Hrozny hněvu

HROZNY, film, jehož nadprůměrnost je bezdiskusní, vyjdeme-li ze současných měřítek, se mění v geniální dílo, zasadíme-li toto srovnání do kontextu filmové tvorby Hollywoodu let třicátých. Tato skutečnost se nezmění ani poté, vtáhneme-li do tohoto srovnávání jiná klasická díla té doby. Bezbřehý, konzumismem maloměšťáctví a nekroceného spekulativního kapitálu prožraný blahobyt dvacátých let skončil proslulým černým pátkem na newyorské burze. Byl-li kdy tzv. americký způsob života ohrožen ve svých kořenech, bylo to právě tehdy. Hrůza a beznaděj nepostihly jen chudinské, ale i střední vrstvy a nemalou část horních amerických statisíc. Mezi normálními smrtelníky, farmáři a jejich čeledí, zoufalství dosáhlo maxima. Prudká levicová reakce, ve svých důsledcích předstihující i tu z šedesátých a sedmdesátých let minulého století, pramenila právě z této existenciální frustrace. Steinbeck a Ford "jen" zachytili to, co bylo součástí všeobecného veřejného povědomí té doby. Skutečnost, že většina hvězd filmů z "továrny na sny" jsou vynikající osobnosti své profese, která je tak trochu i posláním, je známa. Henry Fonda ji - nikoliv poprvé a nikoliv naposled - naplnil beze zbytku. Nebyl na to sám. Bylo by dobře, kdyby toto porozumění hercům bylo i dnes vztažitelné na plné pochopení závažného, nadčasového tématu filmu, který sám o sobě rovněž překonává meze a měřítka své doby. (29.04.2008)

S Hrozny hněvu mám jeden složitý problém. Jako film, je nejen díky své délce a tématu, poměrně nudnou událost, která se může pyšnit "jen" skvělým obsazením, precizně zvládnutou režií a plakátovým popiskem "podle románu Johna Steinbecka". Ten háček spočívá v tématu. To je nudné od pohledu, ale při hlubším zahlédnutí uvidíme ve snímku opravdu detailní pohled do života zemědělců za velké deprese a jejich snahu přežít (plus boj jednoho odsouzence za lepší svět). Koho právě tyhle "civilní" problémy zajímají, bude spokojen i přes pomalé tempo a velkou délku. Přesto John Ford dokazuje, že je velmi univerzální a dokáže kvalitně natočit prakticky cokoliv (čímž se však nevyjadřuji o scénáři nebo příběhu...). Jako ukázka jedné doby, jde o kvalitní dílo, které by potřebovalo už pouze zabrousit pár hran, ale jako film, který má obstát pro spokojenost diváka je těch nedostatků o něco více... PS: na rozmezí mezi 3-4* a ten Henry Fonda si toho Oscara zasloužil... (29.09.2009)

Hodnocení jsem snížil ze stejného důvodu, proč mi vadila i knížka. Ona je to opravdu skvostně provedená filmová adaptace. Bohužel je ale - stejně jako předloha - prosycena sociální tématikou do té míry, že se otírá o komunistickou agitku. V knize to bylo rozředěno, tady to máme v koncentrované podobě - a to říkám jako liberál, nepolíben striktně pravicovými konstrukty. Z prachu se zvedá archetyp dělného lidu se šlechetným srdcem a mozoly na rukou, trápeného lišáckými kapitalisty, pijavicemi a jinými ukrutníky. Ještě, že je tady mamka, prostořeká, ale srdečná žena, která si vždy utře ruce do zástěry a vede rodinu k dalším, světlým zítřkům. Práci čest! (10.02.2012)

Grapes of Wrath nie je podla mna to najlepsie, co reziser John Ford natocil, to prislo az s pociatkom kavaleristickej trilogie Fort Apache 1948 - She wore a yellow Ribbon 1949 - Rio Grande 1950. Tuna film stoji a pada na Henrym Fondovi, ktory hral trestanca, ktory sa musi vyhybat konfliktom, ak nechce ist spat do chladku. Tema Velkej Hospodarskej Krizy rokov 1929 - 37 bola fajn, ale nuda dostala podla mna az neprimerane vela priestoru. Rodinka zbalila saky- paky a isla z miesta A do B, potom praca nebola ani v meste B, tak sli do C, D, E .... film ma teda dost uspaval a nic zasadne sa tam nedialo. Okrem samotneho Henry Fondu som zvysok hercov nepoznal, ale z ucty k Johnovi Fordovi ako velikanovi svetovej kinematografie dam 60 % (14.02.2015)

Hrozny hněvu jistě mají své neporné kvality, ale to zřejmě nestačí... Že se jedná o adaptaci takhle slavného románu dle mého názoru spíš filmu ubližuje. O čem vlastně je? Musím koukat dvě hodiny na film, abych pochopil, jak bylo všechno špatně? Ty základní myšlenky člověk pochopí velmi rychle a pak už jen sleduje, jak se jezdí z místa na místo a to je vlastně nuda, která nepřináší nic, co by mě srazilo do kolen. Román měl zřejmě zůstat románem. (13.07.2010)