (neskoršie) ovenčeným samými cenami, kedy z neho vytvoril základný koncept, to jest predlohu, podľa ktorej Nunnally Johnson skonštruoval neprikrášlený scenár, a nakoniec budúci velikán kinematografie, John Ford, nakrúti naprosto fascinujúci snímok, vôbec jeden z najlepších, čo sa týka jeho režisérskej kariéry, a do hlavnej úlohy sa obsadí fenomenálny Henry Fonda, ktorého postava Toma Joada, nie je ďaleko vzdialená od reality. Jeho protagonista sa po štyroch rokoch strávených vo väzení vracia do rodičovského domu, ktorý je nielenže prázdny, ale aj zároveň spustošený, totižto nie je v ňom ani jedinej nohy, všetci odišli ku strýkovi Johnovi, ktorého nehnuteľnosti hrozí úplne rovnaký osud, ako tomuto predošlému. Doteraz sa živili drobným farmárčením, ale aj kvôli rôznym vrtochom počasia (prach, víchrica), ich postupne vyháňajú veľkostatkári, pretože sa ohrádzajú týmto štýlom, že vy síce vlastníte daný pozemok, no pôda, ktorú obrábate, patrí nám, a tak sa practe kade-ľahšie, odtiaľto, nech vás tu viac už nevidím ! Traktory čochvíľa nahradia roľníkov, ktorí sú tým pádom doslova donútení sa vysťahovať z rodnej Oklahomy, čo sa taktiež bezprostredne dotýka i okolo všetkých Joadovcov, to jest Tomových starých rodičov i rodičov a ďalších členov početnej rodiny. Za posledné našetrené peniaze, zbalia kufre a nasadnú do ozaj starého autiaku, smer „zasľúbená zem,” Kalifornia. Vzdialenosť = cca 2420 km ! Cesta môže byť poriadne hrboľatá... A práve tu sa im vraj rysuje nový začiatok, ale najmä vytúžená robota... ? Z dvanástich členov sa príchodu asi všetci nedožijú, no ak predsa (zvyšní) áno, aké to tam potom vlastne bude ? Privítajú ich s otvorenou náručou ? Adaptujú sa nakoniec v (úplne) neznámom prostredí ? Visí tu množstvo otáznikov, na ktoré nejestvujú jednoznačné odpovede. / Výrazný herecký výkon nepredviedol nielen H. Fonda, ale aj John Carradine (slávny synátor David sa bude venovať herectvu i bojovému umeniu Kung-fu), ktorý stelesnil niekdajšieho kazateľa Jima Casyho. Obsadenie je vskutku dominantné, najmä Jane Darwellová sekunduje obom týmto pánom v úlohe Ma Joadovej, za čo si zaslúžene odniesla Oscara, z čias jeho asi najväčšieho lesku. Ostatné filmové zložky, ako sú Fordova réžia, Tolandova kamera, Simpsonov strih, či Newmanova hudba, sú takmer bezchybné, ktoré ešte oveľa viacej podtrhujú samotné vyznenie kinematografického počinu, ktorý sa stal jedným z mojich najviac najobľúbenejších, aké som v živote zhliadol, a po práve sa zaraďujúcim do prestížnej "topky" , sídliacim hneď v prvej pätorke. (13.02.2021)

Jedna z nejlepších filmových adaptací světové kinematografie. Silný sociální apel. Dovolil bych si tady připomenout jeden geopolitický dobový kontext - práva k promítání snímku koupil v roce 1948 ze Spojených států i Sovětský svaz. Film pojednávající o chudých rodinách v Americe během velké hospodářské krize ve 30. letech, které jedou přes půlku spojených států, jen aby si vydělaly dolar denně. Film vybral a schválil sám Stalin se šlechetnou myšlenkou - chtěl pokrokovým sovětským občanům ukázat, jak se žije ve zlé, kapitalistické Americe. Ovšem účinek to mělo přesně opačný - byť je film skvěle natočen a zachycuje mizérii chudých Američanů, obyčejné sovětské návštěvníky kina zaujaly hlavně dvě věci. Jak je možné, že i ta nejchudší rodina si dokázala ušetřit na vlastní automobil? A jak je možné, že i ten nejotrhanější chudák ve filmu vypadá lépe, než kdejaký sovětský předseda kolchozu? Lidé se po promítání srocovali a diskutovali, jak jsou tyto věci vůbec možné. Takové řeči byly samozřejmě v pokrokové, vyspělé a moderní komunistické společnosti nepřípustné, protože nikdo se přece nemá lépe, než soudruzi žijící v SSSR! Promítání filmu Hrozny hněvu trvalo tak jen tři týdny, poté byl snímek ze všech biografů stažen, jelikož se zvěsti o výjevech ve filmu začaly rychle šířit a to, že v Americe může každý, i ten nejchudší člověk vlastnit automobil, podkopávalo správnou komunistickou morálku a povinný dějinný optimismus... (09.12.2007)

Klasický Hollywood vzhľadom na spoločenskú klímu v 30. rokoch nemohol vyzerať inak. Na jednej strane až vyhranene zábavný, čiže únikový, na tej druhej absolútny protipól v podobe sociálnych drám. Čiže reflektujúci realitu. Týmto spôsobom v podstate funguje kinematografia dodnes a všade. Film Johna Forda bude asi najvernejším a najbolestnejším zobrazením skutočnej biedy mnohých ľudí počas veľkej hospodárskej krízy. Nie žeby som ich všetky videl, ale neviem si predstaviť kam ďalej by si nejaké štúdio dovolilo zájsť. Takmer nedejové, epizodické rozprávanie akoby predznamenalo nástup talianskeho neorealizmu. Dokumentárne zobrazenie reality má okrem Forda na svedomí aj Greg Tolland. Vidíme krásnu rozľahlú prírodu Ameriky, ktorá akoby lákala ju obrábať, prácu nájsť je však veľké umenie. Ako keď ste na lodi na šírom mori, ale nemáte pitnú vodu. Či mala mama pravdu a ľud zostal dodnes neporazený, to je už na zamyslenie každého uvedomelého diváka, ktorý by si mal tento inak celkom ojedinelý hollywoodsky film pozrieť. Prekvapuje ma tak málo plných hodnotení. Rozmýšľať tu nad nejakou dôslednou dramaturgiou a pohltením do deja vďaka zásadným zvratom nemá zmysel. Tu ide o život taký, aký v skutočnosti je. (14.09.2014)

HROZNY, film, jehož nadprůměrnost je bezdiskusní, vyjdeme-li ze současných měřítek, se mění v geniální dílo, zasadíme-li toto srovnání do kontextu filmové tvorby Hollywoodu let třicátých. Tato skutečnost se nezmění ani poté, vtáhneme-li do tohoto srovnávání jiná klasická díla té doby. Bezbřehý, konzumismem maloměšťáctví a nekroceného spekulativního kapitálu prožraný blahobyt dvacátých let skončil proslulým černým pátkem na newyorské burze. Byl-li kdy tzv. americký způsob života ohrožen ve svých kořenech, bylo to právě tehdy. Hrůza a beznaděj nepostihly jen chudinské, ale i střední vrstvy a nemalou část horních amerických statisíc. Mezi normálními smrtelníky, farmáři a jejich čeledí, zoufalství dosáhlo maxima. Prudká levicová reakce, ve svých důsledcích předstihující i tu z šedesátých a sedmdesátých let minulého století, pramenila právě z této existenciální frustrace. Steinbeck a Ford "jen" zachytili to, co bylo součástí všeobecného veřejného povědomí té doby. Skutečnost, že většina hvězd filmů z "továrny na sny" jsou vynikající osobnosti své profese, která je tak trochu i posláním, je známa. Henry Fonda ji - nikoliv poprvé a nikoliv naposled - naplnil beze zbytku. Nebyl na to sám. Bylo by dobře, kdyby toto porozumění hercům bylo i dnes vztažitelné na plné pochopení závažného, nadčasového tématu filmu, který sám o sobě rovněž překonává meze a měřítka své doby. (29.04.2008)