Expendables: Postradatelní 2

Jednička měla scénář a zábavnějšího padoucha, dvojka má přehlednější akci a Chucka a nechá Arnieho a Bruce si vystřelit nejen ze sebe samotných, ale i do šedé záporácké masy vedené matným van Dammem. Prostředek o putování ošumělou střední Evropou každopádně fest drhne a prostoru pro Dolphův komediální talent je trestuhodně málo. (08.09.2012)

Špatnej vtip. Nedoufal jsem, že budu z Expendables II nějak zvlášť nadšený, přecijen nejsem úplně cílovkou pro žánr bezduchého staromódního akčního filmu, ale že mě to neuspokojilo ani jako řemeslně pěkně udělaná nenáročná oddechovka, z toho jsem - zvlášť po velmi pozitivních ohlasech - docela překvapený. Hlavní kámen úrazu je v akci. Za prvé je jí málo ... a za druhé není dobrá. Spousta lidí si libuje v tom, že kamera zde není epileptická a střih není klipovitý, jenže k čemu jsou dlouhé (přehledné) záběry, když celek prostě přehledný není. West lemplovsky pracuje s prostorem, není jasné, kdo kam kudy utíká, kdo ho pronásleduje, jakým směrem střílí ... Veškerá akce (s výjimkou úvodní scény, kde to neplatí úplně storpocentně) je v podstatě unavujícím sestřihem toho, jak někdo někam utíká/střílí, ale naprosto tomu chybí nějaká dynamika, která by mě jako diváka vtáhla do děje. No a pak ten scénář ... dá-li se tomu tak říkat ... katastrofa. Jako mně je jasný, že od takto koncipovaného filmu může čekat něco sofistikovaného ledatak blázen, ale tohle je fakt moc! Postavy se zcela nekoncepčně pohybují kdesi v obrovském prostoru bývalého sovětského svazu, legračně na sebe neustále narážejí ... a když jsou hrdinové v hodně velkým srabu, NĚKDO přijde, všechny zachrání ... a zase odejde. A rámují to kecy typu "Tyjo, díky že ses stavil." Jako what the fuck? Vtípků a hlášek je povedených zhruba tak šest, přičemž půlku z nich si uzmul Lundgren. Expendables II jsou produktem s krátkou dobou trvanlivosti (tohle fakt kult nebude), který od fanboyů sbírá pozitivní hodnocení jen díky tomu samému modelu, díky němuž puberťačky vlhnou u Twilightu a potterofilové u posledních Potterfilmů. Totiž že mohou na plátně vidět své oblíbené herce ... jak něco dělají. Bez ohledu na to co, jak, proč a jakým způsobem je to celé zpracováno. Dobrý film to jenom kvůli tomuto ovšem vskutku není, ba naopak. Dvě hvězdy ani nevím za co, asi za profesionální look a sem tam sympatickou míru odlehčení. Jinak paskvil. (07.09.2012)

Mírný zklamání oproti jedničce ... Tzn.: Málo Lundgrena, málo Jet Liho, necharismatická ženská postava členka týmu, film působí levně, neatraktivní prostředí východního zapadákova ... Hlavní mínus je, že film se bere chvílemi velmi vážně, tzn. že tady fakt padaj tuny nepřátel k zemi, odlétají ruce, hlavy, stříká krev do kamery, ale z toho si ze sebe dělá až neuvěřitelnou legraci a parodii (nástupy Chucka Norrise jsou geniální, Arnold s Willicem hláškami, i když vtipnými, film vyloženě degradují atd. ....). Úžasný scény: vše s Norrisem, úžasně hrající Van Damme, souboj snů Adkins vs Statham, souboj snů Stallone vs Van Damme, Arnold s brokárnou. Je to superakční nářez, ovšem působí levně, omšele a nevyrovnaně ... Každopádně palec hodně nahoru!!! (12.09.2012)

„Patrí do starého železa.“ – „To my všetci.“ Na jednotke sa mi páčilo, že jednak samozrejme pre fanúšika akčných filmov šlo o zhmotnený sen, na ktorý čakal niekoľko desaťročí, a jednak to, že šlo o pomerne vážny film (viď. typicky slyovské monológy o tom, že "život je ťažký" a "patríme do starého železa, ale predsa len sa ešte vzchopíme a dáme im do držky"). Dvojka sa bohužiaľ berie vážne iba minimálne a scéna (neuveriteľná scéna s Chuckom Norrisom). O to zvláštnejšie potom pôsobia momenty, v ktorých od nás tvorcovia žiadajú, aby sme súcitli s postavami. Exteriéry a interiéry pôsobia nevábnym, lacným dojmom. Viacerí členovia tímu sú nezaujímaví a nudní a mne osobne chýbal Mickey Rourke ako "duša tímu". Inak som ale bol spokojný. Ťažkotonážna šupa s dlhými a mohutnými akčnými sekvenciami a s veľkolepým finále, v ktorom sa stretnú takí akční borci, ako Stallone, Schwarzenegger, Willis, Van Damme, Scott Adkins a samozrejme Chuck Norris. (15.11.2016)

Ale tak jo. Jestliže se první Postradatelní vezli na vlně nostalgie, dvojka je taková menší tsunami. Parta snů je tentokrát opravdu celá a likviduje padouchy po desítkách, zatímco si Sly dělá srandu z Bruce, Bruce z Arnieho a Chuck Norris sám ze sebe. V těchhle chvílích jsou Postradatelní 2 tím ukrutně zábavným ohlédnutím za klasikami z osmdesátek, které slibovaly trailery. A mnoho bodů nabírají i co se týče akce, která vyměnila Slyovu moderní dravost za Westovu old-schoolovou přehlednost, aniž by přestala být příjemně rozmanitou přehlídkou střílení, mlácení, kuchání a vyhazování věcí do vzduchu. Hlavně úvod je v tomhle směru parádní. Trochu tedy zamrzí, že po něm film upadne do zhruba půlhodinové hibernace, z níž se probere až s nástupem zrzavé legendy. Ani ta sice není dostatečnou záplatou na tak tak fungující scénář, se kterým se Sly a spol. očividně moc nemazali. I přes slepencový syndrom je ale dvojka solidní komediální výhrou, v níž si svůj prostor v pohodě urvou i Lundgren s Crewsem. A vyloženě naštve maximálně natáhnutým prostředkem, nepříliš výrazným Van Dammem a finální bitkou, která měla být alespoň dvakrát nabušenější. Místa pro zlepšení je tak ještě dost. Než ale přiletí vyváženější trojka, rád vezmu za vděk tímhle připomenutím, že si režisér Con Airu ještě umí vybrat lepší chvilku. 7/10 (03.09.2012)